ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.827.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 827/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 481/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 3 T 85/2004 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 481/2005, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004, byl obviněný L. P. podle §226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. Zt 1067/2003, kterou mu bylo kladeno za vinu, že
1)v době od 19. 11. 2001 do 7. 10. 2003 z místa svého trvalého bydliště i odjinud psal a rozesílal dopisy Městskému úřadu Š., Okresnímu úřadu B. v., Krajskému úřadu B., Bc. R. G., Obvodnímu oddělení Policie ČR B., Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR, Ministerstvu práce a sociálních věcí, Okresnímu soudu B. v., Úřadu vlády ČR a Kanceláři veřejného ochránce práv, ve kterých uvádí, že Bc. R. G., zaměstnaná u Města Š., pracoviště Městský úřad Š., se dopouští trestné činnosti, úmyslně pozměňuje zprávy, posudky a šetření některých úřadů, k tomuto jednání navádí i své podřízené, kterým má současně dávat příkazy k nerespektování rozhodnutí soudu, má o obviněném psát nepravdivé zprávy, zasahovat do trestních řízení týkajících se jeho osoby, v některých písemnostech se výslovně zmiňovat, že je trestně stíhán Policií ČR, což souvisí s odebráním jeho dětí K., L. a L. P. a předání jich do péče do Dětského domova v J., přičemž věděl, že tyto nepravdivé údaje Bc. R. G. mohou značnou měrou poškodit v zaměstnání, neboť s institucemi, kterým obviněný tyto údaje rozesílal, přicházela pravidelně v rámci výkonu zaměstnání do styku, a že tyto údaje jsou plně způsobilé vyvolat právní účinek v podobě zahájení trestního stíhání,
2)v době od 7. 12. 2002 do 25. 6. 2003 v místě trvalého bydliště i odjinud psal a rozesílal Bc. R. G., Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, Krajskému úřadu B., Policii ČR Obvodnímu oddělení B., prezidentské kanceláři, Městskému úřadu Š., Dětskému domovu v J. a paní RNDr. H. B. písemnosti a dopisy, v nichž uvádí, že RNDr. M. L., zaměstnaná v České geologické službě P., je duševně chorá, je zbavena soudem svéprávnosti, dále uvádí, že naváděla paní B. k týrání jeho dětí K., L. a L., že v jejím bytě docházelo k týrání jeho dcery K. a dále, že uvedla na oddělení péče o děti nepravdivé údaje, organizovala trestný čin únosu jeho dcery K., a to vše se odehrálo v souvislosti s odebráním jeho dětí do dětského domova, přičemž věděl, že tyto nepravdivé údaje mohou RNDr. M. L. poškodit v zaměstnání i ve styku s uvedenými osobami a institucemi, a že tyto údaje jsou plně způsobilé vyvolat právní účinek v podobě zahájení trestního stíhání,
3)v době od 15. 5. 2001 do 26. 3. 2002 v místě svého trvalého pobytu i odjinud psal dopisy Policii ČR, Obvodnímu úřadu vyšetřování pro P., Okresnímu soudu B., Okresnímu úřadu B., v nichž uvedl, že Mgr. Z. L. naváděl paní B. k únosu jeho dcery K., k jejímu psychickému týrání a převýchově, manipuloval se soudním spisem a ovlivnil ve svůj prospěch a prospěch své manželky znalecký posudek, ovlivňoval vedoucí manželské poradny a Referátu sociálních věcí a Oddělení péče o dítě v jeho neprospěch, páchal trestnou činnost na Okresním soudě B., měl obviněnému vyhrožovat, že když bude na soudě něco uvádět, má na soudě známé a P. se pomstí, přičemž věděl, že tyto nepravdivé údaje mohou Mgr. Z. L. poškodit ve styku s uvedenými osobami a institucemi, a že tyto údaje jsou plně způsobilé vyvolat právní účinek v podobě zahájení trestního stíhání,
čímž měl spáchat trestný čin útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zák., trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák.
Podle §72 odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému uloženo psychiatrické ochranné léčení ve formě ústavní.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 481/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to proti výroku o uložení ochranného opatření. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
V odůvodnění dovolání uvedl, že nesprávnost zmíněného rozhodnutí spatřuje zejména v tom, že v průběhu let byl několikrát znalecky zkoumán znalci v oboru psychiatrie, přičemž znalec nikdy nedospěl k závěru, že by v jeho případě bylo nutné uložit ochranné léčení ve formě ústavní. Poukázal v této souvislosti na poslední znalecký posudek ze dne 30. 12. 2005 vypracovaný soudní znalkyní MUDr. M. H. pro potřeby Okresního soudu B., jehož pasáže citoval. Vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě soud překročil zákon, když mu uložil ochranné léčení bez dostatečných podkladů.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že námitky dovolatele považuje za částečně důvodné.
Nebude však podle ní možno přihlížet k závěrům znaleckého posudku o vyšetření duševního stavu obviněného, vypracovaného MUDr. M. H., na který obviněný poukazuje, neboť ten neměly soudy činné v předmětné věci v době svého rozhodování k dispozici.
Nejvyšší státní zástupkyně nicméně má pochybnosti o správnosti rozhodnutí o uložení ochranného psychiatrického léčení obviněnému, pokud bylo uloženo v ústavní formě. Poukazuje na to, že obviněný se sice dopustil nyní stíhaného jednání ve zkušební době předchozího odsouzení za trestný čin pomluvy podle §206 tr. zák., ze skutkových zjištění však nevyplývá, že by se obviněný dopustil brachiálního násilí nebo jím vyhrožoval. Klade si proto otázku, zda by ke zklidnění verbální agresivity obviněného nepostačovalo léčení ve formě ambulantní. V tomto ohledu má za to, že by zde měla být určitá závislost formy léčení na stupni nebezpečnosti činu pro společnost, pro který byl obviněný stíhán, když uložení ústavního léčení je zásadním omezením svobody léčené osoby. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 502/02 ze dne 3. 11. 2004.
Nejvyšší státní zástupkyně dále upozorňuje na to, že pokud jde o jednu ze zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, tj. že jde o pachatele činu jinak trestného, nesdílí závěr soudů, že by jednání obviněného vykazovalo znaky všech tří trestných činů uvedených v obžalobě, tj. trestného činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 tr. zák., trestného činu pomluvy podle §206 tr. zák. a trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák.
Z obsahu skutkové věty pod bodem 1 je podle ní zřejmé, že obviněný útočil proti osobě Bc. R. G., pracovnici Městského úřadu Š., tj. napadal jejich prostřednictvím konkrétní osobu, nikoli státní orgán jako instituci, nemohlo se tedy jednat o trestný čin útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 tr. zák.
Dále podle ní není ani zřejmé, které okolnosti uvedené obviněným, by vůbec mohly být podnětem k trestnímu stíhání Bc. R. G., RNDr. M. L. a Mgr. Z. L., aby toto jednání naplňovalo znaky trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák.
Konečně vyslovuje nesouhlas s tím, že jednání obviněného pod body 1 až 3 žalobního návrhu mělo vykazovat znaky jednočinného souběhu trestných činů křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a pomluvy podle §206 tr. zák., když toto ustanovení je k dříve uvedenému ve vztahu tzv. subsidiarity. To znamená, že jde o ustanovení širší, které se uplatní jen tehdy, neuplatní-li se ustanovení primární.
V případě, že by uvedená jednání byla posouzena toliko jako trestný čin pomluvy, mělo být podle nejvyšší státní zástupkyně důkladně zváženo, zda obviněným uváděné nepravdivé údaje byly způsobilé ohrozit značnou měrou vážnost poškozených u spoluobčanů či poškodit je v zaměstnání, jak to vyžaduje uvedená skutková podstata.
Ze shora uvedených důvodů v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení krajského soudu, tak rozsudek okresního soudu, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, a přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Shora uvedené podmínky dovolatel splnil, když namítal, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení ve formě léčení podle §72 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného částečně opodstatněným.
Ve smyslu §72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §25 a §32 odst. 2 tr. zák. nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Z povahy posuzovaného případu vyplývá, že v něm šlo o uložení ochranného léčení v druhé z obou variant.
Prvou podmínkou tu proto je, že obviněný spáchal čin jinak trestný. Okresní soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že zjištěné jednání obviněného vykazuje znaky všech tří žalovaných trestných činů, avšak výslovně uvedl na str. 3 znaky pouze trestného činu pomluvy podle §206 tr. zák. a křivého obvinění podle §174 tr. zák.
Nezabýval se však naplněním znaků trestního činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zák. („kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon“). Především v žalobním návrhu pod bodem 1 se hovoří výhradně o rozesílání nepravdivých informaci o Bc. R. G., pracovnici Městského úřadu Š. V žalobním návrhu se přitom popisuje následek tohoto jednání obviněného v podobě poškození Bc. R. G., nezmiňuje se poškození (urážkou či pomluvou) státního orgánu, jak to předpokládá skutková podstata §154 odst. 2 tr. zák. Ještě významnější pochybnost o naplnění zmíněné skutkové podstaty pak vzbuzuje fakt, že tato předpokládá urážku či pomluvu státního orgánu, za který ovšem nelze považovat orgán místní samosprávy (na rozdíl od skutkové podstaty podle §153 odst. 1 tr. zák.).
Dále, jak na to důvodně poukazuje ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupkyně, se okresní soud nevypořádal nijak s tím, že ustanovení o trestném činu pomluvy podle §206 tr. zák. je k ustanovení §174 tr. zák. o křivém obvinění ve vztahu subsidiarity, takže jejich jednočinný souběh je vyloučen. Bylo by patrně možno připustit jejich souběh vícečinný, avšak otázkou souběhu shora uvedených trestných činů se okresní soud rovněž nezabýval.
Lze tedy shrnout, že závěr okresního soudu sdílený soudem odvolacím, že obviněný se měl dopustit tří shora uvedených jinak trestných činů, se nejeví být správným.
Pokud jde o druhou podmínku pro uložení ochranného léčení, že pobyt pachatele činu jinak trestného na svobodě je nebezpečný, musí být splněna v době rozhodování soudu o ochranném léčení (viz č. 23/1979 Sb. rozh. trest.). Ochranné léčení lze uložit osobě, jejíž pobyt na svobodě je i do budoucna nebezpečný pro zájmy chráněné trestním zákonem. Tato podmínka je splněna, jestliže je vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní poruchy. Splnění této podmínky je nutné posoudit na základě zjištění o povaze a chování nepříčetné osoby a na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, o tom, zda duševní porucha je takového rázu, že pobyt nepříčetné osoby na svobodě je i pro budoucnost v uvedeném smyslu nebezpečný (viz č. 11/1974 Sb. rozh. trest.). Musí tedy být zjištěno, že pobyt takové osoby na svobodě je i v době rozhodování o ochranném léčení nebezpečný tím, že v důsledku duševní poruchy znovu spáchá závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem (č. 3/2000 Sb. rozh. trest.).
V této souvislosti nutno poukázat i na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 502/02, podle něhož ochranné léčení v ústavní formě je mimořádně závažným omezením svobody léčeného, které může někdy znamenat větší újmu než nepodmíněný trest odnětí svobody, a to zejména díky neurčitosti jeho trvání. Proto je třeba zjišťovat zákonné podmínky pro jeho uložení v ústavní formě s mimořádnou pečlivostí. Jelikož právě hrozba nebezpečí ze strany pachatele je hlavní skutečností, která zásah do jeho práv opravňuje, musí mezi těmito dvěma zájmy existovat určitá proporcionalita. Přestože intenzita ochranného léčení není prvořadě určena stupněm nebezpečnosti činu jinak trestného pro společnost, nýbrž potřebou léčby, jistá závislost mezi spáchaným činem a intenzitou ochranného léčení je žádoucí. Například uložení ochranného léčení v ústavní formě je na místě zejména v těch případech, kdy by pachateli, pokud by byl příčetný, bylo nutno uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.
I když soudy otázce příčetnosti obviněného, jakož i závěrům vyšetření jeho duševního stavu věnovaly značnou pozornost, nevěnovaly se jí ze shora uvedeného pohledu, a jejich závěry proto nevyznívají přesvědčivě.
Předně je třeba zdůraznit, že v posuzovaném případě byl v rámci přípravného řízení zpracován MUDr. J. N. znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přičemž ze závěrů tohoto posudku vyplývá, že obviněný trpěl v době spáchání stíhané trestné činnosti rozvinutou dekompenzovanou poruchou osobnosti, kterou však nelze nazvat duševní chorobou ve vlastním smyslu psychózy. Znalec konstatoval, že schopnosti rozpoznávací a ovládací byly u obviněného v době spáchání předmětných trestných činů pouze sníženy, obviněný byl schopen chápat smysl trestního řízení, přičemž podle znalce nejsou u obviněného dány důvody pro uložení ochranného léčení.
V následujícím průběhu trestního řízení však vyvstaly ohledně takto formulovaných závěru pochybnosti a proto byl vyžádán další znalecký posudek z uvedeného oboru a odvětví. Podle tohoto znaleckého posudku zpracovaného MUDr. L. Š. (včetně jeho doplňku) obviněný L. P. v době spáchaní trestné činnosti trpěl závažnou duševní chorobou, a to trvalou poruchou s bludy perzekučními, kverulantskými, spojenými v systém. Pobyt obviněného na svobodě vzhledem ke zjištění duševní chorobě byl znalkyní hodnocen jako nebezpečný. S ohledem na prognózu rozvoje systému bludů a s poukazem na možný přechod od verbální agresivity k agresivitě brachiální doporučila psychiatrické ochranné léčení ve formě ústavní, jež by přinejmenším vedlo ke zklidnění a zastavení projevů. Tato znalkyně závěry znaleckého posudku stvrdila a aktualizovala v hlavním líčení dne 19. 9. 2005. Naproti tomu znalec MUDr. J. N. již v hlavním líčení vyslechnut nebyl, jím vypracovaný znalecký posudek byl k důkazu přečten podle §211 odst. 5 tr. ř.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Brno-venkov je pak zřejmé, že obviněnému bylo - po posouzení zákonným hledisek pro uložení ochranného léčení podle §72 odst. 1 tr. zák. - uloženo ochranné léčení, a to na podkladě doporučení, které bylo obsahem závěrů zmíněného znaleckého posudku MUDr. L. Š. i osobního vyjádření jmenované soudní znalkyně, aniž by bylo blíže uvedeno, co vedlo soud k tomu, že se přiklonil k závěrům posléze vypracovaného posudku.
Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém dovolání poukazoval na to, že závěry nejnověji zpracovaného posudku o vyšetření jeho duševního stavu vyznívají tak, že zpochybňují závěry znaleckého posudku, z něhož vyšly soudy v posuzované věci, provedl Nejvyšší soud v neveřejném dokazování důkaz přečtením uvedeného znaleckého posudku o vyšetření duševního stavu obviněného zpracovaného MUDr. M. H. a navazujícího (dosud nepravomocného) rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ve věci řízení o způsobilosti k právním úkonům ze dne 13. 6. 2006, č. j. Nc 629/2004-332, 9 P a Nc 89/2005. Jakkoli toto řízení nebylo zaměřeno na zkoumání aspektů rozhodných pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného a navazujícího ochranného opatření, lze z něj dovodit, že závěry znalkyně (která se seznámila se závěry obou shora uvedených posudků) se poměrně zásadně liší od závěrů posudku vypracovaného MUDr. L. Š., a naopak jsou téměř totožné se závěry posudku vypracovaného MUDr. J. N. Shodně jako posledně jmenovaný posudek totiž u obviněného diagnostikuje nikoli psychotické onemocnění, nýbrž poruchu osobnosti – která však je fixována a není léčebně ovlivnitelná. Podle znalkyně lze ovlivnit jen její psychopatologické symptomy.
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů shledal dovolání obviněného důvodné především pro výhrady vůči závěru soudů o spáchání činů jinak trestných. Jeví se velice pravděpodobným, že poté, co se bude okresní soud detailněji zabývat právním posouzením zjištěného jednání obviněného, bude nutno původní závěr o spáchání všech tří činů, pro které byl stíhán, revidovat. Ve světle výsledného závěru, který může pro obviněného vyznět výrazně příznivěji, pak bude nutno nově hodnotit i podmínky pro uložení ochranného léčení, zejména z pohledu nezbytnosti jeho ústavní formy. Okresní soud pak bude muset odstranit řádným způsobem rozpory mezi ve věci provedenými znaleckými posudky MUDr. J. N. a MUDr. L. Š. Přinejmenším bude třeba znalce MUDr. J. N. požádat ve smyslu §109 tr. ř. o vysvětlení a dát mu možnost seznámit se a vyjádřit se k posudkům zpracovaným MUDr. L. Š., eventuálně MUDr. M. H. (s ním by měla být seznámena i MUDr. L. Š.). V případě, že by pak nebylo možno vyvodit ohledně vhodného opatření jednoznačný závěr, nabízí se možnost postupu podle §109, věta druhá tr. ř., event. podle §110 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 8 To 481/2005, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004, přičemž podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby ve shora vymezeném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten přitom bude v souladu s ustanovením §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr