ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.789.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 789/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2006 o dovolání, které podal obviněný E. B. B. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 67 To 275/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 32/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného E. B. B. L. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 2 T 32/2004, byl obviněný E. B. B. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil tím, že
I) obviněný E. B. B. L. sám
1) v době od zimy roku 1999 do jara 2000 v H. baru na rohu ulic M. a D. v obvodu P., nejméně v 15-ti případech prodal A. H. v dávkách od 0,5 g do 2 g za cenu 5.000,- za 5 g, celkem nejméně 20 g heroinu za celkovou cenu 20.000,- Kč,
2) přibližně koncem léta 2000, v období dvou měsíců u restaurace S. a na tramvajové zastávce P. c. v P. prodal A. H., v některých případech i osobě M. L. B. M. alias M. G. heroin nejméně v 10-ti případech, v množství po 50 g za 20.000,- Kč, tedy celkem nejméně 500 g heroinu za částku nejméně 200.000,- Kč,
3) v září roku 2000 poblíž tramvajové zastávky P. c. v P. M. prodal A. M. ve dvou případech po 150 g heroinu, celkem 300 g za celkovou částku 120.000,- Kč,
4) v září a říjnu roku 2000 u prodejny D. na sídlišti B. na území M. č. P. prodal A. M. a blíže neztotožněné osobě vystupující pod jménem H. ve dvou případech celkem 200 g heroinu za celkovou cenu 80.000,- Kč,
5) v září roku 2000 v restauraci S. prodal A. M. a blíže neztotožněným osobám vystupujícím pod jménem O. a L. ve dvou případech vždy po 100 g heroinu za cenu 40.000,- Kč,
6) v listopadu a prosinci roku 2000 na parkovišti před restaurací S. v P. u. v P.-P. a na tramvajové zastávce U r. v P.-M. celkem ve třech případech prodal P. V., která v jednom případě byla doprovázena M. G. alias M. L. B. M. a v jednom případě kamarádkou nezjištěné totožnosti, drogu heroin vždy v množství 5 g za cenu 2.500,- Kč, celkem tedy 15 g za částku 7.500,- Kč,
II) obviněný E. B. B. L. společně s obviněnou ml. J. L.
ve dnech 1. až 3. prosince roku 2000 v P. na panelovém sídlišti v ulici N. V. před domem a dále na parkovišti poblíž čerpací stanice A. v P.-M., prodali A. M. ve třech případech množství po 100 g za cenu 30.000,- Kč, celkem nejméně 300 g heroinu za celkovou částku 90.000,- Kč, a to tak, že po předchozí telefonické objednávce u obviněného E. L. drogu předala a peníze za něj převzala obviněná J. L.,
přičemž heroin je zařazen do přílohy č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 67 To 275/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedené v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že skutková zjištění prezentovaná v rozhodnutích soudů obou stupňů nejsou v souladu se zjištěnými důkazy. Je přesvědčen, že předmětné skutky byly nesprávně kvalifikovány, což vyústilo ve vadné výroky o vině a trestu. Uvedl, že se stíhané trestné činnosti nedopustil, neboť v rozhodné době se zdržoval mino území ČR. Podle názoru dovolatele pak tato skutečnost vyplývá zejména z příslušných zpráv Cizinecké a pohraniční Policie ČR. Naproti tomu za neakceptovatelnou považuje zprávu Cizinecké policie a pohraniční Policie ČR ze dne 3. 8. 2005 s tím, že vízum vystavené na osobu L. J. obsahuje toliko rozmazané zobrazení tmavovlasého muže. Dále brojil proti výpovědi manželky J. L. učiněné v přípravném řízení s tím, že podle jeho přesvědčení k němu nelze vzhledem k časovému odstupu a jejímu tehdejšího věku přihlížet. Svou dovolací argumentaci shrnul tak, že podle jeho přesvědčení neexistují žádné důkazy, které by jej ze stíhané trestné činnosti usvědčovaly. Rekapituloval rovněž výpovědi svědků, které jej podle soudů usvědčovaly, a připojil k nim své výhrady, kterými zpochybňoval jejich věrohodnost.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil v rozsahu výroku o vině a trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolací argumentace obviněného svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, protože je podložena výhradně skutkovou argumentací. Má za to, že zvolený způsob odůvodnění dovolání po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Poznamenala, že z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily, o které z nich opřely právní posouzení skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Nelze přitom podle ní dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve zkoumal, zda je dovolání přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována též tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout (§265e odst. 3 tr. ř.).
V posuzovaném případě bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 67 To 275/2005, doručeno obviněnému E. B. B. L. dne 2. 2. 2006, a to do Věznice H. S. Obhájce obviněného JUDr. M. H. však nebyl doručovatelem pošty dne 8. 2. 2006 na adrese sídla advokátní kanceláře zastižen, a proto byla zásilka obsahující uvedené usnesení městského soudu uložena na poště. Tuto si obhájce vyzvedl dne 10. 2. 2006 (viz dodejky na č. l. 1188 spisu).
Zmíněné usnesení městského soudu spadá do kategorie rozhodnutí uvedených v §64 odst. 1 písm. b) tr. ř., která se doručují do vlastních rukou. Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
V daném případě přitom nešlo o písemnost, jejíž uložení by bylo ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř. vyloučeno. Z toho plyne, že dvouměsíční lhůta stanovená k podání dovolání počala v posuzovaném případě běžet ode dne, kdy rozhodnutí převzal obhájce obviněného, tj. od 10. 2. 2006. Její konec tak v souladu s ust. §60 odst. 2 tr. ř. připadl na pondělí 10. 4. 2006.
Dovolání obviněného adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 4 však bylo podáno na poštu až v úterý dne 11. 4. 2006 (viz obálka č. l. 1209), tedy po uplynutí dvouměsíční propadné lhůty stanovené v §265e odst. 1 tr. ř.
IV.
Dovolání, které podal obviněný E. B. B. L. proto Nejvyšší soud posoudil jako opožděně podané a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
V souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr