ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.9.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 9/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. března 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Z. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 9 To 334/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 1/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 6. 2005, sp. zn. 4 T 1/2005, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že „v průběhu roku 2003 a počátkem roku 2004 v trvalém bydlišti v K., okr. K., R., a okolí úmyslně za účelem prodeje distribuoval drogu pervitin (metamfetamin), kdy M. S. prodal v období od srpna do začátku prosince 2003 nejméně 80 g za 80.000,- Kč, dále prodával tuto drogu také D. D. a dalším konzumentům této drogy; samotný prodej byl uskutečňován po telefonickém ujednání na předem sjednaných místech. V případě metamfetaminu se jedná o psychotropní látku, které je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. a je zařazena do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.)“. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 100.000,- (sto tisíc) Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) měsíců.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 9 To 334/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že skutek byl nesprávně posouzen a napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K uplatněným dovolacím důvodům obviněný uvedl, že podle jeho názoru není odůvodněna právní kvalifikace jeho jednání podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., když z provedeného dokazování neplyne, že by se tohoto trestného činu dopustil ve větším rozsahu. Obviněný v této souvislosti zmínil nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 564/02, podle něhož pojem „ve větším rozsahu“ vyjadřuje kvantitativní i kvalitativní hledisko při nedovolené manipulaci či přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů; z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní prokázat množství a druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohly potenciálně uspokojit, a je tedy třeba odborně zjišťovat množství účinné látky v zajištěné směsi. Obviněný poukázal na to, že nebyla zajištěna žádná látka, kterou měl údajně distribuovat, a že žádný ze svědků neuvedl množství nebo druh této látky; veškeré dokazování i odůvodnění rozsudku se tedy pohybuje v neurčitých pojmech, z nichž nelze zjistit, jaká chemická látka, v jaké kvalitě a množství měla být distribuována. Pokud jde o neexaktní vyjádření svědka S. ohledně povzbuzujícího účinku drogy, o něž se opírá zjištění soudů nižších stupňů, toto podle obviněného nemůže nahradit zjišťování množství a kvality účinných látek, je rozporné a svědčí o tom, že obsah účinné látky nebyl vysoký. Obviněný dále uvedl, že se soud nezabýval věrohodností tohoto svědka a že postupoval nesprávně, když jeho tvrzení vztáhl i k údajné distribuci zakázaných látek dalším osobám, které nevypovídaly, a tedy bez dalších důkazů vycházel z toho, že těmto osobám také dodával drogy. Za této situace má obviněný za to, že soudy při právní kvalifikaci jeho jednání pochybily, neboť z provedených důkazů nebylo možno dovodit, že se trestné činnosti dopustil ve větším rozsahu ve smyslu příslušného ustanovení trestního zákona.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně nebyly splněny podmínky pro čtení výpovědí svědků S. a M. z přípravného řízení uvedené v ustanovení §211 odst. 3 tr. ř. a odvolací soud toto pochybení nenapravil, ačkoliv jej obviněný v odvolání namítal. Pokud jde o svědka S., tento jednak byl oprávněn výpověď odepřít, neboť si jí mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání za některý z trestných činů souvisejících s držením omamných látek, jednak výslovně neprohlásil, že práva uvedeného v §100 tr. ř. nevyužívá, a to ani v hlavním líčení, ani v přípravném řízení. Obviněný se domnívá, že bez výslovného prohlášení, že práva odepřít výpověď svědek nevyužívá, nelze vycházet z toho, že výslech byl proveden v souladu s trestním řádem a že jsou splněny podmínky pro čtení protokolu o tomto výslechu. K obdobnému pochybení došlo i v případě předestření výpovědi z přípravného řízení svědkyni M., která měla taktéž právo odepřít výpověď, neboť mohla způsobit trestní stíhání sobě nebo osobám blízkým, např. svému druhovi, panu S., a která taktéž při svém výslechu výslovně neprohlásila, že svého práva odepřít výpověď nevyužívá. S ohledem na tyto skutečnosti je obviněný toho názoru, že čtení a předestření výpovědí z přípravného řízení bylo nepřípustné a tyto důkazy nebyly provedeny v souladu s trestním řádem a nejsou tedy zákonné.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně i rozsudek soudu stupně prvního a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ust. §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon uvedených rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitku, podle které nebyly dány předpoklady pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově podřadit. Při posuzování její důvodnosti je ovšem nutno striktně vycházet ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí; nelze tedy přihlížet k té části námitek, kterou podatel zpochybňuje kvalitu provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudy. Státní zástupce dále uvedl, že z tzv. skutkové věty vyplývá, že obviněný v průběhu několika měsíců prodal 80 g pervitinu za částku 80.000,- Kč M. S. a že tuto látku prodával též dalším konzumentům, přičemž podle údajů uvedených na str. 3 rozsudku nalézacího soudu šlo nejméně o pět dalších osob, u nichž sice nebylo množství prodaného pervitinu kvantifikováno, nicméně je nepochybné, že psychotropní látku obviněný nabízel a prodával v množství způsobilém k požití pro více lidí. Tato okolnost je přitom zásadním kritériem pro posouzení existence zákonného znaku „ve větším rozsahu“. Státní zástupce dále poznamenal, že množství pervitinu prodané M. S. několikanásobně přesahuje množství, které je pro naplnění zákonného znaku „ve větším rozsahu“ orientačně stanoveno v Pokynu obecné povahy č. 6/2000 vydaném nejvyšším státním zástupcem k usměrnění a sjednocení postupu státních zástupců, který je v rozhodovací praxi soudů akceptován, a že v praxi nelze postih pachatele podmiňovat okolností, aby psychotropní látka byla vždy orgány činnými v trestním řízení zajištěna a podrobena znaleckému zkoumání. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že není reálné, aby zmíněné osoby látku distribuovanou obviněným opakovaně za nikoli zanedbatelné částky kupovaly v případě, že by tato látka neměla účinky pro pervitin typické. Podle státního zástupce tedy skutková zjištění dostatečně opravňují k závěru, že se obviněný trestné činnosti dopustil ve větším rozsahu.
Pokud jde o námitky týkající se nesprávného postupu nalézacího soudu při přečtení protokolu o výpovědi svědka S. z přípravného řízení, popř. při předestření protokolu o výslechu svědkyně M., tyto se netýkají oblasti práva hmotného, ale údajného porušení procesních předpisů upravujících provádění dokazování u hlavního líčení, a proto formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala. Obviněný sice ve svém dovolání napadl správnost právního posouzení předmětného skutku podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák., tedy jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchaného „ve větším rozsahu“, nicméně tuto nesprávnost hmotně právního posouzení spatřuje v tom, že „nebyla zajištěna žádná látka, kterou měl … údajně distribuovat“, že z provedeného dokazování „nelze … zjistit, jaká chemická látka, v jaké kvalitě a množství, měla být distribuována“, a že se soud „opírá … výhradně o neexaktní vyjádření svědka S. ohledně povzbuzujícího účinku drogy“, přičemž toto tvrzení podle obviněného „nemůže nahradit zjišťování množství a kvality účinných látek údajně distribuovaných obžalovaným“ (vše str. 2 dovolání obviněného); obviněný dále v souvislosti se svou námitkou napadající správnost právní kvalifikace jeho jednání poukazuje na rozporuplnost tvrzení svědka S. týkajícího se účinků drogy, nevěrohodnost tohoto svědka a konečně i na nesprávný postup soudu spočívající v tom, že „tvrzení tohoto svědka vztáhl i k údajné distribuci zakázaných látek dalším osobám, které však v řízení nevypovídaly“ (str. 3 tamtéž). Z těchto konkrétních námitek je zřejmé, že obviněný primárně nenapadá správnost právního posouzení jeho jednání podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák., ale postup soudů dříve činných v jeho trestní věci při zjišťování skutkového stavu, kterým především vytýká, že nezjistily množství účinné látky v jím distribuované směsi, a hodnocení důkazů těmito soudy, a to zejména výpovědi svědka S. z přípravného řízení, a tedy i správnost a úplnost skutkových zjištění, k nimž tyto soudy dospěly, a které jsou uvedeny v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný tak v podstatě dovoláním zpochybňuje správnost skutkového zjištění soudu prvního stupně, které bylo podkladem pro právní posouzení jeho jednání, tedy, že prodal pervitin (metamfetamin) M. S., a to v množství nejméně 80 g za 80.000,- Kč, dále D. D. a dalším konzumentům této drogy. Jak již bylo shora konstatováno, dovolací soud je skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů vázán, a proto námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé naplnit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Taktéž námitky obviněného týkající se jím tvrzeného porušení procesních ustanovení upravujících možnost čtení protokolu o dřívější výpovědi svědka v hlavním líčení (konkrétně §211 odst. 3 tr. ř.) v případě svědka S. a možnost předestření protokolu o výslechu z přípravného řízení k vysvětlení rozporů ve výpovědích (§212 tr. ř.) v případě svědkyně M. se nacházejí nejen mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který je obviněný opřel, ale taktéž mimo rámec ostatních důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Jinými slovy, v dovolání nelze účinně namítat, že výslech svědka nebyl proveden v souladu s trestním řádem či že nebyly splněny zákonné podmínky pro čtení či předestření protokolu o dřívější výpovědi svědka v hlavním líčení, a domáhat se tak toho, aby dovolací soud vyslovil, že k takovému důkazu neměly soudy nižších stupňů přihlédnout, resp. založit na něm svůj závěr o vině obviněného. Dovolání totiž není dalším odvoláním a přezkumná povinnost dovolacího soudu je limitována důvody dovolání uvedenými v ustanovení §265b tr. ř.
S ohledem na shora uvedené dovolací soud dospěl k závěru, že námitky, které obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou způsobilé tento naplnit.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Protože obviněný k předmětnému dovolacímu důvodu uvedl, že napadeným usnesením soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že uplatnil toliko druhou alternativu (za třetí spojkou nebo) důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný sice ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil /což je nezbytná podmínka pro naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odvoláním na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení/, ovšem jím uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu po obsahové stránce neodpovídají.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil, proto bylo možno návrh obviněného považovat pouze za podnět k případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš