ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.930.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 930/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2006 o dovolání obviněného J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 11 To 453/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 163/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 10 T 163/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že společně s M. S. v přesně nezjištěné době v průběhu roku 1997 nejméně do července 2002 v Č. M., v N. M. n. M. a v Č., kde bydleli, nepřiměřeně fyzicky trestali nezletilého S. S, a nezletilou M. S., oba trvale bytem Č. M., B. N., kdy obviněný J. Š. děti trestal tím, že jim dával pohlavky, později je bil prutem, holí, řemenem a mokrým ručníkem po různých částech těla, tahal je za vlasy a nutil je delší dobu klečet, nezletilému S. držel hlavu za krk pod vodou až nemohl polapit dech, dětem vulgárně nadával a vyhrožoval jim a obviněná M. S. děti fyzicky trestala tím, že je bila otevřenou dlaní po těle, tahala za vlasy a fackovala, přičemž o trestání dětí obviněným J. Š. věděla a jeho jednání schvalovala.
Obviněnému J. Š. byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 11 To 453/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Zaměřil je proti výroku o vině i trestu.
První část dovolací argumentace opřel obviněný o námitky subsumované pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Uvedl, že v rozhodné době byl dlouhodobě nemocen, a proto jako omluvu k nařízenému veřejnému zasedání zaslal odvolacímu soudu pracovní neschopenku. Nadto jeho obhájce před tímto soudem zdůraznil, že obviněný trvá na osobní účasti u veřejného zasedání, nicméně jeho aktuální zdravotní stav mu neumožňuje se nařízeného veřejného zasedání zúčastnit. Přes tyto skutečnosti však krajský soud konal veřejné zasedání v jeho přítomnosti, a to toliko na základě telefonického dotazu na ošetřujícího lékaře, který soudu sdělil, že obviněný je způsobilý i v rámci pracovní neschopnosti uskutečnit cestu z P. do H. K. za účelem soudního jednání. Podle názoru dovolatele mu však jeho tehdejší zdravotní stav reálně neumožňoval se k soudu dostavit. Má za to, že naznačeným postupem krajského soudu byl výrazně omezen na svých právech, zejména v právu na obhajobu v trestním řízení.
V další část dovolání se obviněný soustředil na námitky, jež naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že odvolací soud se důsledně nezabýval jeho námitkami prezentovanými v rámci hlavní líčení i veřejného zasedání. Konkrétně namítl, že závěry soudu stran skutkového děje (a z něj plynoucí trestněprávní kvalifikace) byly založeny na protiřečících si důkazech a dále, že nebyly vyslyšeny jeho námitky.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal obecnému soudu (bez bližší konkretizace) k novému projednání a rozhodnutí, případně aby postupoval podle §265l odst. 3 tr .ř.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že podle ní je v daném případě třeba plně souhlasit s postupem soudu druhého stupně, když obviněný byl o konání veřejného zasedání řádně a včas vyrozuměn a měl dostatek času na přípravu. Uvedla, že odvolací soud nehodlal obviněného vyslýchat, ani provádět nějaké důkazy. Za těchto okolností odvolacímu soudu nic nebránilo, aby veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného. Další námitky obviněného označila nejvyšší státní zástupkyně za námitky nekorespondující s obsahem odůvodnění dovolání, neboť tyto argumenty se týkaly výlučně hodnocení důkazů a ukládání trestu. Se zřetelem k dostupnému spisovému materiálu konstatovala, že skutková zjištění soudů podle jejího názoru nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.
Závěrem navrhla, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla soudem porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný J. Š. naplnil, když brojil proti tomu, že soud druhého stupně ve veřejném zasedání projednal a rozhodl o podaném odvolání v jeho nepřítomnosti, ačkoli tomuto soudu byla řádně a včas předložena jeho omluva doložená potvrzením o pracovní neschopnosti.
Nejvyšší soud však shledal tuto námitku dovolatele zjevně neopodstatněnou.
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciálně určeno pro řízení u odvolacího soudu, podpůrně lze použít obecná ustanovení o veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
Podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle §233 odst. 1, věta prvá tr. ř., předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. V souladu s tím je namístě obviněného k veřejnému zasedání předvolat zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné obviněného vyslechnout, nebo mu umožnit účast při jiném doplnění dokazování ve veřejném zasedání, resp. v rámci zachování kontradiktornosti řízení mu dát možnost vyjádřit se k důkazu či k podání jiné procesní strany. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného není nutná, se obviněný o konání veřejného zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, nebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto zasedání dotčena (§233 odst. 1, věta druhá tr. ř.).
Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. Z toho plyne, že pokud obviněný nebude ve vazbě nebo výkonu trestu, lze v zásadě veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti. Další podmínkou konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je, že byl k němu předvolán nebo o jeho konání vyrozuměn při respektování pětidenní lhůty k přípravě stanovené v §233 odst. 2 tr. ř.
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba obviněnému umožnit účast u veřejného zasedání v případě, kdy na tom obviněný trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u nařízeného veřejného zasedání řádně a včas omluví důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.
Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný J. Š. nebyl k veřejnému zasedání nařízeného na den 29. 3. 2006 předvolán, nýbrž byl předsedou senátu odvolacího soudu o jeho konání vyrozuměn vzorem č. 7a. Takto bylo obviněnému vyrozumění doručováno na adresu trvalého bydliště s tím, že si je vyzvedl dne 23. 3. 2006 (viz č. l. 303 spisu).
Z přípisu na č. l. 296 spisu je patrné, že obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce požádal opakovaně předsedu senátu o přeložení termínu veřejného zasedání o odvolání s odůvodněním, že od 25. 1. 2006 se nachází v pracovní neschopnosti. K této žádosti připojil kopii potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené Posádkovou ošetřovnou R., kde se uvádí, že obviněný je práce neschopen od 25. 1. 2005 (bez jakékoli bližší konkretizace obtíží, kterými má trpět).
Z úředního záznamu na č. l. 304 spisu se podává, že předseda odvolacího senátu se dne 29. 3. 2006 spojil s ošetřujícím lékařem obviněného MUDr. B. N. – Posádková ošetřovna R., kde zjistil, že obviněný je stále v pracovní neschopnosti, nicméně jeho zdravotní stav je stabilizovaný a nevykazuje známky žádného akutního onemocnění. Jmenovaný lékař rovněž uvedl, že pracovní neschopnost u obviněného trvá z toho důvodu, že u něj probíhá přezkumné řízení ohledně zdravotní klasifikace příslušníka ozbrojeného sboru. Sdělil, že zdravotní stav obviněného mu dovoluje se soudního jednání v H. K. zúčastnit, neboť tomu nebrání žádná zdravotní překážka. V této souvislosti poznamenal, že obviněný absolvuje v rámci lékařských kontrol pravidelné cesty z P. do R.
Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání na č. l. 306 – 307 spisu, obhájce obviněného v den konání veřejného zasedání předložil předsedovi senátu kopii pracovní neschopenky obviněného vystavené MUDr. B. N., kde se uvádí, že obviněný je od 25. 1. 2006 práce neschopen, poslední provedená lékařská prohlídka je datována na den 27. 3. 2006 a následující na den 12. 4. 2006 (č. l. 305). Nadto obhájce uvedl, že obviněný je subjektivně přesvědčen, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje se odvolacího řízení zúčastnit, a proto žádá o odročení veřejného zasedání.
Na základě zjištěných skutečnosti však odvolací soud podle §263 odst. 4 tr. ř. rozhodl, že veřejné zasedání se bude konat v nepřítomnosti obviněného.
Na podkladě shora uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný J. Š. byl v souladu s procesní situací v posuzované věci o nařízeném veřejném zasedání vyrozumíván, čímž odvolací soud zřetelně vyjádřil, že nepovažuje jeho účast u veřejného zasedání za nutnou. Obviněný v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu nebyl ve vazbě ani výkonu trestu, zákonná lhůta pěti dnů k přípravě byla dodržena.
Vzhledem k obsahu posuzované námitky Nejvyšší soud v souladu s jednotnou rozhodovací praxí zdůrazňuje, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti je vystavováno pro účely sociálního zabezpečení (vyhláška č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů) a samo o sobě není dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému objektivně brání v účasti u veřejného zasedání zdravotní důvody (viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 19, č. 461/2003).
Pokud tedy obviněný J. Š. soudu přípisem oznámil, že se od 25. 1. 2006 nachází v pracovní neschopnosti a nemůže se z tohoto důvodu zúčastnit nařízeného veřejného zasedání, tato skutečnost sama o sobě zjevně nezakládá důvod pro závěr o nemožnosti obviněného zúčastnit se nařízeného veřejného zasedání o odvolání. Předložení potvrzení o pracovní neschopnosti bez dalšího nepostačuje jako řádná omluva neúčasti, ta by přicházela v úvahu pouze v případě jednoznačného vyjádření ošetřujícího lékaře o aktuální existenci takových zdravotních obtíží, které objektivně vylučují účast obviněného na soudním jednání.
Obviněným předložená kopie potvrzení o pracovní neschopnosti nic takového neobsahuje. Předseda senátu odvolacího soudu si proto počínal naprosto správně, když provedl ve věci bližší šetření na Posádkové ošetřovně R., kde zjistil, že zdravotní stav obviněného je stabilizovaný a nevykazuje žádné známky akutního onemocnění. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že obviněný pravidelně konal cesty z P. do R. s tím, že sám ošetřující lékař konstatoval neexistenci zdravotní překážky, jež by obviněnému bránila se nařízeného zasedání v předmětný den zúčastnit.
Je tedy zřejmé, že obviněný oddaloval osobní účast na veřejném zasedání, ač si musel být vědom, že jeho zdravotní stav mu umožňoval soudní jednání absolvovat. Nedoložil konkretizaci důvodů, které by mu objektivně bránily zúčastnit se veřejného zasedání o odvolání. Pokud proto Krajský soud v Hradci Králové za popsané situace konal zasedání v nepřítomnosti obviněného, neshledává v tom Nejvyšší soud vadný procesní postup, který by mohl zakládat uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím, přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný J. Š. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily, jakou důkazní hodnotu každému z důkazů přikládaly a jaké skutkové závěry z nich postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.
Obviněný se soustředil na polemiku s hodnocením provedených důkazů, které podle jeho přesvědčení vyznívaly rozporně. Podle jeho názoru byly učiněny nesprávné závěry ohledně skutkového děje a nebyly vyslyšeny jeho námitky týkající se dokazování.
Nejvyšší soud proto ve světle těchto konkrétních námitek obviněného J. Š. konstatoval, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami se primárně domáhal změny skutkových zjištění. Teprve sekundárně na podkladě obviněným prosazované změny skutkových zjištění by pak mělo dojít i k blíže nespecifikované změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud přitom ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu opakuje, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
IV.
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr