ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.896.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 896/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. srpna 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného K. M., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 7 To 74/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 190/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 3 T 190/2005, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za který mu byl podle §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 7 To 74/2006, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., k němuž uvedl, že má za to, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a že v řízení předcházejícím napadenému usnesení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný má za to, že jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu bylo důvodné, a proto odvolací soud měl napadený rozsudek zrušit buď podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. pro podstatné vady řízení spočívající v tom, že nalézací soud postupoval v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř., neprovedl dokazování v potřebném rozsahu a provedené důkazy nesprávně hodnotil, nebo podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. pro nesprávnost skutkových zjištění popsaných v rozsudku. Obviněný se rovněž domnívá, že výrok o trestu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť (pro zcela hypotetický případ správnosti výroku o vině) nalézací soud nesprávně zhodnotil stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, v důsledku čehož obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, který je podle obviněného nutno považovat za nepřiměřeně přísný.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil, a poté věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolací námitky týkající se neúplnosti skutkových zjištění a nesprávného hodnocení důkazů soudy dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit ani námitky obviněného směřující proti výroku o trestu, neboť v rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení týkajících se rozhodování o trestu (např. otázky aplikace ustanovení §35 odst. 2, §41 odst. 1 tr. zák.), avšak nelze vznášet námitky směřující toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Námitky proti druhu a výměře uloženého trestu lze vznášet pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem výlučně v těch případech, kdy došlo k uložení nepřípustného trestu nebo k uložení trestu mimo sazbu. Protože obviněný neuplatnil námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř., nemůže podle státního zástupce uplatňovat ani druhou část dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Pokud jde o první část dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., její uplatnění v předmětné trestní věci nepřicházelo v úvahu, neboť tato dopadá na případy, kdy procesní straně byl znemožněn přístup ke druhé instanci, protože řádný opravný prostředek byl v rozporu se zákonem zamítnut nebo odmítnut z tzv. formálních důvodů bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí, ačkoli bylo povinností soudu druhého stupně takovýto přezkum provést; odvolání obviněného bylo ovšem zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Navíc námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. směřují spíše do oblasti skutkových zjištění, když podle podatele odvolací soud akceptoval nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně.
Protože podle státního zástupce dovolací námitky obviněného K. M. neodpovídají formálně deklarovaným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala, když vytkl nalézacímu soudu, že „postupoval v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, neprovedl dokazování v potřebném rozsahu a provedené důkazy nesprávně hodnotil“ (str. 2 dovolání obviněného) a že skutková zjištění popsaná v rozsudku jsou nesprávná. Těmito námitkami totiž obviněný nenapadá správnost posouzení učiněných skutkových závěrů podle norem hmotného práva, ale úplnost dokazování provedeného soudy nižších stupňů, správnost způsobu, jakým tyto soudy provedené důkazy hodnotily, a v návaznosti na to i správnost a úplnost učiněných skutkových zjištění. Jak již bylo ovšem uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
Jako námitku hmotně právní povahy po obsahové stránce odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze posoudit ani tvrzení obviněného, že nalézací soud nesprávně zhodnotil stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a že v důsledku toho uložil nepřiměřeně přísný trest. Ukládání trestů sice patří mezi hmotně právní instituty a pochybení při aplikaci ustanovení, která vymezují jeho právní rámec, je možno napadnout nejen dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný předmětnou námitku ve svém mimořádném opravném prostředku opřel, ale taktéž důvodem dovolání uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně s odkazem na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat toliko nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu, a s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, tj. musí být druh trestu podle zákona nepřípustný či výměra trestu mimo trestní sazbu stanovenou zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatelství C. H. Beck, sešit 6, pod č. T 701). V dovolání tedy nelze namítat, že soud při ukládání trestu nedostatečně zohlednil obecná kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu uvedená zejména v ustanoveních §23, §31 (mj. stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost), §33 či §34 tr. zák. a že, jinými slovy, uložený trest je nepřiměřeně přísný nebo naopak nepřiměřeně mírný.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou relevantní hmotně právní námitku, dovolací soud dospěl k závěru, že námitky, které opřel o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu po obsahové stránce neodpovídají.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k).
Protože obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že má za to, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a že v řízení předcházejícím napadenému usnesení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že uplatnil obě alternativy předmětného dovolacího důvodu. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem obviněný rovněž uvedl, že odvolací soud měl napadený rozsudek soudu nalézacího zrušit pro podstatné vady řízení, které obviněný shledává v postupu nalézacího soudu v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř., nebo pro nesprávnost skutkových zjištění popsaných v rozsudku.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě [která bude naplněna tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí] se uplatní mj. tehdy, byl-li řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně (odvolání) zamítnut bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, a dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§253 odst. 4 tr. ř.). Protože odvolací soud na podkladě odvolání obviněného neučinil žádné z těchto rozhodnutí, tj. neodepřel obviněnému svým nesprávným procesním postupem podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. přístup k odvolací instanci, ale naopak jím napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal, obviněný v podstatě ani nemohl uplatnit námitku, která by první alternativě předmětného dovolacího důvodu po obsahové stránce odpovídala. Jinými slovy, zásady trestního práva procesního uvedené v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. nejsou těmi procesními podmínkami, jejichž porušení může první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplnit.
Druhá varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dána tehdy, pokud byl v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Jak již bylo uvedeno, obviněný je toho názoru, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože ale jeho námitky uplatněné v dovolání tomuto a ani jinému z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají, dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že i druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byla obviněným de facto uplatněna z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš