ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.934.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 934/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. srpna 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Ing. P. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 5 To 106/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 221/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 9 T 221/2004, byl obviněný Ing. P. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že „dne 23. 4. 2004 v 20.55 hodin na třídě G. P. jako řidič vlastního vozidla značky Škoda Octavia, jedoucího ve směru od centra, nedal při odbočování vlevo přednost protijedoucímu motocyklu značky Kawasaki ZX, řízeného R. S. jedoucímu ve směru od centra, v důsledku čehož došlo ke střetu a k těžkému zranění řidiče S., spočívajícímu ve zhmoždění hrudníku a tříštivé zlomenině levého předloktí, pravého bérce, horní čelisti vlevo a otřes mozku“. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 9 (devíti) měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců. Rozsudkem byla dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozeným V. Č. a R. S.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 5 To 106/2006, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že se soudy obou stupňů nesprávně vypořádaly s hodnocením zavinění poškozeného na dopravní nehodě a míry porušení důležité povinnosti z jeho strany a že toto pochybení vyplývá z opominutí významných okolností, které provázely skutkový děj, byť k němu došlo i v důsledku nedostatků v postupu policejních orgánů v přípravném řízení. Pokud jde o tyto nedostatky, obviněný poukázal na hrubé nepřesnosti při provádění situačního zákresu na místě nehody a souvisejících prvotních úkonů, nezajištění na nehodě zúčastněných vozidel pro účely znaleckého zkoumání, demontáž tachometru motocyklu bez záznamu ve spisovém materiálu atp., které podle jeho názoru ve svém souhrnu znemožnily objektivní rekonstrukci jednání účastníků dopravní nehody. Vzhledem k těmto pochybením pak obecné soudy při posuzování některých námitek uplatněných obviněným (týkajících se zvláště nedostatku osvětlení motocyklu) zůstaly odkázány na vlastní úvahy daleko překračující rámec volného hodnocení důkazů a neberoucí ohled na jiné důkazy, které sice byly provedeny v řízení před soudem, avšak nebyly blíže nebo vůbec zmíněny v odůvodnění dosavadních rozhodnutí (např. výpověď řidičky služebního vozidla PČR, že motocykl těsně před střetem slyšela, avšak jej neviděla). Obviněný dále vytkl obecným soudům, že své závěry opřely o výpověď svědka Š., který má mnohem bližší vztah k poškozenému a příp. i k příslušníkům PČR, než uvedl ve své výpovědi, což vyplývá mj. z toho, že motocykl byl bezprostředně po nehodě odvezen do provozovny tohoto svědka, ačkoli poškozený k tomu nemohl dát pokyn; svědka Š. tedy museli vyrozumět na místě přítomní policisté. Obviněný v této souvislosti poznamenal, že motocykl zůstal umístěn po řadu týdnů v dílně, kde s ním event. bylo manipulováno, a že předmětný svědek nebyl k uvedeným skutečnostem vyslechnut odvolacím soudem, přestože na jeho pravděpodobný vztah k věci a poškozenému obviněný v odvolacím řízení poukazoval.
Obviněný dále poukázal na nezodpovězenou otázku osvětlení motocyklu a na rychlost na nehodě zúčastněných vozidel, s níž rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. ve věci 5 Tdo 1173/2004) spojuje významné důsledky při hodnocení míry zavinění účastníků dopravní nehody. V této souvislosti obviněný poukázal na neurčitost stanovení nejvyšší povolené rychlosti v místě nehody, kdy podle protokolu o dopravní nehodě tato měla být 50 km/hod., zatímco podle vyjádření Magistrátu města B. 70 km/hod., a na různé údaje o rychlosti motocyklisty, které se pohybují od jeho vlastní formulace o opatrné a pomalé jízdě ve výpovědi z přípravného řízení až po 78 - 108 km/hod. podle znaleckého posudku Ing. G., který ovšem nebyl odvolacím soudem z procesně formálních důvodů proveden k důkazu.
Obviněný v dovolání rovněž uvedl, že obecné soudy bagatelizovaly jeho obhajobu poukazující na možné ovlivnění rozpoznávacích a ovládacích schopností motocyklisty např. alkoholem či jinou látkou s podobnými účinky, s tím, že pochybnost na straně obhajoby vzbuzuje obecnými soudy zcela přehlédnutá skutečnost spočívající v absenci jakékoli reakce motocyklisty (zejména nedostatek brzdné stopy) a dále okolnosti provázející odběr krevního vzorku, který byl proveden až čtyři hodiny po nehodě. Obviněný v této souvislosti vytkl odvolacímu soudu, že neprovedl navržený důkaz vyžádáním lékařské zprávy o úkonech, jimž se poškozený před odběrem podrobil, a jejich případném vlivu na výsledky laboratorního vyšetření.
S ohledem na skutečnosti uvedené v dovolání je obviněný přesvědčen, že obecné soudy posuzovaly věc povrchně a v důsledku toho nesprávně právně hodnotily otázku jeho zavinění a právní kvalifikace skutku. Proto v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve výroku o vině, jakož i navazující výrok o trestu a povinnosti k náhradě škody, zrušil a zprostil jej obžaloby, příp. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání obviněného konstatovala, že totožnou argumentací se již zabýval soud druhého stupně na základě řádného opravného prostředku obviněného a že lze souhlasit se závěrem tohoto soudu, že skutečnost, že obviněný v dané situaci (jednalo se o noční dobu) světla motocyklu poškozeného neviděl, neznamená, že by tomu tak skutečně bylo. Podle výpovědi poškozeného byl jeho motocykl osvětlen a poškozený neměl ve zvyku řídit motocykl neosvětlený. Pokud jde o argumentaci obviněného týkající se odběru krve poškozeného, je s ohledem na zdravotní komplikaci poškozeného zřejmé, že tento byl po dobu čtyř hodin, která uplynula mezi dopravní nehodou a odběrem krve, neschopen pohybu a že tedy odbourávání případného alkoholu v jeho krvi bylo minimální. S ohledem na dostupné spisové materiály státní zástupkyně dále konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.
V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. P. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupkyně dále pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala. Obviněný sice namítá, že se soudy obou stupňů nesprávně vypořádaly s hodnocením zavinění poškozeného na dopravní nehodě a míry porušení důležité povinnosti ze strany poškozeného, nicméně tuto nesprávnost spatřuje v „opominutí některých, pro rozhodnutí významných, okolností, které skutkový děj provázely“ (str. 2 dovolání obviněného), a to konkrétně v nedostatcích trestního řízení před podáním obžaloby (v hrubé nepřesnosti při provádění situačního zákresu, v nezajištění na nehodě zúčastněných vozidel pro účely znaleckého zkoumání apod.), které podle něj ve svém souhrnu znemožnily objektivní rekonstrukci jednání účastníků dopravní nehody. Dále v úvahách soudů překračujících rámec volného hodnocení důkazů a neberoucích ohled na jiné důkazy, které sice byly provedeny v řízení před soudem, avšak nebyly blíže nebo vůbec zmíněny v odůvodnění meritorních rozhodnutí soudů (např. výpověď řidičky služebního vozidla PČR), v tom, že soudy nižších stupňů opřely své závěry o výpověď svědka Š., který má podle obviněného mnohem bližší vztah k poškozenému a příp. i k příslušníkům PČR, než uvedl ve své výpovědi, či že motocykl zůstal umístěn po řadu týdnů v dílně uvedeného svědka, kde s ním mohlo být manipulováno apod. Těmito námitkami obviněný de facto nenapadá správnost posouzení skutkových závěrů učiněných soudy dříve činnými v posuzované trestní věci podle norem hmotného práva, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při opatřování důkazů (kterým např. vytýká, že nezajistily na nehodě zúčastněná vozidla), správnost hodnocení důkazů soudy (které podle obviněného měly přihlédnout k výpovědi řidičky služebního vozidla Policie ČR a naopak neopírat své úvahy o výpověď svědka Š. apod.) a v důsledku toho i správnost a úplnost samotných skutkových zjištění. Jak již bylo uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
Mimo rámec zákonných dovolacích důvodů jsou i další námitky, kterými obviněný poukázal na podle jeho názoru nezodpovězenou otázku osvětlení motocyklu, rychlost na nehodě zúčastněných vozidel (v této souvislosti obviněný zmínil neurčitost stanovení nejvyšší povolené rychlosti v místě nehody, která podle protokolu o dopravní nehodě měla být 50 km/hod., zatímco podle vyjádření Magistrátu města B. 70 km/hod., a různé údaje o rychlosti motocyklisty, které se pohybují od jeho vlastní formulace o opatrné a pomalé jízdě ve výpovědi z přípravného řízení až po 78 - 108 km/hod. podle znaleckého posudku Ing. G., který ovšem nebyl odvolacím soudem z procesně formálních důvodů proveden k důkazu) či možné ovlivnění rozpoznávacích a ovládacích schopností motocyklisty např. alkoholem či jinou látkou s podobnými účinky (v souvislosti s touto námitkou obviněný uvedl, že odběr krevního vzorku byl proveden až čtyři hodiny po nehodě a že odvolací soud neprovedl navržený důkaz vyžádáním lékařské zprávy o úkonech, jimž se poškozený před odběrem podrobil, a jejich případnému vlivu na výsledky laboratorního vyšetření). Těmito námitkami se obviněný toliko domáhá doplnění dokazování znaleckým posudkem Ing. G. a lékařskými zprávami o úkonech, jimž se poškozený podrobil před odběrem krve na zjištění přítomnosti alkoholu v krvi, dále jiného hodnocení důkazů prokazujících obviněným zpochybňované skutečnosti a na základě toho i jiných skutkových zjištění, než jaké učinily soudy nižších stupňů, a to, že motocykl poškozeného nebyl v době dopravní nehody osvětlen, že nejvyšší povolená rychlost v místě střetu vozidel nebyla 70, ale 50 km/hod., a že poškozený tuto nejvyšší povolenou rychlost výrazně překročil, když jel rychlostí 78 - 108 km/hod., přičemž současně byl při své rychlé jízdě ovlivněn alkoholem či jinou látkou apod.
Konečně skutečnost, že obviněný se ve svém mimořádném opravném prostředku primárně domáhá zejména jiného hodnocení důkazů (a tedy i jiných skutkových zjištění) a až v návaznosti na to, tedy sekundárně, jiného hmotně právního posouzení odlišných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy nižších stupňů, je nepochybně zřejmá i ze závěrečného návrhu obviněného, podle něhož „obecné soudy posuzovaly“ (tedy hodnotily) „věc povrchně a v důsledku toho nesprávně právně hodnotily otázku zavinění obžalovaného a právní kvalifikace skutku“ (str. 4 dovolání obviněného).
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu. Nejvyšší soud přitom nezjistil ani případný extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, které se námitkami obviněného zabývaly a své závěry řádně odůvodnily.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutků je nesprávná, tj. neuvedl v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídala, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněného Ing. P. K. na přerušení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Protože předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil, bylo možné návrh obviněného považovat pouze za podnět k případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš