ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.875.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 875/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. srpna 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Ing. V. M., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 6 To 122/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 9/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 1 T 9/2003, byl obviněný Ing. V. M. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za který mu byl uložen podle §148 odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. trest odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej na dobu 4 (čtyř) let. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo rovněž rozhodnuto odsuzujícími výroky ohledně spoluobviněných J. Š. a J. K. a zprošťujícím výrokem ohledně spoluobviněného J. K.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněných Ing. V. M. a J. Š., která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 6 To 122/2005, zamítnuta podle §256 tr. ř.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal řádně a včas dovolání toliko obviněný Ing. V. M., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný v první části odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku (část „A.“) vznesl námitku neurčitosti a neúplnosti popisu skutku v obžalobě, resp. ve sdělení obvinění, k níž uvedl, že již v hlavním líčení namítal, že jednání popsané v obžalobě nevykazuje všechny znaky pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., resp. že v popisu skutku chybí, že věděl o tom, že produkt VAPROMET LC měl být spoluobviněným Š. prodáván jako motorová nafta; pokud obviněný tuto skutečnost nevěděl, nemohl se žádného trestného činu dopustit. Obviněný tedy jinými slovy namítl absenci subjektivní stránky trestného činu v popisu skutku v žalobním návrhu obžaloby. Obviněný je toho názoru, že aby byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, muselo by být v obžalobě uvedeno (a následně v hlavním líčení prokázáno), že látku VAPROMET LC předával obviněnému Š. s úmyslem, aby byla dále odběratelům distribuována jako motorová nafta. Podle obviněného soud prvního stupně této jeho argumentaci v podstatě přisvědčil, uvedl však, že obžaloba obsahuje důkazní návrhy v podobě sdělení obvinění všem obžalovaným, v nichž již subjektivní stránka trestného činu neabsentuje. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil a dodal, že sdělení obvinění splňuje podmínky stanovené §160 tr. ř. v tehdejším znění. S touto argumentací ovšem obviněný nesouhlasí, a to ze dvou zásadních důvodů. Prvním důvodem je to, že ani ve sdělení obvinění není skutek popsán jasným, určitým a nezaměnitelným způsobem, když je v popisu skutku např. uvedeno, že k jednání došlo „po vzájemné domluvě“, aniž by tato byla blíže specifikována; podle názoru obviněného v pojmu „po vzájemné domluvě“ opět absentuje jeho úmysl předat zboží panu Š. s tím, aby bylo následně prodáváno třetím osobám jako motorová nafta. V této souvislosti obviněný poukázal na to, že záznam o sdělení obvinění podle §160 tr. ř., ve znění účinném v době zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, musí obsahovat mj. popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným; z této skutečnosti je podle obviněného zřejmé, že sdělení obvinění neproběhlo v souladu s tehdy účinným zněním „trestního zákona“, neboť obviněný měl v rámci svého práva na obhajobu právo již v okamžiku sdělení obvinění přesně a nezaměnitelně vědět, z čeho je obviněn, resp. v jakém jeho jednání je spatřován trestný čin, aby se mohl proti obvinění účinně hájit. Obviněný se tedy domnívá, že neurčitým popisem skutku jak ve sdělení obvinění, tak zejména v obžalobě, byla porušena uvedená ustanovení trestního řádu i jeho právo na obhajobu. Druhý z důvodů, pro které obviněný nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu týkající se splnění podmínek stanovených v §160 tr. ř. v tehdejším znění, spočívá v tom, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že v popisu skutku obsaženém v žalobním návrhu absentuje subjektivní stránka trestného činu, měl jej s ohledem na ustanovení §180 odst. 1 a §220 odst. 1 tr. ř. zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Soud prvního stupně ovšem popis skutku v napadeném rozsudku pozměnil, resp. doplnil; v rozsudku je tedy uveden jiný popis skutku než obžalobě, což je podle obviněného v rozporu s ustanovením §220 odst. 1 tr. ř. Obviněný v této souvislosti poukázal na názor odvolacího soudu, že mezi podstatnými skutkovými okolnostmi v obžalobě a rozsudku existuje shoda, tj. že nedošlo ke změně podstaty skutku; obviněný se ovšem domnívá, že ke změně podstaty skutku došlo, a to kvůli jím namítané absenci subjektivní stránky trestného činu v popisu skutku v žalobním návrhu. V rozsudku soudu prvního stupně tedy došlo ke změně podstaty skutku tak, aby popis skutku, který v obžalobě nebyl trestným činem, trestným činem byl.
Obviněný v další části (část „B.“) svého mimořádného opravného prostředku namítá, že v průběhu přípravného řízení došlo k porušení trestního řádu, resp. jeho práva na obhajobu. V této souvislosti obviněný mj. uvedl, že rekognice provedená svědkem H. neproběhla v souladu s trestním řádem, v důsledku čehož není možné její závěry použít jako důkaz, že při policejní prohlídce provedené v kanceláři společnosti K. byly v trezoru nalezeny jiné věci, než při bezprostředně následující prohlídce ze strany celních orgánů, a že ve vyšetřovacím spise chybí celá řada listů; obviněný může v rámci presumpce neviny vycházet z předpokladu, že ztracené listy obsahovaly z hlediska obhajoby důležité skutečnosti, resp. že se jednalo o důležité důkazy, a tím, že došlo k jejich ztrátě, byl obviněný zkrácen ve svých právech na obhajobu. Obviněný dále uvedl, jakým způsobem se s otázkou absence části spisu vypořádal soud prvního stupně i soud odvolací a z jakých důvodů považuje posouzení této otázky odvolacím soudem a postup tohoto soudu, kdy tento nezrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., za nesprávný. V neposlední řadě obviněný nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že zjišťování skutečné úlohy svědků A., H. a S. je nadbytečné.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále na základě §265h odst. 3 tr. ř. požádal o odklad výkonu trestu uloženého rozsudkem soudu prvního stupně.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání konstatovala, že dovolatelem uváděné důvody pro podání dovolání nekorespondují s obsahem odůvodnění podání. Státní zástupkyně dále uvedla, že dovolatel sice namítá nesprávnost popisu skutku ve skutkové větě rozhodnutí prvoinstančního soudu, nicméně skutek je v uvedené skutkové větě popsán tak, že je s ničím nezaměnitelný a že jednoznačně odpovídá použité právní kvalifikaci. Pokud jde o další argumenty obviněného, tyto se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Navíc argumenty uváděné v dovolání jsou opakováním obhajoby obviněného z přípravného řízení i z řízení před soudem prvního i druhého stupně, s nimiž se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích podrobně vypořádaly. Státní zástupkyně dále s ohledem na dostupný spisový materiál konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.
Za popsané situace má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupkyně dále pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku z podstatné části neuplatnil námitky, které by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídaly.
Námitka týkající se neurčitosti a neúplnosti popisu skutku v záznamu o sdělení obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. platného v době zahájení trestního stíhání obviněného pro předmětný skutek (nyní v usnesení o zahájení trestního stíhání) či v obžalobě (§177 tr. ř.) v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své podstatě směřuje proti totožnosti skutku uvedeného v obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně a v důsledku toho proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, které obviněný ve věci spatřuje. Nejvyšší soud se touto otázkou zabýval a dospěl k závěru, že totožnost skutku byla zachována a obviněným namítané skutečnosti neměly vliv na správnost právního posouzení skutku soudem.
Totožnost skutku je zachována, existuje-li shoda buď alespoň v jednání obviněného, anebo v následku jeho jednání. Tato shoda ale nemusí být úplná a stačí i jen shoda částečná. Takováto shoda musí být zachována i ve vztahu ke skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1, 5 tr. ř.
Jak vyplývá z trestního spisu, ve sdělení obvinění (podle §160 odst. 1 a 5 tr. ř. dne 14. 1. a 28. 4. 1998 a 2. 2. 1999) jednání obviněného (stručně řečeno) spočívalo v dovozu zboží ze S. r. do Č. r. deklarovaného jako VAPROMET LC, tj. jako ostatní chemické výrobky nepodléhající spotřební dani, a v Č. r. prodávaného jako motorová nafta již se spotřební daní a DPH, včetně následku ve formě škody způsobné českému státu neodvedením předmětných daní a cla. Obsahově shodně je jednání i následek popsán také v obžalobě a následně i v rozsudku soudu prvního stupně. Totožnost skutku je proto v daném případě zachována jak totožností jednání, tak i totožností následku.
Namítá-li obviněný změnu podstaty skutku soudem oproti obžalobě v doplnění okolností charakterizujících subjektivní stránku trestného činu, tyto okolnosti nemají na zachování totožnosti skutku vliv, stejně jako např. okolnosti individualizující žalovaný skutek z hlediska času, místa spáchání činu, rozsahu následku či motivace jednání pachatele, protože tím není dotčena shoda v jednání ani následku. I při jiném jednání by však totožnost skutku byla zachována totožností následku, jak bylo uvedeno výše.
Obviněnému nelze proto přisvědčit ani z hlediska jeho námitky, že již od sdělení obvinění v podstatě nevěděl v jakém jeho jednání je spatřován trestný čin a bylo tak porušeno jeho právo na obhajobu.
K jinému závěru dovolací soud dospěl ohledně námitek, které obviněný uplatnil v části B svého mimořádného opravného prostředku a kterými napadl zákonnost průběhu přípravného řízení, a to zejména rekognice provedené svědkem H., prohlídek provedených v kanceláři společnosti K., a dále toho, že ve vyšetřovacím spise chybí celá řada listů, přičemž v této souvislosti uvedl, že v rámci presumpce neviny může vycházet z předpokladu, že ztracené listy z hlediska obhajoby obsahovaly důležité skutečnosti, resp. že se jednalo o důležité důkazy, a tím, že došlo k jejich ztrátě, byl zkrácen ve svých právech na obhajobu. Těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy dříve činnými v posuzované trestní věci, ale domáhá se jiného hodnocení provedených důkazů (resp. toho, aby nebylo přihlíženo k protokolům o rekognici provedené svědkem H. či o domovních prohlídkách provedených v kanceláři společnosti K.) a doplnění dokazování listinami, které chybí ve vyšetřovacím spise, čímž de facto napadá správnost hodnocení důkazů soudy a úplnost jimi provedeného dokazování a v návaznosti na to i správnost a úplnost soudy zjištěného skutkového stavu, tedy jím tvrzené porušení ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Takovéto námitky skutkové povahy nelze v dovolání úspěšně uplatnit ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s odkazem na jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Totéž lze konstatovat i ohledně námitky, kterou obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s názorem odvolacího soudu o nadbytečnosti zjišťování skutečné úlohy svědků A., H. a S., a kterou se v podstatě domáhá toliko doplnění dokazování v uvedeném směru.
K tomuto závěru ohledně skutkové povahy námitek dospěl Nejvyšší soud poté, co zjistil, že v daném případě nejde o extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a navíc takovýto nesoulad obviněný neučinil ani předmětem dovolání.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k).
Obviněný blíže nespecifikoval, která z alternativ uvedeného dovolacího důvodu je podle jeho názoru v posuzované věci dána, přičemž současně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož je podle dovolacího soudu zřejmé, že uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě za třetí spojkou „nebo“, tj. že namítá, že v řízení předcházejícím zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože ale námitka obviněného ohledně tohoto důvodu dovolání byla shledána zjevně neopodstatněnou Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněného Ing. V. M. na odložení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil, proto bylo možno návrh obviněného považovat pouze za podnět k případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš