ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.885.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 885/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 8. 2006 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 35/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 45/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 3 T 45/2005, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §180 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložena na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců, a podle §49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Příbrami skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 19. 11. 2004 ve 14:10 hodin na silnici mezi obcemi T. a S., okr. P., jako řidič autobusu obsazeného 44 cestujícími nepřiměřenou rychlostí projížděl levotočivou zatáčku na čerstvě zasněženém povrchu vozovky, čímž porušil ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., havaroval v pravém příkopu, kde narazil do stromu, a způsobil tím dvěma cestujícím osobám zranění, z nichž u jedné šlo o těžké zranění.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 35/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině a v důsledku toho i rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rychlost jeho jízdy nebyla nepřiměřená a že proto neporušil ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Závěr soudů, že obviněný projížděl zatáčku nepřiměřenou rychlostí, byl založen na jejich zjištění, že bezpečnou rychlostí při průjezdu zatáčkou byla rychlost nejvýše 28 km/h, že rychlost jízdy obviněného těsně před nárazem byla nejméně 60 km/h a že k samotnému nárazu došlo v rychlosti 40 km/h. Z porovnání uvedených údajů vyplývá, že šlo o tak podstatné překročení bezpečné rychlosti, že úsudek o nepřiměřené rychlosti je plně podložený. V evidentní shodě a tím pak je konstatování soudů, že obviněný porušil ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., podle něhož rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit mimo jiné povětrnostním podmínkám. Z tohoto hlediska v žádném případě nejde o nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důsledku toho nejde ani o situaci, že by ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný napadal skutková zjištění soudů ohledně rychlosti jízdy, a to s odkazem na posudek znalce Ing. A. Ž., který v původním řízení sám předložil. V této části dovolání obviněný soudům vytýkal, že svá zjištění opíraly o posudek znalce Ing. J. Š. K tomu je třeba poznamenat, že soudy provedly důkaz oběma posudky, hodnotily je, postřehly rozdílnosti mezi nimi a v rámci jejich hodnocení vysvětlily, proč vycházely z posudku znalce Ing. J. Š. Námitky obviněného proti tomu, jak soudy hodnotily oba posudky, a proti tomu, že nakonec vycházely z posudku znalce Ing. J. Š., byly uplatněny mimo rámec zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jinak vzato, jde o aplikaci hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání lze tedy vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout jiného hodnocení důkazů, změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, jak ji prosazuje dovolatel, a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen tak, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistil soud, a nikoli o právní posouzení skutku, který by měl být podle dovolatele zjištěn jinak. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Proto ta část dovolání, kterou obviněný pojal jako polemiku s tím, že soudy v rámci hodnocení důkazů došly k závěrům, vzhledem k nimž vzaly za podklad svých skutkových zjištění o rychlosti jízdy obviněného posudek znalce Ing. J. Š. a nikoli posudek znalce Ing. A. Ž., nekorespondovala s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nebyla pod něj podřaditelná. V důsledku toho neodpovídala ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud se proto uvedenou částí dovolání dále nezabýval. Vzhledem k tomu se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněného, že neporušil ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která ohledně rychlosti jízdy obviněného učinily soudy.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil také s odkazem na tu část uvedeného ustanovení, podle něhož lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Citovaná část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se v posuzovaném případě vůbec nemůže aplikovat, neboť se týká jen takového rozhodnutí, kterým bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů p r o c e s n í povahy, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, anebo podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným rysem případů, kdy bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo podle §253 odst. 3 tr. ř., je to, že odvolací soud takto rozhodl bez toho, že by meritorně podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Pokud je rozhodnutí odvolacího soudu chybné, znamená to, že obviněnému byl odňat přístup k druhé instanci, a účelem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak je jen obnovit stav, který obviněnému umožní, aby rozsudek přezkoumal soud druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v uvažované variantě se posuzovaného případu netýká, protože odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku postupem podle §254 odst. 1 tr. ř., a nikoli z procesních důvodů.
Nejvyšší soud proto nijak nepřihlížel k té části dovolaní, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Tato část dovolání nebyla podkladem k tomu, aby se Nejvyšší soud napadeným usnesením a předcházejícím řízením dále jakkoli zabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec