ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.982.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 982/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. října 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. P., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 9 To 520/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 71/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 17. 6. 2005, sp. zn. 2 T 71/2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od měsíce srpna 2002 do měsíce května 2004 včetně, neplnil svoji vyživovací povinnost a nepřispíval na výživu nezletilého syna M. P. částkou 1.300,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky dítěte Mgr. R. P., trvale bytem T., N., ačkoliv tato povinnost mu vyplývá ze zákona o rodině a dále z rozsudku Okresního soudu v Třebíči č. j. 6 Nc 11/2000-21 ze dne 30. 3. 2000 a za uvedenou dobu dluží na výživném částku ve výši 28.600,- Kč. Za to byl podle §213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. do věznice s dohledem.
Odvolání obviněného proti citovanému rozsudku soudu I. stupně bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 9 To 520/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo jeho odvolání zamítnuto, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný je toho názoru, že skutek popsaný ve výroku rozsudku a rozvedený v jeho odůvodnění, rozhodně nevykazuje všechny znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., protože by bylo nutné aby zde existovaly skutkové okolnosti umožňující závěr, že neplacení výživného zavinil a byla tak skutková podstata tohoto trestného činu naplněna i po subjektivní stránce. K tomu namítá, že výživné neplatil výlučně proto, že neměl dostatek finančních prostředků, ze kterých by byl schopen podílet se alespoň částečně na výživě svého syna. Byl zcela nemajetný a žil pouze z toho, co mu poskytla jeho družka. Intenzivně si hledal zaměstnání, což se mu nakonec podařilo, dopisem ze dne 17. 4. 2006, který k dovolání přiložil, o této skutečnosti informoval odvolací soud s nabídkou zaplacení dlužného výživného ve splátkách 2.500,- Kč měsíčně, ale toto vyjádření se bohužel o tři dny minulo s rozhodnutím odvolacího soudu. Domnívá se proto, že ve stíhaném skutku nelze spatřovat trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., neboť nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, tj. úmysl či nedbalost, jelikož chtěl plnit své závazky, ale neměl z čeho. Navrhl proto, aby bylo usnesení odvolacího soudu včetně navazujících rozhodnutí zrušeno podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že podle zjištění soudu I. stupně obviněný nevynaložil nejmenší úsilí k tomu, aby své povinnosti mohl dostát, přičemž si byl vědom toho, že pokud nebude mít žádný finanční příjem, nebude moci řádně platit výživné na svého syna. Navzdory tomu ale neučinil ani tak minimální opatření, že by ukončil své postavení osoby samostatně výdělečně činné a zaregistroval se na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, aby měl alespoň minimální příjmy ze sociálního systému a mohl alespoň zčásti plnit svoji povinnost. Subjektivní stránka v podobě vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák. tak byla nepochybně naplněna, jakož i ostatní zákonné znaky trestného činu podle §213 tr. zák.
Protože námitka obviněného o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podle §213 odst. 1 tr. zák. směřuje proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací soud se touto námitkou zabýval, ale zjistil, že jí nelze přisvědčit.
Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný se v průběhu trestního stíhání hájil tím, že výživné neplatil pouze z toho důvodu, že byl bez finančních prostředků. Soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný neplnil svoji zákonnou povinnost vyživovat jiného z nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., když vycházel mj. ze zjištění, že v předmětném období obviněný nebyl veden na Úřadu práce v T. v evidenci uchazečů o zaměstnání a na druhé straně byl v evidenci osob vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost. Obviněný se sice hájil tím, že na úřadu práce se nezaevidoval proto, že má nedoplatky na sociálním pojištění a proto by mu stejně žádná podpora nechodila. Obviněný tak evidentně úřad práce nechápe jako instituci k zprostředkování zaměstnání, ale jako možný zdroj případných dávek sociální podpory. Již tato skutečnost značně znevěrohodňuje jeho dovolací námitku, že intenzivně hledal zaměstnání. V průběhu víc jak poloviny období neplnění vyživovací povinnosti (do 10. 9. 2003) byl obviněný také veden v živnostenském rejstříku fyzických osob, a to celkem ve čtyřech druzích živností, ale žádnou z těchto živností nevyužil jako možný zdroj příjmů. Při vědomí své zákonné vyživovací povinnosti tak neučinil nic, aby si vlastní prací zajistil určitý legální zdroj příjmů a mohl tak alespoň částečně této své povinnosti dostát v rámci svých možností a schopností. To vše za situace, kdy již za předchozí období (červenec 2001 až červenec 2002) neplnění vyživovací povinnosti k svému synovi M., byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 1 T 71/2002, odsouzen mj. i za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců s vyslovením dohledu a se zkušební dobou 5 let (právní moc 31. 10. 2002).
Pokud na základě těchto zjištění dospěly oba soudy v původním řízení k závěru o existenci nedbalostní formy zavinění, nemůžou námitky obviněného tento závěr zpochybnit. Navíc nelze přehlédnout, že okolnosti případu a jednání obviněného nasvědčují tomu, že by se dokonce mohlo jednat o úmyslnou formu zavinění, což však vzhledem k podání opravného prostředku pouze obviněným nemá ve věci již význam.
Nejvyšší soud proto zjistil, že z hlediska námitky obviněného o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, nespočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a již soud I. stupně proto správně uznal obviněného vinným nedbalostním trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Uplatněný důvod dovolání proto nebyl ve věci dán, když námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné, jsou opakováním jeho obhajoby z řízení před soudy obou stupňů a tyto se jimi také zabývaly.
Protože obviněný další důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v závislosti na existenci důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jeho námitkami naplněn nebyl, není ve věci dán ani tento důvod dovolání. Proto bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš