ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1054.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1054/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 o dovolání obviněného mladistvého J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 4 Tmo 78/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 14 Tm 20/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 14 Tm 20/2005, byl obviněný mladistvý J. Š. (dále jen mladistvý) uznán vinným v bodě 1) proviněním loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., v bodě 5) proviněním vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a v bodě 6) proviněním vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle 202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že
1) sám v přesně nezjištěné době od měsíce listopadu 2004 do měsíce prosince 2004 v O. na ulici V. v prostoru S. o. u. nejméně v patnácti případech se pokusil násilím odcizit ml. M. S., svačinu, kdy se převážně jednalo o 4 ks koblih v hodnotě cca 22,- Kč, a to tím způsobem, že se mu ji snažil vytrhnout z ruky, přičemž se o tyto s poškozeným chvíli přetahoval, a nejméně ve dvou případech se mu je podařilo z rukou vtrhnout a způsobil jmenovanému škodu ve výši nejméně 44,- Kč,
5) v přesně nezjištěné době od měsíce ledna do února 2005 v O. též v prostorách S. o. u. vždy pod pohrůžkou, že poškozeného ml. M. S. zbijí, mladistvý T. Š. poškozeného nutil, ať mu půjčí peníze, což poškozený neučinil, mladiství F. K. a J. Š. po něm požadovali, aby zaklepal na dveře ředitele a poté utekl, aby vyhodil z okna třídy sáček naplněný vodou, což poškozený neučinil, mladistvý F. K. jej nutil, aby na praxi v dílnách zapalovačem zapálil látku na utírání nečistot, což poškozený učinil,
6) v přesně nezjištěné době od října 2004 do 22. 3. 2005 tamtéž, společně s obviněným mladistvým V. P., obviněným mladistvým F. K. s dalšími dvěma osobami zcela bezdůvodně fyzicky napadli poškozeného mladistvého M. S. tak, že poté, co poškozeného mladiství F. K. a J. Š. s dalšími dvěma osobami drželi za končetiny jeho těla, mladistvý V. P. poškozenému vyhrnul triko a pětkrát jej uhodil dvacetikorunovou mincí do holého břicha.
Za tato provinění byl mladistvý J. Š. podle §234 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění dalších právních předpisů (dále jen zák. č. 218/2003 Sb.) a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Tímto rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestních opatřeních spoluobviněných mladistvých V. P., L. K., M. J., M. B., F. K. a T. Š., když o zbývající části jednání těchto spoluobviněných mladistvých bylo rozhodnuto i zprošťujícími výroky.
Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 4 Tmo 78/2006, odvolání mladistvých V. P., M. J., F. K., J. Š., M. B. a jeho obhájce JUDr. V. Z. a jeho matky K. B., jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal mladistvý J. Š. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž shledal naplněn tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když skutky, jimiž byl uznán vinným, nelze hmotně právně posuzovat jako provinění ve smyslu §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., protože uvedená provinění postrádají materiální znak, a tedy nejde o jednání dosahující vyššího než malého stupně společenské nebezpečnosti. Soudům prvního i druhého stupně dovolatel vytkl, že se při stanovení materiální stránky dostatečně nezabývaly všemi rozhodnými okolnostmi a své závěry o tom, že požadovaný stupeň je dán, opřely o nepřesvědčivá zjištění nepřinášející konkrétní poznatky o nebezpečnosti činu mladistvých. Ve vztahu k osobě mladistvého J. Š. poukázal na jeho dosavadní bezúhonnost, že pochází z úplné rodiny, nečinil dosud výchovné potíže a že se ve volném čase věnuje svým koníčkům. Zdůraznil, že konstatované problémy mladistvého ve škole nijak nesouvisely s projednávaným protiprávním jednáním, ale s jeho docházkou do školy. Ze všech těchto poznatků dovolatel dovodil, že mladistvý J. Š. není osobou společnosti nebezpečnou a není nutné před ním společnost chránit. Jestliže odvolací soud své závěry opřel především o neblahý vliv jednání pachatelů na poškozené, pak se dovolatel s těmito argumenty neztotožnil. Poukázal na neúměrné kriminalizování celé vzniklé situace, jejíž jednotlivé útoky označil za „klukoviny“ vedené snahou o zviditelnění se mezi dorůstajícími vrstevníky, která mohla být podstatně příhodněji řešena jen na úrovni školních postihů, a stávající postup vedoucí k trestnímu stíhání označil za přehnaný a zbytečně zveličený ze strany některých zúčastněných orgánů činných v trestním řízení. Na základě těchto úvah shledal, hmotně právní posouzení činů mladistvého J. Š. jako provinění loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. za nesprávná. Pro absenci relevantního materiálního znaku u činů, jimiž mladistvý uznán vinným, shledal, že nejde o provinění.
V závěru dovolání z těchto důvodů mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 4 Tmo 78/2006, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 14 Tm 20/2005, zrušil v částech týkajících se dovolatele, a aby sám rozhodl tak, že se mladistvý J. Š. skutky tam pospanými zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství na takto podané dovolání reagoval vyjádřením, v němž po shrnutí dosavadního stavu řízení a s odkazem na zákonem stanovené podmínky upravující možnost podání dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k jednotlivým skutkovým okolnostem, za nichž byla spáchána mladistvým J. Š. předmětná provinění, a s ohledem na uplatněné námitky k bodu 1) vyjádřil, že je dán vyšší než malý stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost zejména tím, že se mladistvý tohoto činu dopustil opakovaně v poměrně krátkém časovém úseku, napadl, byť nikoliv razantním způsobem, chlapce neprůbojného, nesžitého s celým kolektivem, na kterého takové jednání působilo traumatizujícím účinkem, který neměl možnost se ve školním prostřední mladistvému pachateli vyhnout. K činu pod bodem 5) navíc poukázal na to, že poškozený byl terčem vyděračských jednání i ze strany širšího kolektivu, do něhož mladistvý J. Š. patřil, což zvýraznilo i převahu pachatelů nad poškozeným a šlo o jednání, které vybočovalo z mezí běžné školní zábavy a dotýkalo se svobody a důstojnosti jednotlivce. K bodu 6) vztáhnul již uvedené skutečnosti a poukázal v této souvislosti i na to, že činem mladistvých u poškozeného došlo i k fyzické újmě ve formě bolesti. S ohledem na všechny tyto skutečnosti státní zástupce shledal, že stupeň společenské nebezpečnosti je u všech tří zmiňovaných skutků vyšší než malý, a proto považoval užitou právní kvalifikaci za správnou. Dovolání z těchto důvodů označil jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i dost. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud jde o námitky uplatněné v dovolání, mladistvý jimi vytýkal nedostatky ve vztahu k materiálním znakům skutkových podstat provinění, jimiž byl uznán vinným, tudíž namítal vady právní povahy, které na uvedený dovolací důvod dopadají a Nejvyšší soud proto dále zkoumal, zda je dovolání opodstatněné.
Ve vztahu k výhradám rozvedeným v dovolání mladistvého je pro úplnost vhodné nejprve zmínit způsob, jakým se soudy obou stupňů s otázkou materiální stránky činů, jimiž byl mladistvý J. Š. uznán vinným, vypořádaly. Soud prvního stupně, který se stupněm společenské nebezpečnosti činů dovolatele zabýval, na straně 15 a 16 svého rozhodnutí zdůraznil, že ve vztahu k provinění loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1) jde o vysokou společenskou nebezpečnost pachatelů, a pro tento závěr vycházel zejména z množství útoků vůči poškozenému a z toho, že poškozený, proti němuž útok směřoval, byl vnímán jako „slabší jedinec“. U dalších provinění vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. v bodech 5) a 6) stupeň společenské nebezpečnosti hodnotil menší, leč stále vyšší než malý. Ve vztahu k dovolateli J. Š. v těchto souvislostech konstatoval jeho osobní poměry, z nichž zdůraznil, že mladistvý sice nebyl v místě bydliště projednáván pro přestupek, ale v jeho chování v učilišti se projevovaly problémy se školní docházkou, a prokázané absence matka kryla nesmyslnými omluvenkami a že v prosinci 2004 mu bylo uděleno podmíněné propuštění z učiliště.
Soud druhého stupně na takto nepříliš rozsáhlé zdůvodnění navázal, když reagoval na to, že mladistvý v rámci svého řádného opravného prostředku vyjádřil nespokojenost se způsobem, jakým se soud prvního stupně materiální stránkou vypořádal, a této problematice věnoval pozornost na straně 7 a 8 odůvodnění svého usnesení, kde rozvedl okolnosti, které považoval z hlediska stanovení výše společenské nebezpečnosti za rozhodující. Poukázal tak především na velmi nepříznivý vliv vyděračského chování nejen dovolatele, ale celé skupiny těchto spolupachatelů v této věci projednávaných, kteří si vybrali ke svým útoků povahově odlišné spolužáky, a zmínil, že M. S. sedával sám, a kamarádil jen s poškozeným Š. Zdůraznil dlouhodobost páchané trestné činnosti, která v žádném případě nebyla bagatelní vzhledem k jejímu negativnímu dopadu na poškozeného M. S., který s ohledem na výhrůžky měl i strach jít domů. Zdůraznil právě tento kontext, z něhož nelze vytrhávat jen jednotlivé útoky, a v němž hodnotil stupeň společenské nebezpečnosti protiprávního jednání všech odvolatelů. Ve vztahu ke stanovení stupně nebezpečnosti činu mladistvého J. Š. konkrétně poukázal na rozpoložení poškozeného M. S. ve vztahu k bodu 1), u něhož nebylo možné pominout stres z toho, že mu mladistvý zcela dlouhou dobu zcizoval zakoupenou stravu a zejména, že stupňoval agresivitu vedenou snahou jídlo získat za každou cenu. Ve vztahu k činu pod bodem 5) poukázal především na strach, který M. S. měl z neustálých výhrůžek pobitím nebo zbitím a stejně i ve vztahu k bodu 6) odvolací soud vyjádřil velkou míru utrpení, jíž si tento poškozený prožil, když byl uchopen za končetiny, byl mu vyhrnut oděv a on byl uhozen do holého břicha. Soud druhého stupně rovněž přihlédl k tomu, že společenská nebezpečnost protiprávního jednání pachatelů je podmíněna počtem útočníků, kteří na protiprávním jednání participovali, dobou, po kterou se trestné činnosti dopouštěli, způsobem jejího provedení, při němž nelze přehlédnout ani stoupající razanci, bezohlednost a agresivitu. Zabýval se rovněž osobou mladistvého, k němuž kromě informací, z nichž vycházel již soud prvního stupně, uvedl i to, že absence mladistvého J. Š. nastávaly hlavně v době, kdy měl být zkoušen, neplnil si své povinnosti do jednotlivých předmětů a byl drzý.
Nejvyšší soud takto popsaný způsob vyhodnocení skutečností důležitých pro stanovení zákonem určeného stupně společenské nebezpečnosti shledal dostatečným, neboť jím byla vyjádřena všechna důležitá kritéria, podle nichž je soud povinen stanovit, zda spáchané činy z hlediska materiální stránky naplňují znaky trestných činů, podle nichž byly posouzeny.
K tomu, čím se již soudy obou stupňů zabývaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že podle ustanovení §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, není proviněním, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý, tedy že z hlediska naplnění materiální stránky se u činu mladistvého vyžaduje, aby byl shledán stupeň vyšší než malý.
Na takto vyjádřené obecné zásady stanovené pro činy mladistvých je nutné vztáhnout i hlediska uvedená v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., jež se pro stanovení stupně společenské nebezpečnosti pro společnost použije i v případě mladistvého pachatele, a které stanoví, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
V této souvislosti těchto obecných pravidel, jimiž se soudy řídily, považuje Nejvyšší soud za vhodné poukázat i na osobu mladistvého, který sice nebyl nikdy soudně trestán, a z místa bydliště je hodnocen kladně, leč negativní poznatky k němu jsou zjištěny ze středního odborného učiliště, jehož je podprůměrným učněm s výraznými výchovnými problémy, které ze strany matky pro její nekritický náhled na syna nebylo možné překlenout.
Rovněž okolnosti, za nichž byly činy spáchány, svědčí o jejich závažnosti. Je sice možné připustit argument, že se jednalo o drobné útoky, které samy o sobě se neprojevovaly výraznější závažností, ale jak správně zmínil odvolací soud, jejich zvýšená závažnost je dána především trvalostí psychického vypětí, jímž mladistvý na poškozeného M. S. působil. Je také nutné připustit, že v bodě 1) jedno vytrhnutí svačiny, čítající 4 koblihy, by zřejmě nevedlo k posouzení tohoto činu jako provinění, ovšem u daného činu se mladistvý tohoto jednání dopouštěl s určitou trvalostí, když tak činil v patnácti případech, a pokaždé se násilně pokoušel zmocnit nebo se i zmocnil, byť hodnotově nevýznamné svačiny. Nelze také přehlédnout negativní dopad takového chování na samotářského chlapce, jemuž byla takto zcizována strava, jíž v převážné většině případů sice uchránil, avšak pokaždé snahu o její násilné odejmutí musel překonat, což mu vedle vlastní majetkové a fyzické újmy způsobovalo i psychické trauma. Bylo proto zcela správně v souladu s ustanovením §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. pod bodem 1) shora popsané jednání posouzeno jako provinění loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neboť jde v souhrnu těchto zjištěných okolností o čin natolik společensky nebezpečný, že dosahuje vyššího než malého stupně.
Pod bodem 5) je mladistvému J. Š. za vinu kladena část popsaného jednání, podle níž společně s mladistvým F. K. pod pohrůžkou zbití poškozeného M. S. nutili, aby zaklepal na dveře ředitele a utekl a aby vyhodil z okna třídy sáček neplněný vodou. Ani u tohoto činu nelze shledávat nízký stupeň jeho nebezpečnosti a toto jednání bagatelizovat. Je totiž nutné mít na paměti, že k tomuto jednání docházelo na učilišti, kde všichni žáci byli podřízení školním pravidlům a byli zavázáni respektem k vyučujícím. Je proto z hlediska závažnosti činu nutné hodnotit i to, že pachatelé poškozeného výhrůžkami fyzické újmy, nutili konat něco, co bylo v rozporu se školským řádem a představovalo nekázeň vedoucí k potrestání. Tudíž jde z hlediska klasifikačního a hodnotového systému v rámci předmětného školského zařízení o neposlušnost či kázeňský prohřešek, což též může žákovi snažícímu se plnit daná pravidla, způsobovat problémy a potíže. Proto i z hlediska těchto okolností je nutné na společenskou nebezpečnost u tohoto činu pohlížet jako na závažné jednání naplňující zákonem v ustanovení §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. předpokládaný stupeň.
V případě činu uvedeném pod bodem 6) je nutné kromě již shora vyjádřených, společenskou nebezpečnost zvyšujících okolností zdůraznit, že poškozený byl nucen ke strpění chování, jehož se na něm dopouštěla skupina pěti osob, která měla nad poškozeným výraznou přesilu, čímž mu byla odejmuta možnost se patřičně bránit. Poškozenému odhalili část těla a způsobili mu i fyzickou bolest. K tíži mladistvého je proto posuzovat i opakovanost tohoto nejen bolestivého, ale i lidsky potupného chování. I v tomto případě je tudíž potřebný stupeň společenské nebezpečnosti dán.
Podle dovolacího soudu všechny tyto skutečnosti společenskou nebezpečnost trestného jednání mladistvého J. Š. výrazně zvyšují a činy, jimiž byl uznán v bodech 1), 5) a 6) vinným, dosahují zákonem požadovaného stupně, čímž je u všech provinění, podle nichž byly právně posouzeny, materiální stránka naplněna.
Na základě uvedených úvah a názorů Nejvyšší soud shledal právní posouzení skutků, jimiž byl mladistvý J. Š. uznán vinným na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 14 Tm 20/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 4 Tmo 78/2006, za správné a odpovídající zákonu. Pro tento závěr svědčí, že oba soudy nižšího stupně v souladu se zákonem vyložily všechny pojmy relevantní z hlediska jimi použité právní kvalifikace včetně její materiální stránky a v jednání mladistvého zcela správně shledaly naplněné všechny obligatorní znaky skutkových podstat provinění loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Soud druhého stupně posoudil otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné a po přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu se logicky vypořádal s námitkami mladistvého uplatněnými v odvolacím řízení. Dovolací soud pro úplnost dodává, že výhrady, jež mladistvý uplatnil v dovolání, jsou v podstatě opakováním jeho obhajoby z řízení před oběma soudy nižšího stupně, na jejichž rozhodnutí tak v podrobnostech odkazuje.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání mladistvého J. Š. je zjevně neopodstatněné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová