ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.794.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 794/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2006 o dovolání obviněného R. Č. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. 4 To 125/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 107/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. Č. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. 4 To 125/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 21 T 107/2004. Dovoláním napadl výrok o zamítnutí odvolání v celém rozsahu. Projevil nesouhlas s výrokem o vině v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jinak řečeno, jde o aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. V dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 1. 5. 2004 kolem 00:30 hodin v B., okr. N. J., v době, kdy se rozcházeli účastníci ohňostroje, vystoupil z vozidla a bezdůvodně udeřil několikrát pěstí do obličeje J. M., který upal na zem, zde do něj obviněný kopl a způsobil mu zranění, pro které byl poškozený ve stavu pracovní neschopnosti od 1. 5. 2004 do 22. 6. 2004.
Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom smyslu, že by skutkovými zjištěními, která učinily soudy, nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v celém rozsahu založil dovolání na námitkách proti tomu, že svá skutková zjištění soudy opřely o svědecké výpovědi poškozeného a dalších svědků, že nepřihlížely k výpovědi obviněného a k výpovědím svědků, kteří vypovídali shodně s ním, že vycházely z výsledků rekognice, která byla podle jeho názoru provedena vadně, že nebraly náležitě v úvahu fyzické dispozice obou účastníků konfliktu apod. O tom, že obviněný nevztahoval své námitky k právnímu posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, ostatně svědčí i to, že vytýkal porušení nikoli hmotně právních ustanovení, nýbrž procesních ustanovení, a to ustanovení §2 odst. 2 tr. ř., které vyjadřuje zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ v návaznosti na presumpci neviny (čl. 40 Listiny základních práv a svobod), ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a ustanovení §125 tr. ř., §134 odst. 2 tr. ř., která upravují náležitosti rozsudku a usnesení, v návaznosti na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Námitky, jimiž se obviněný snažil docílit změny ve skutkových zjištěních soudů a prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, založenou na tvrzení, že poškozeného nenapadl, stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou způsobilé být podkladem meritorního přezkoumání napadeného usnesení a předcházejícího řízení.
Lze uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, avšak uplatnil námitky, které pod něj nejsou podřaditelné a obsahově mu neodpovídají.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec