ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.879.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 879/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2006 o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 6 To 434/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 8/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 9 T 8/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 17. 10. 2003 v době od 14:00 hodin do 14:30 hodin na parkovišti u benzínového čerpadla T. N. H., okres T., zakoupil od P. B., řidiče kamionu tovární značky DAF 20 ks pneumatik zn. Barum Semperit po 300,- Kč za kus, celkem za částku 6.000,- Kč, ačkoli obvyklá cena takovéto pneumatiky činí nejméně 1.800,- Kč, a jako soukromému podnikateli z oblasti autoopravárenství mu byl vzhledem k ceně, místu a okolnostem prodeje zřejmý způsob nabytí těchto pneumatik P. B., který je uvedeného dne po odplombování návěsu kamionu odcizil ke škodě firmy B. C., s. r. o., O.
Obviněnému J. H. byl uložen tret odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 6 To 434/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř., neboť má za to, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, dále že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek a nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání.
V první části dovolání obviněný namítl, že hlavní líčení u Okresního soudu v Tachově dne 25. 5. 2005 bylo konáno v jeho nepřítomnosti, ačkoliv pro to podle jeho mínění nebyly splněny zákonné podmínky. Má za to, že danou trestní věc nebylo možno rozhodnout bez jeho přítomnosti, neboť od počátku řízení projevoval zájem se jej účastnit a vyjádřit se k obvinění až ve stadiu řízení před soudem. V návaznosti pak zdůraznil, že okresnímu soudu předložil lékařskou zprávu, z níž je patrné, že se pro nemoc nemohl k nařízenému hlavnímu líčení dostavit. Skutečnost, že MUDr. D. P. původně uvedl, že nebyl v rozhodné době jeho ošetřujícím lékařem, nepovažuje za relevantní, neboť jmenovaný lékař posléze vystavení předmětné lékařské zprávy potvrdil. V doplnění dovolání přiložil prohlášení tohoto lékaře, který v něm písmeně sdělil, že z důvodu většího počtu přijímaných pacientů a časové tísně nezaevidoval obviněného do počítačové databáze, což vyústilo v mylné informování krajského soudu, že obviněný nebyl dne 23. 5. 2005 v jeho ordinaci ošetřen.
Dále dovolatel namítl, že provedené dokazování odvolacího soudu fakticky nahradilo činnost soudu prvního stupně. Vyjádřil přesvědčení, že výpověď svědka Z. B. učiněná v přípravném řízení byla procesně nepoužitelná, a proto na ni okresní soud nemohl v rámci protokolace u hlavního líčení odkázat. Podle názoru obviněného nelze k takto učiněné výpovědi přihlížet. Odvolacímu soudu pak vytkl, že ačkoli správně posoudil přečtení výpovědi svědka P. Š. okresním soudem jako nepřípustné, výslech tohoto svědka však již v rámci odvolacího řízení nezopakoval. Rovněž namítl, že se z důvodu své nepřítomnosti u hlavního líčení nemohl vyjádřit k výslechu svědka prap. M. K. Závěrem této části dovolací argumentace poznamenal, že procesní postup krajského soudu považuje v daném případě za nové hlavní líčení, nikoli za veřejné zasedání, kterým by se přezkoumával obsah rozsudku, jež je výsledkem řízení poznamenaného procesními vadami. Nesouhlasil s hodnocením provedených důkazů soudem druhého stupně, a to při vědomí, že hodnocení dokazování nemůže být předmětem dovolání.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil Okresnímu soudu v Tachově k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, ze dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla soudem porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný naplnil, když brojil proti tomu, že soud první stupně konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ačkoli tomuto soudu byla řádně a včas předložena jeho omluva doložená lékařskou zprávou
Podmínky, za nichž soud prvního stupně rozhoduje v hlavním líčení, jsou upraveny v ustanovení §196 a násl. tr. ř.
Podle §202 odst. 1 tr. ř. se hlavní líčení koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele a státního zástupce. Podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného upravuje zejména ustanovení §202 odst. 2, 4 tr. ř.
Materiální podmínka je upravena v návětí ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., podle něhož lze hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného provést, jen když má soud za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout, i když se obviněný hlavního líčení osobně nezúčastní. Formální podmínky podle §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř. spočívají v tom, že obviněnému byla řádně doručena obžaloba a byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán, dále je třeba, aby obviněný byl o skutku, který je předmětem obžaloby, už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a aby bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Zároveň však nelze hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Posledně zmíněná podmínka se však neužije, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba mu umožnit účast u hlavního líčení v případě, kdy na tom trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u nařízeného hlavního líčení řádně a včas omluví důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se hlavního líčení.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že dne 5. 3. 2004 byla obviněnému J. H. doručena obžaloba. Následně dne 7. 4. 2004 převzal předvolání k hlavnímu líčení, které bylo Okresním soudem v Tachově nařízeno na den 13. 5. 2004. Obviněný se k tomuto soudnímu jednání nedostavil s tím, že svou nepřítomnost omluvil dlouhodobým zdravotním léčením. Nedostavil se ani na odročené hlavní líčení nařízené na den 15. 7. 2004 a opětovně se omluvil s tím, že trpí dlouhodobou nemocí. Na základě těchto skutečností byla okresním soudem vyžádána zpráva o zdravotním stavu obviněného k posouzení jeho schopnosti účastnit se hlavního líčení. Praktikující lékař MUDr. P. V. k tomu soudu sdělil, že zdravotní stav obviněného nebrání jeho účasti u líčení u soudu, neboť je teprve před plánovaným operačním zákrokem kolenního kloubu. K hlavnímu líčení nařízeném na den 30. 9. 2004 se ale obviněný nedostavil, svou neúčast omluvil lékařskou zprávou vystavenou MUDr. K. Poté byl obviněný znovu soudem vyzván, aby předložil doklad o nemožnosti se účastnit hlavního líčení, resp. aby se vyjádřil, zda má zájem se hlavního líčení účastnit. Na to obviněný reagoval přípisem z něhož vyplývá, že považuje svůj zdravotní stav za dobrý a projevil zájem se hlavního líčení zúčastnit. Navzdory tomu přichází soudu opětovně lékařská zpráva vystavená dne 23. 5. 2005 MUDr. D. P., v níž se uvádí, že obviněný není schopen se hlavního líčení nařízeného na 25. 5. 2005 zúčastnit.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 5. 2005 vyplývá, že po zahájení hlavního líčení bylo vyhlášeno usnesení, že toto bude konáno v nepřítomnosti obviněného.
Z úředního záznamu na č. l. 134 spisu se podává, že od MUDr. D. P. bylo telefonicky zjištěno, že obviněný je jeho pacientem teprve od 1. 8. 2005. Uvedl, že v měsíci květnu 2005 obviněnému žádnou lékařskou zprávu nevystavoval s tím, že mělo být zneužito jeho razítko. Toto sdělení lékař potvrdil i písemně přípisem ze dne 2. 9. 2005 (č. l. 136 spisu).
Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 6 To 434/2005, odmítl námitky obviněného, že okresní soud neměl splněny podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti. Ve vztahu k lékařské zprávě vystavené MUDr. D. P. odvolací soud zdůraznil, že je třeba ji posuzovat v kontextu se zprávou téhož lékaře ze dne 2. 9. 2005, podle které nebyla předmětná lékařská zpráva ze dne 23. 5. 2005 vystavena v jeho nestátním zdravotnickém zařízení, když obviněný je jeho pacientem teprve od 1. 8. 2005 (viz str. 2 usnesení).
V rámci dovolacího řízení pak obviněný přiložil k dovolání prohlášení zmíněného lékaře, který v něm písemně sdělil, že z důvodu většího počtu přijímaných pacientů a časové tísně nezaevidoval obviněného do počítačové databáze, což vyústilo v mylné informování krajského soudu, že obviněný nebyl v jeho ordinaci dne 23. 5. 2005 ošetřen.
Na základě shora uvedeného je třeba konstatovat, že Krajský soud v Plzni se řídil prohlášením lékaře MUDr. D. P., jež na vyzvání soudu sdělil, že předmětnou lékařskou zprávu obviněnému nevystavoval a obviněného jako pacienta v ordinaci registroval až k pozdějšímu datu. Ve světle dodatečné změny prohlášení jmenovaného lékaře nutno připustit, že ze strany lékaře mohlo dojít k pochybení stran evidence obviněného v databázi ošetřovaných pacientů. Věrohodnost tak zásadní změny stanoviska MUDr. D. P. (ošetření zcela nového pacienta a vydání jistě závažné zprávy o nemožnosti účastnit se hlavního líčení, aniž by byl pacient zaevidován) však nutně vzbuzuje pochybnosti, které by bylo nutno odstranit dalším šetřením.
Nejvyšší soud však v této souvislosti konstatuje, že takové šetření se jeví zjevně nadbytečným, neboť by vedlo jen ke zbytečným průtahům řízení, aniž by mohlo mít vliv na změnu napadeného rozhodnutí. Jakkoli krajský soud dospěl k závěru, že hlavní líčení dne 25. 5. 2005 mohl okresní soud konat za splnění podmínek §202 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného J. H., sám při formování svých skutkových i právních závěrů z důkazů provedených v tomto hlavním líčení nevycházel.
V souladu s trendem vyloučit průtahy trestního řízení zbytečným vracením věci soudu prvního stupně bylo novelizováno ustanovení §259 odst. 1 tr. ř., které umožňuje odvolacímu soudu vrátit věc soudu prvního stupně jen v těch případech, kdy zjištěnou vadu nelze odstranit ve veřejném zasedáním před odvolacím soudem. Odvolací soud tedy v posuzovaném případě postupoval plně v duchu tohoto ustanovení, když sám podrobně vyslechl obviněného a korunního svědka P. B., který obviněnému prodal odcizené pneumatiky.
Nejvyšší soud vyzdvihuje, že posuzovaná věc byla skutkově zcela jednoduchá, když veškeré relevantní skutečnosti vyplývaly již ze samotné výpovědi obviněného, přičemž svědek P. B. je zcela potvrzoval (tj. že obviněný pneumatiky od svědka koupil za cenu 300,- Kč za kus, viděl, že jde o část nákladu z nákladního vozu, obviněný se nezajímal o původ pneumatik, nezjišťoval, jak k nim svědek přišel, nedostal od něj o koupi žádný doklad, přičemž jako osoba pracující v oboru věděl, že jde o cenu několikanásobně nižší, než je cena obvyklá). Námitky obviněného směřující proti neprovedení dalších důkazů, resp. jejich provedení v rozporu se zákonem – konkrétně se mělo jednat o výslechy svědků Š., B. či K. proto hodnotí Nejvyšší soud jako zcela irelevantní, neboť výpovědi uvedených svědků se týkaly jen zcela okrajových skutečností a nemohly nic změnit na shora uvedených skutkových závěrech vyplývajících shodně ze stěžejních výpovědí obviněného a svědka P. B.
Nejvyšší soud přitom zdůrazňuje, že obhajoba obviněného pomíjí fakt, že trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jak také soudy v jeho případě uzavřely, lze spáchat i zaviněním ve formě nepřímého úmyslu podle §4 pím. b) tr. zák. Ze skutkových zjištění, podle nichž obviněnému musely být zřejmé podezřelé okolnosti nákupu pneumatik, nicméně neprojevil žádnou snahu ujistit se o legálnosti transakce dotazem na jejich původ či žádostí o vystavení dokladu o nákupu, lze takový nepřímý úmysl u obviněného spolehlivě dovodit.
Lze proto uzavřít, že závěr krajského soudu o vině obviněného trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. měl dostatečnou oporu v důkazech, které byly před ním a za osobní přítomnosti obviněného provedeny. Právo obviněného na obhajobu proto podle Nejvyššího soudu nebylo zkráceno způsobem, který by vzbuzoval pochybnosti o správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto považoval další šetření k věrohodnosti lékařské zprávy o neschopnosti obviněného účastnit se hlavního líčení dne 25. 5. 2005 za bezpředmětné. Ani eventuální závěr, že konáním tohoto hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného by totiž nemohl vést k závěru o důvodnosti podaného dovolání, neboť případné negativní důsledky neúčasti obviněného odvolací soud svým postupem, jak to bylo rozebráno výše, zcela eliminoval. Dovolání obviněného opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněným.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný J. H. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky byly procesního rázu, neboť směřovaly proti způsobu provedení výslechů jednotlivých svědků u okresního i krajského soudu /kromě námitek subsumovaných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř./. Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení zjištěného skutku, avšak svými konkrétními námitkami tento dovolací důvod nenaplnil. Jen pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že námitky obviněného nenaplňují ani jiný z dovolacích důvodů, jejichž výčet zákonodárce zcela záměrně vymezil taxativně a soustředil v tomto výčtu jen ta nejzásadnější pochybení, která mohou zakládat důvod pro zrušení či změnu pravomocného rozhodnutí.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu.
Z dovolání obviněného J. H. je zřejmé, že uplatnil alternativu druhou, neboť v rámci dovolací argumentace namítl, že v prvoinstančním řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože ohledně tohoto dovolacího důvodu však bylo dovolání obviněného shledáno Nejvyšším soudem zjevně neopodstatněným, logicky z toho plyne i stejný závěr ve vztahu k druhé alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.
Ze všech shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného J. H. jako zjevně neopodstatněné a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr