ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1025.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1025/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2006 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v trestní věci obviněného Ing. I. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 76/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 2 T 76/2005, byl obviněný Ing. I. Z. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin byl podle §148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák., byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Obviněný tento rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Praze, jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Praha-západ a podle §231 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., zastavil trestní stíhání obviněného Ing. I. Z. pro skutek spočívající v tom, že jako jednatel obchodních společností O. M. G., s. r. o. a O. R. B., s. r. o., dovážel přes hraniční přechody S., R. a C. ojetá motorová vozidla, když
1) dne 27. 11. 1997 do JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 97.093,- Kč, ačkoli skutečná celní hodnota vozidla a dopravy byla zajištěna v celkové výši 325.314,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 26.017,- Kč a DPH ve výši 55.932,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod C.,
2) dne 31. 12. 1997 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Ranger Rover 2,5 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 1.259.148,- Kč, ačkoli skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 1.415.358,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 11.871,- Kč a DPH ve výši 36.978,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,
3) dne 9. 1. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. Zn. Rover 416 Si Lux, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 61.750,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 247.848,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 20.210,- Kč a DPH ve výši 45.388,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,
4) dne 28. 5. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Ranger Rover 2,5 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 724.533,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 1.501.707,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 56.267,- Kč a DPH ve výši 183.357,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod C.,
5) dne 23. 6. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Ranger Rover 4,6 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 707.549,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 1.604.590,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 97.419,- Kč a DPH ve výši 218.781,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod C.,
6) dne 15. 10. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Discovery 2,5 s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 194.380,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 752.737,- Kč, čím zkrátil clo ve výši 60.529,- Kč a DPH ve výši 135.935,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod S.,
7) dne 16. 12. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Freelander 1,8i, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 210.680,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 723.783,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 55.722,- Kč a DPH ve výši 125.141,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod S.,
8) dne 22. 12. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 93.579,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 349.693,- Kč, čímž zkrátil clo 27.814,- Kč a DPH ve výši 62.462,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,
9) dne 23. 12. 1998 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 93.579,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 405.526,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 33.878,- Kč a DPH ve výši 76.081,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,
10) dne 27. 1. 1999 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Rover 416 Si, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 105.882,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 361.838,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 43.769,- Kč a DPH ve výši 65.939,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,
11) dne 3. 2. 1999 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Discovery 2,5 Tdi, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 96.229,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 830.952,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 33.878,- Kč a DPH ve výši 76.081,- Kč, k tomuto vozidlu nebylo zjištěno, jakým hraničním přechodem bylo dovezeno,
12) dne 31. 3. 1999 podle JCD přihlásil k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezené motorové vozidlo tov. zn. Land Rover Freelander 2,0 D, s deklarovanou celní hodnotou a dopravou v přepočtu v celkové výši 200.402,- Kč, ačkoliv skutečná celní hodnota vozidla a výše dopravy byla zjištěna v celkové výši 863.950,- Kč, čímž zkrátil clo ve výši 45.386,- Kč a DPH ve výši 155.965,- Kč, vozidlo bylo dopraveno přes hraniční přechod R.,
čímž měl spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť odvolací soud rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Uvedený nedostatek shledala v tom, že odvolací soud dospěl k závěru, že v trestním stíhání a odsouzení obviněného brání překážka věci rozsouzené [§11 odst. 1 písm. f) tr. ř.] a rozhodl o zastavení uvedené trestní věci odkazem na usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, kterým bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. I. Z. pro jednání kvalifikované jako účastenství formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Jako nesprávnou především označila úvahu odvolacího soudu o tom, že předmětným usnesením zastavený skutek byl součástí pokračujícího jednání, jež tvořilo společně s dílčími 12 útoky, které jsou předmětem řízení v nyní projednávané věci jeden skutek. Dovolatelka vyloučila, že by citovaným usnesením vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000 zastavený skutek a trestná jednání, pro něž byl obviněný I. Z. odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ v této trestní věci, byly spáchány za podmínek pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák. Vysvětlila, že o pokračování ve smyslu uvedeného ustanovení trestního zákona se nemůže jednat zejména proto, že skutek, pro který byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, byl spáchán jako pachatelem a byl posouzen jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., zatímco činu, který byl zastaven usnesením vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, se obviněný dopustil za podmínek účastenství formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že zastavené jednání obviněného by bylo součástí žalovaného skutku, jen tehdy, pokud by vykazovalo všechny znaky vyjádřené v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. a bylo by tak součástí téhož trestného činu podle §148 tr. zák. Pouze meritorní rozhodnutí o skutku hlavního pachatele trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. by za splnění dalších podmínek pokračování vytvořilo pro trestní stíhání překážku věci rozsouzené. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, protože účastník podle §10 odst. 1 tr. zák. na trestném činu nemůže být současně pachatelem téhož trestného činu ve smyslu §9 odst. 1 tr. zák. Usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, nevytvořilo překážku věci rozsouzené, a proto nemohl odvolací soud trestní stíhání zastavit, tak jak to v dovolání napadeném rozhodnutí učinil.
V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. při přihlédnutí k §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 12 To 469/2005 ze dne 16. 3. 2006 v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím obhájce JUDr. L. E. vyjádřil obviněný Ing. I. Z., který poukázal, že jak ve věci, ve které bylo podáno dovolání, tak v té, která byla pravomocně zastavena vyšetřovatelem, se nedopustil jiného jednání a jeho jednání bylo vždy totožné. Sám nikdy nedeklaroval věci na celnici, neboť tak činili zaměstnanci jeho firem, případně zmocněnci. Obviněný dále zdůraznil, že dovolatelka pro své závěry vycházela toliko z obsahu předmětného usnesení vyšetřovatele a nezkoumala celý obsah uvedeného spisu. Protože se spokojila pouze s formálně právním hodnocením provedeným policejním orgánem, neměla dostatek podkladů pro závěr, zda jeho jednání, které bylo posouzeno jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu, nemohlo být posuzováno jako přímé pachatelství. Z těchto důvodů shledal, že odvolací soud nepochybil, pokud použil ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a neužil ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. V závěru obiněný navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání projednal v neveřejném zasedání a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je jako zjevně neopodstatněné odmítl, anebo ho podle §265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolání lze podat podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se podle obsahu podaného dovolání neztotožnila s napadeným rozhodnutím především v tom, že trestné jednání obviněného, jak bylo výše popsáno, bylo zastaveno podle §231 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Takto rozvedená námitka na uvedený dovolací důvod dopadá, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je opodstatněná.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předmětném řízení zrušeno.
Podle výroku napadeného usnesení Krajský soud v Praze podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a podle §231 odst. 1 tr. ř. z důvodů §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil shora popsaný skutek představovaný 12 dílčími skutky, pro něž byl obviněný Ing. I. Z. obžalobou stíhán, neboť dospěl k závěru, že toto trestní stíhání obviněného bylo nepřípustné, jelikož jeho dřívější stíhání pro týž skutek bylo pravomocným rozhodnutím jiného oprávněného orgánu zastaveno a toto rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Za překážku věci rozsouzené odvolací soud považoval usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, kterým bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. I. Z. pro jednání kvalifikované jako účastenství formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterých se měl obviněný Ing. I. Z. dopustit tím, „že dne 28. 4. 1999 předal D. P. a L. V., kteří byli v jeho firmě zaměstnáni jako přijímací technik, posledně jmenovaný disponoval plnou mocí firmy O. R. B., která mu byla vydána dne 8. 7. 1999 v P., doklady potřebné k dovozu osobního automobilu tov. zn. Jaguar Daimler Super V8 LWB, který byl zakoupen ve firmě m.b.H.N..K., na což mu byla vydána faktura ve výši 870.870 ATS a zároveň měl předat techniku D. P. fakturu, kterou vydala dne 16. 4. 1999 firma O. D. C. L. s tím, že faktura firmy J. S. byla předložena německým celním orgánům a faktura od firmy O. D. C. L. byla vystavena českým celním orgánům při deklaraci vozidla, čímž měla vzniknout škoda na cle a na dani z přidané hodnoty ve výši 413.474,- Kč“.
Odvolací soud, jak rozvedl v odůvodnění svého usnesení (str. 8), pro své rozhodnutí vycházel z přesvědčení, že trestnímu stíhání obviněného brání překážka věci rozsouzené, jelikož nepochyboval o tom, že skutek, který obviněný spáchal dne 28. 4. 1999, pro který bylo trestní stíhání obviněného zastaveno usnesením vyšetřovatele, je dílčím útokem pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., pro který byl obviněný ve věci, v níž projednával odvolání obviněného, stíhán. Naplnění podmínek pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák. shledal v tom, že obviněný se činu, pro který bylo trestní stíhání zastaveno usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, a činů, jichž měl v projednávané trestní věci spáchat, dopustil obdobným jednáním, spočívajícím v tom, že při přihlášení k celnímu řízení v režimu propuštění do volného oběhu dovezených motorových vozidel ze zahraniční deklaroval celní hodnotu těchto vozidel jako nižší, ačkoliv jejich skutečná hodnota byla vyšší, přičemž takto jednal v úmyslu zkrátit clo a daň z přidané hodnoty, že předmětná jednání byla vedena jednotným záměrem naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu ve smyslu §148 tr. zák., a že dílčí útoky byly prokazatelně spojeny podobným způsobem provedení činu a naprostou blízkou časovou souvislostí, jakož i souvislostí v předmětu útoku.
Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolacího soudu neztotožnil a považuje je za nesprávné, protože v daném případě nebyly splněny podmínky pokračování v trestném činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., a naopak v souladu s důvody rozvedenými v podaném dovolání shledal, že skutek, který byl zastaven usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v P., ze dne 27. 6. 2000, ČVS OVPT-266/99, a ten, jehož se obviněný měl dopustil shora popsanými dílčími 12 útoky, netvoří jeden pokračující skutek.
Odvolací soud totiž v rámci svých úvah pochybil, pokud nebral do úvahy, že skutek, který byl uvedeným usnesením vyšetřovatele zastaven, měl obviněný spáchat jako účastník ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., mimo jiné i k §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kdežto dílčích 12 útoků tvořících jeden trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. v projednávané věci, se obviněný dopustil jako pachatel ve smyslu §9 odst. 1 tr. zák.
Pro úplnost je vhodné uvést, že podle §9 odst. 1 tr. zák. je pachatelem trestného činu ten, kdo trestný čin spáchal sám. Naproti tomu účastníkem trestného činu podle §10 odst. 1 tr. zák. je ten, kdo na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce), poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Pachatelství (§9 odst. 1 tr. zák.) je podle těchto zásad výslovně odlišeno od účastenství (§10 odst. 1 tr. zák.), v němž je vyslovena zásada akcesority účastenství, tedy závislosti jevu akcesorního na jevu jiném, čili závislosti některé z forem účastenství a jejich trestnosti na trestném činu přímého pachatele (srov. rozhodnutí č. 61/1994 Sb.).
Vychází-li se z dikce ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., podle něhož je pokračováním v trestném činu takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, pak za pokračování v trestném činu je možné považovat uskutečňování společného zákonem zakázaného záměru jednáním, které stále a opětovně naplňuje skutkovou podstatu toho samého, tedy jednoho trestného činu. Základní podmínkou pro pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. proto je, že pachatel uskutečňuje jen určitý trestný čin. Součástí pokračování v trestném činu spáchaného formou pachatelství proto nemůže být útok, kterým pachatel naplnil znaky účastenství ( srov. rozhodnutí č. 22/1990 Sb. rozh. tr.).
Těmito právními hledisky se odvolací soud neřídil, a v důsledku toho v rozporu s uvedenými zásadami shledal, že se jednalo o jeden pokračující skutek, z čehož vadně dovodil i své další úvahy, že tím, že došlo k zastavení části skutku, vytvořilo citované usnesení vyšetřovatele překážku věci rozsouzené, což vyústilo k vydání napadeného usnesení, jímž trestní stíhání obviněného nesprávně zastavil.
Nejvyšší soud na základě všech uvedených zjištění a závěrů shledal, že napadené rozhodnutí nemůže pro vytýkané vady obstát, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 12 To 469/2005, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tudíž vrací do té fáze trestního řízení, kdy proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání a na odvolacím soudu bude tento řádný opravný prostředek v potřebném rozsahu a v intencích Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí vyjádřenými právní názory znovu přezkoumat a rozhodnout o něm.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová