ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.852.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 852/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2006 o dovolání obviněného M. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 9 To 10/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 68/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 15 T 68/2005, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou na dvacet čtyři měsíců.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 9 To 10/2006. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla stanovena na osmnáct měsíců.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že hmotně právní posouzení skutku neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu a že skutek popsaný ve výroku rozsudku a skutková zjištění uvedená v odůvodnění neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohl být uznán vinným trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. posoudil Městský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na drobné odchylky i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 spočíval v tom, že obviněný dne 11. 1. 2005 kolem 13:00 hodin následoval A. H. do chodby činžovního domu v P., S., svlékl si kalhoty a spodní prádlo a ukázal jí své přirození se slovy „nechceš mi to za 50 korun udělat?“, čehož se A. H. polekala a utekla do bytu rodičů, kteří přivolali policii, a obviněný byl zadržen.
Trestného činu svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo nabídne, slíbí nebo poskytne osobě mladší osmnácti let za pohlavní styk s ní, nebo za její pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch.
Z tzv. právní věty výroku o vině je zřejmé, že Městský soud v Praze uznal obviněného vinným tímto trestným činem ve variantě spočívající v tom, že pachatel nabídne osobě mladší osmnácti let za chování srovnatelné s pohlavním stykem úplatu. Tyto zákonné znaky trestného činu svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. skutek, tak jak byl Městským soudem v Praze zjištěn, evidentně naplňuje. Opak obviněný v dovolání dovozoval z toho, že poškozená se sice lekla, ale jeho výzvu nepochopila a nevěděla, co po ní požaduje. Tato námitka je v jasném rozporu se zjištěním Obvodního soudu pro Prahu 3, že když poškozená vyběhla do bytu rodičů, řekla matce, že v domě je nějaký „úchyl“, a popsala jeho požadavek. Z označení obviněného slovem „úchyl“ je zřejmé, že poškozená chápala jeho jednání v tom smyslu, že se týká sexuality. To je ostatně zřejmé i z její výpovědi, v níž jednání obviněného spojovala s představou sexuálního obtěžování, byť použila výrazu „obtěžení“, a s představou, že obviněnému jde o sex, byť její výpověď jinak vyzněla tak, že o obsahu obou pojmů má jen nejasnou představu. Podstatné je, že shodně s tím, k čemu jednání obviněného směřovalo, poškozená toto jednání chápala jako jeho výzvu k aktivitě v oblasti sexuálního chování. Ustanovení §217a odst. 1 tr. zák. chrání osoby mladší osmnácti let před takovým jednáním, jehož vliv by u nich mohl formovat prospěchářský vztah k sexualitě. Poškozená byla ve věku a na takovém stupni vývoje, kdy jednání obviněného bylo způsobilé ji v naznačeném ohledu nepříznivě ovlivnit bez ohledu na to, že sama zatím měla jen nedostatečnou představu o sexu.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým způsobem hodnotily důkazy, v otázce jeho totožnosti s pachatelem posuzovaného činu. Obviněný tyto námitky uplatnil mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. S tímto dovolacím důvodem korespondují jen námitky směřující proti tomu, že skutkový stav zjištěný soudem byl podřazen pod určité ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutkový stav, tak jak ho zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Jinak řečeno, s odkazem na citované ustanovení je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů konstruován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Skutkovými námitkami obviněného se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec