ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.111.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 111/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 o dovolání obviněného Z. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 12 To 595/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 56/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 1 T 56/2004, byl obviněný Z. Š. uznán vinným v bodech I. 2/ - 6/, 16/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil činy popsanými ve skutkové větě tohoto rozsudku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 4 T 74/2004, mu byl podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok a tři měsíce. Pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 4 T 74/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 12 To 595/2004, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. E. P. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto, že soud nesprávně vyhodnotil okolnosti významné pro rozhodnutí o trestu. Zejména poukázal na to, že soud dostatečně nezhodnotil, že již několik let trpí poruchou osobnosti s defektem intelektových schopností v pásmu mentální retardace, a proto je v soustavné ambulantní zdravotní péči psychiatra. Podle zpráv psychiatra mu pobyt ve věznici neprospívá a nepřispívá jeho zdravotnímu stavu. Soud měl jako k polehčující okolnosti přihlédnout k tomu, že se spontánně doznal k trestné činnosti, projevil lítost a rovněž snahu nahradit způsobenou škodu, a proto projednání věci před soudem bylo z hlediska výchovného působení na něj účinnější nežli trest odnětí svobody. Taktéž zdůraznil, že nebyl prokázán jeho aktivní podíl na páchání trestné činnosti, neboť jednal pod nátlakem spolupachatelů. Z těchto důvodů shledal trest odnětí svobody nepřiměřeným a neodpovídajícím zásadám pro ukládání trestu.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o vině obviněného skutky, jež spáchal, a uložil mu za ně přiměřený výchovný trest.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného doručeno v souladu s §265h odst. 2 tr. ř., ve svém písemném vyjádření poukázal na to, že výrok o uložení trestu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vadami, jak jsou v tomto ustanovení vymezeny, však napadený výrok netrpí a takové vady obviněný ani nenamítá. Pokud obviněný vymezil své dovolání dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nevznesl žádné námitky, které by jej obsahově naplňovaly. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. „Jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Otázky ukládání trestu by sice bylo možné podřadit pod pojem „jiné hmotně právní posouzení“, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, avšak takový postup je vyloučen, neboť námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí je možné v dovolání úspěšně uplatnit toliko v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného či mírného trestu nelze uplatnit prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozh. č. 2 2/2003 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že argumentace obviněného rozvedená v textu dovolání směřuje výlučně proti „nepřiměřené tvrdosti“ uloženého trestu, nelze ji podřadit pod jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se ve svém dovolání omezil pouze na výhrady vztahující se k nesprávnému zhodnocení polehčujících okolností a jeho zdravotního stavu, v důsledku čehož mu byl podle jeho názoru uložen nepřiměřený trest nerespektující zásady stanovené pro ukládání trestu, což jsou námitky neodpovídající nejen uplatněnému dovolacímu důvodu, nýbrž ani zákonným hlediskům vymezeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud na základě těchto skutečností shledal, že podaným dovoláním nebyl naplněn nejen označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání předvídaných zákonem v §265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani v §265b odst. 2 tr. ř. Dovolání obviněného bylo tudíž podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová