ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.801.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 801/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. července 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. P., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 13 To 76/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 135/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 2 T 135/2005, byl obviněný uznán vinným:
1) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil (stručně řečeno) tím, že nejméně od června 2004 do zadržení dne 22. 4. 2005 v M. B. soustavným psychickým a fyzickým napadáním týral svou manželku Š. P. a nevlastní dceru H. P., a to tak, že manželce ranami pěstí do obličeje a kopáním po celém těle způsobil zlomeninu žeber, spodiny očnice vpravo, pravé horní čelisti, nosních kostí, lícní kosti vpravo a zhmoždění zad, pravého ramene a hlavy v týlní krajině, nevlastní dceru tloukl do hlavy v případě, že nevyhověla jeho přáním a poškozeným tak způsoboval i výrazné psychické obtíže;
2) trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (společné jednání v bodech 2 a 3), kterých se dopustil tím, že v průběhu roku 2004 až do poloviny dubna 2005 v M. B. ve společně obývaném bytě ve více případech pohlavně zneužíval nevlastní dceru H. P., a to tak, že jí přikázal, aby se svlékla, poté ji osahával na prsou a přirození a masturboval před ní, přičemž na ní vyžadoval, aby ho držela za varlata a poté ejakuloval na její prsa a břicho, čímž jí vydal nebezpečí zpustnutí tím, že jí sváděl k nemravnému životu;
3) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (společné jednání v bodech 2 a 3), kterých se dopustil tím, že v témže období a na témže místě, násilím spočívajícím ve fyzickém napadení a pohrůžkou ublížení na zdraví a zabitím, nutil svoji manželku Š. P. k pohlavnímu styku s L. H. a dalšími kamarády, nevlastní dceru H. nutil, aby je při těchto praktikách fotografovala, přičemž oběma vyhrožoval zabitím, když toto někomu řeknou nebo oznámí pohlavní zneužívání nezletilé, čímž ji vydal nebezpečí zpustnutí tím, že jí sváděl k nemravnému životu.
Za to byl odsouzen podle §242 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 13 To 76/2006, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, přičemž ohledně výroku o vině ad 1 uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a ohledně výroku o vině pod body 2 a 3 důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který je dán tehdy, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, obviněný namítá, že usnesení a zahájení trestního stíhání postrádá přesnou identifikaci skutku a jeho trestní stíhání tak podle jeho názoru postrádá zákonný podklad, když nebylo v tomto usnesení nijak blíže uvedeno, v čem konkrétně psychické a fyzické napadání a týrání má spočívat. Popis skutku, že tak neodpovídá ustanovení §2 odst. 1 a §160 odst. 1 tr. ř., když při tak obecném popisu skutku neví co je mu kladeno za vinu a nemůže se odpovídajícím způsobem hájit. Uvedenou vadu, že nemůže napravit ani preciznější popis skutku v obžalobě, když obviněnému musí být od počátku zřejmé, co je mu kladeno za vinu. Protože trestní zákon (správně „řád“) stanoví podmínky pro zahájení trestního stíhání v ustanovení §160, byl nedodržením těchto podmínek stíhán v rozporu se zákonem a také byl zkrácen na svém právu na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. V důsledku toho usnesení o zahájení trestního stíhání nepovažuje za právně relevantní akt s účinky zahájení trestního stíhání podle §160 tr. ř. a veškeré důkazy opatřené ohledně skutku pod bodem 1 za procesně neúčinné a nepoužitelné v řízení před soudem, v čemž spatřuje existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť trestní stíhání nebylo řádně zahájeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že v příslušných skutkových větách rozsudku nejsou popsány jednotlivé znaky skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným pod body 2 a 3 rozsudku soudu I. stupně. Konkrétně pak namítá, že ve skutku ad 2 není uvedeno, že by se měl pohlavního zneužívání dopustit „zneužívaje závislosti“ poškozené, když tento znak automaticky nenaplňuje skutečnost, že jde o jeho nevlastní dceru a bydleli spolu v jednom bytě. U trestného činu zneužívání (správně „ohrožování“) výchovy mládeže, že není ani v nejmenším v popisu skutku uvedeno, z jaké pohnutky měl poškozenou svádět k nemravnému životu, natož pak, že tato byla zavrženíhodná. Odvolací soud, že otázku zavrženíhodné pohnutky v odůvodnění sice blíže rozvedl, ale nijak se nevypořádal s tím, že ve skutku ad 2 vůbec není uveden znak zneužití závislosti poškozené a přesto byl uznán vinným podle kvalifikované skutkové podstaty §242 tr. zák.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně celého řízení předcházejícího výroku o vině pod bodem 1, a to včetně usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 4. 2005.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nebyl uplatněn námitkou, kterou by bylo možné pod tento dovolací důvod subsumovat. K dalším námitkám obviněného ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že zákonným znakem spočívajícím ve zneužití závislosti je to, že poškozená osoba je v určitém směru na pachatele odkázána, čímž je omezena svoboda jejího rozhodování a pachatel tohoto nedostatku úplné volnosti v rozhodování využije k realizaci svých sexuálně motivovaných záměrů. Znak závislosti je tak zcela zřejmě naplněn mezi dcerou ženy, kterou pachatel pojal za manželku a žijí ve společné domácnosti, a je pro nezletilou samozřejmou autoritou v roli manžela a nevlastního otce. Zavrženíhodnou pohnutkou obviněného považuje státní zástupkyně za zřejmou již ze samotného jeho chování, které bylo zavrženíhodné, vyznačující se rysy bezcitnosti, nemorálnosti, neúcty k osobnosti dospívajícího jedince. Popis jednání obviněného ve skutkové větě tak jednoznačně signalizuje, že jednal se zavrženíhodné pohnutky. Námitky obviněného ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto státní zástupkyně považuje za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud předně zjistil, že námitky obviněného v nichž spatřuje naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, nejsou způsobilé tento důvod dovolání naplnit. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 11 Tdo 514/2004 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2005, sešit č. 7, pod č. 38) uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř., pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (např. vedení trestního stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř.), nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože obviněný právě takovéto námitky nezakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uplatnil, Nejvyšší soud se jimi nezabýval, když v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. /§265i odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Protože další námitky obviněného uplatněné v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože směřují proti správnosti právního posouzení skutku, Nejvyšší soud se jimi zabýval a zjistil, že jim nelze přisvědčit.
Obviněný předně namítá, že ve skutku ad 2 není uvedeno, že by se měl pohlavního zneužívání dopustit „zneužívaje závislosti“ poškozené a že tento znak automaticky nenaplňuje skutečnost, že jde o jeho nevlastní dceru a bydleli spolu v jednom bytě. Znak „zneužívaje její závislosti“ je zákonným formálním znakem skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., uvádí se citací pouze v tzv. právní větě výroku o vině, jak to správně učinil soud I. stupně, a naplnění tohoto formálního znaku musí vyplývat z popisu jednání pachatele a všech dalších rozhodných skutečností v tzv. skutkové větě. Zjistil-li tedy soud I. stupně, že obviněný daným způsobem pohlavně zneužíval „… nevlastní dceru nezl. H. P. …“, tj. v době mezi jejím 12 – 13 rokem věku, byl nepochybně mezi obviněným a nezletilou poškozenou vztah, který je ze strany poškozené nutno hodnotit jako vztah závislosti na obviněném. Obviněný byl v domácnosti rozhodující autoritou, která žel nebyla vybudována na obecném uznávání intelektových nebo jiných pozitivních vlastností nebo schopností obviněného, ale zcela se zakládala pouze na strachu z násilného jednání zejména vůči matce nezletilé. Tento strach omezoval svobodu rozhodování nezletilé, která se v jeho důsledku podrobovala sexuálně motivovaným požadavkům obviněného, které byly v příkrém rozporu nejen s obecně uznávanými morálními normami, ale také se zájmem společnosti na řádném mravním a tělesném vývoji dětí a na ochraně jejich pohlavní nedotknutelnosti.
Skutkové okolnosti uvedené v bodě 2 výroku o vině rozsudku soudu I. stupně tak obsahují všechny rozhodující skutečnosti naplňující znak zneužití závislosti ve smyslu §242 odst. 2 tr. zák. a námitka obviněného v tomto směru je proto zjevně neopodstatněná.
K námitce obviněného ohledně neuvedení pohnutky, resp. zavrženíhodné pohnutky v popisu skutku (ad 2 a 3 výrokové části rozsudku soudu I. stupně), nutno uvést, že i ohledně tohoto zákonného znaku ustanovení §217 odst. 3 písm. a) tr. zák. platí závěry výše uvedené ohledně uvádění citace znaku zneužití závislosti. Pohnutka trestného činu jako znak skutkové podstaty daného trestného činu charakterizuje jeho subjektivní stránku, a to vedle zavinění. Stejně jako konkrétní forma zavinění i pohnutka musí vyplývat z konkrétních skutkových zjištění, tj. v daném případě z popisu jednání obviněného v bodech 2 a 3 výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Pokud tedy obviněný pohlavně zneužíval svoji nevlastní nezletilou dceru způsobem tam uvedeným, je zřejmá i pohnutka jeho jednání spočívající v dosažení vlastního sexuálního uspokojení zneužíváním nezletilé osoby, jako projev sexuální nevázanosti a jisté zvrácenosti obviněného. Jak obviněný uvádí v dovolání, odvolací soud otázku zavrženíhodné pohnutky podrobněji rozvedl v odůvodnění napadeného usnesení. Odvolací soud tak správně shledal a také odůvodnil existenci zavrženíhodné pohnutky jednání obviněného z konkrétně zjištěného jednání. Byť si lze jistě představit popis skutkové věty i tak, že obviněný pohlavně zneužíval nevlastní nezletilou dceru např. v zájmu dosažení svého sexuálního uspokojení, jak to vyplývá i ze znaleckého posudku (psychiatrie, sexuologie), je pohnutka jeho jednání i tak z popisu skutku naprosto zřejmá. Odvolací soud toliko nesprávně odůvodnil pohnutku obviněného ve vyšší intenzitě jako zvlášť zavrženíhodnou, ač u trestného činu podle §217 odst. 3 písm. a) tr. zák. postačuje pouze existence zavrženíhodné pohnutky, v daném případě spočívající v uspokojení sexuálních potřeb pohlavním zneužíváním nezletilé.
Na základě uvedených důvodů se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněného, které uplatnil v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když existence jím namítaných znaků „zneužívaje závislosti“ a „zavrženíhodné pohnutky“ jednoznačně z popisu skutku vyplývá. Proto bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když z hlediska námitek obviněného napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš