ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.781.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 781/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2006 o dovolání obviněné I. A. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 3 To 33/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 206/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11 2005, sp. zn. 6 T 206/2003, bylo podle §288 odst. 3 tr. ř. per analogiam v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 3 To 35/2005, rozhodnuto tak, že obviněná I. A. M. se podle §171 odst. 3 tr. zák. odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání čtrnácti měsíců.
O odvolání obviněné bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 3 To 33/2006. Podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 3 To 35/2005, byla obviněná odsouzena podle §171 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 3 To 33/2006. Napadla všechny výroky rozsudku. Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vytkla, že soudy rozhodovaly pouze o trestu a že v jejich rozsudcích chybí výrok o vině. Namítla, že Okresní soud v Ostravě nesprávně použil ustanovení §288 odst. 3 tr. ř., byť jen analogicky, a vyjádřila názor, že toto ustanovení nepředpokládá obnovu řízení pouze v otázce trestu za současného zachování právní moci výroku o vině. Uvedla, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 3 To 35/2005, byly zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 6 Tdo 470/2005. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, byla obviněná uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. a odsouzena podle §171 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. v trvání dvaceti čtyř měsíců, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 74 T 69/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 3 To 84/2004, a další obsahově navazující rozhodnutí. Z podnětu odvolání obviněné bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 3 To 35/2005, tak, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o souhrnném trestu, podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §37 tr. zák. se upouští od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 74 T 69/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 3 To 84/2004, a jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, nezměněn.
Z toho je evidentní, že výrok o vině obviněné trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., který je obsahem rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen a nabyl právní moci. Pro úplnost je možné konstatovat, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 8 Tdo 731/2005, bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněné proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 3 To 35/2005.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 6 Tdo 470/2005, byly zrušeny jak usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 3 To 84/2004, tak rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 74 T 69/2003, zároveň byla zrušena i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Ostravě bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. V dalším řízení pak byla obviněná rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 74 T 69/2003, podle §226 písm. b) tr. ř. pravomocně zproštěna obžaloby.
Výrok, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 74 T 69/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 3 To 84/2004, je rozhodnutím o trestu za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., jímž byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, a za trestný čin, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 6 T 206/2003. Výrok, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, pozbyl podkladu tím, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 6 Tdo 470/2005, byly zrušeny usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 3 To 84/2004, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 74 T 69/2003. Proto se na výrok o upuštění od souhrnného trestu vztahovalo citované usnesení Nejvyššího soudu, pokud jím byla zrušena i všechna další rozhodnutí, která obsahově navazovala na zrušená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě a která jejich zrušením pozbyla podkladu. Pouze tento výrok, tj. výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu, měl ve zrušených rozhodnutích podklad. Naopak výrok, jímž Krajský soud v Ostravě v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, zrušil výrok o uložení souhrnného trestu, citovaným usnesením Nejvyššího soudu neztratil podklad, protože obsahově nebyl nijak vázán na zrušená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 74 T 69/2003. Usnesením Nejvyššího soudu tak zůstal v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 3 To 35/2005, nedotčen zrušující výrok. Totéž platí, pokud Krajský soud v Ostravě tímto rozsudkem ponechal beze změny výrok o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003. Ani v tomto ohledu nebyl rozsudek Krajského soudu v Ostravě dotčen usnesením Nejvyššího soudu.
Ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 6 T 206/2003 tedy nastal stav, kdy tu byl pravomocný výrok o vině obviněné trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., avšak chyběl výrok o trestu. Bylo tudíž namístě, aby o trestu bylo rozhodnuto. To se stalo v řízení, v němž Okresní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 6 T 206/2003, a Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 3 To 33/2006. Soudy v těchto rozsudcích postupovaly správně, pokud nerozhodovaly o vině a omezily se jen na rozhodnutí o trestu, protože o vině obviněné bylo pravomocně rozhodnuto již jejich dřívějšími rozsudky, tj. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 6 T 206/2003, resp. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 3 To 35/2005. Z toho je jasné, že v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 3 To 33/2006, ani v předcházejícím rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 6 T 206/2003, výrok o vině nechybí. Pokud soudy rozhodly těmito rozsudky jen o trestu, plně tím vyčerpaly to, co bylo předmětem jejich rozhodování.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Námitkou obviněné, že Okresní soud v Ostravě pochybil analogickým použitím ustanovení §288 odst. 3 tr. ř., které jinak souvisí s obnovou řízení, se Nejvyšší soud nijak nezabýval, protože tato námitka stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jímž je to, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, a nikoli aplikace ustanovení, podle kterého soud postupoval při rozhodování výrokem, který učinil. Kromě toho lze poznamenat, že Krajský soud v Ostravě po zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě nově rozhodl výrokem bez použití ustanovení §288 odst. 3 tr. ř., byť jen analogického, a k tomuto ustanovení se vyjádřil jen v odůvodnění svého rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec