ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1370.2006.2
sp. zn. 8 Tdo 1370/2006-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 dovolání obviněného M. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 5 To 93/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 22/2004 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 5 To 93/2005, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2005, sp. zn. 17 T 22/2004, ohledně obviněného M. T. zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v rozsahu zrušení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2005, sp. zn. 17 T 22/2004, byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002 a dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002 a odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1, 3 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč a pro případ, že by trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na deset měsíců; podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností na pět let. V dalším bylo rozhodnuto zprošťujícím výrokem ohledně spoluobviněného Ing. D. U.
Obviněný M. T. jakož i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích napadli rozsudek soudu prvního stupně odvoláními. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obviněného Ing. D. U., odvolání obviněného M. T. směřovalo proti všem jeho se týkajícím výrokům. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 5 To 93/2005, byl k odvolání obviněného M. T. podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. T. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na pět let. Současně byl k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušen i ohledně obviněného Ing. D. U. a věc byla v tomto rozsahu vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému rozhodnutí.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný M. T. trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že jako člen představenstva společnosti O. T., a. s., se sídlem Č. K., (nyní P.) pod bodem 1) a jako člen představenstva společnosti S. p., a. s., se sídlem K., pod body 2) – 4) ve snaze získat neoprávněný prospěch uzavřel v Č. B., vždy jako zástupce těchto společností se společností CB L. a. s. se sídlem v Č. B., B. (nyní Č. B.), zastoupenou jejím ředitelem V. V.,
1) dne 21. 7. 2000 smlouvu o koupi a pronájmu hmotného majetku s následnou koupí formou tzv. zpětného leasingu č. 11../2000 na dvě sušárny řeziva, zemní stroj, vysokozdvižný vozík, dřevoobráběcí kombinovaný stroj a čtyřhrannou frézu, a to po předložení fiktivní kupní smlouvy z 1. 7. 2000 uzavřené údajně mezi společností O. T., a. s., a společností P. j., spol. s r. o. se sídlem v O., dne 5. 7. 2000 a fiktivní faktury k této smlouvě z 8. 7. 2000 č. ../2000 na částku 6.527.000,- Kč jako dokladů o údajném vlastnictví uvedených strojů, ačkoliv věděl, že tyto stroje jsou ve vlastnictví společnosti Č. d. s., s. r. o. se sídlem P. u K., čímž vědomě uvedl v omyl V. V., s nímž vedl jednání o uzavření výše uvedené smlouvy, přičemž po odečtení akontace byla společnosti O. T., a. s., společností CB L. a. s. vyplacena bezhotovostním převodem na účet 27. 7. 2000 na základě faktury č. ../00 vystavené 15. 7. 2000 částka 3.960.000,- Kč a 11. 8. 2000 na základě faktury č. ../00 z 28. 7. 2000 částka 1.408.000,- Kč,
2) dne 18. 12. 2000 smlouvu o koupi a pronájmu hmotného majetku s následnou koupí formou tzv. zpětného leasingu č. 11../2000 na rámcovou pilu, a to po předložení fiktivní kupní smlouvy uzavřené údajně mezi společností S. p., a. s., a společností P. j., spol. s r. o., 1. 12. 2000 a fiktivní faktury k této kupní smlouvě č. ../00 z 1. 12. 2000 na částku 1.950.000,- Kč jako dokladů o údajném vlastnictví uvedeného stroje, ačkoliv věděl, že tento je ve vlastnictví společnosti Č. d. s., s. r. o., čímž vědomě uvedl v omyl V. V., s nímž vedl jednání o uzavření výše uvedené smlouvy, přičemž společnosti S. p., a. s. byla společností CB L. a. s. vyplacena převodem na účet 20. 12. 2000 částka 1.950.000,- Kč na základě faktury č. 0../00 vystavené 11. 12. 2000,
3) dne 11. 7. 2001 smlouvu o koupi a pronájmu hmotného majetku s následnou koupí formou tzv. zpětného leasingu č. 12../2001 na čtyřstrannou frézu, a to po předložení fiktivní kupní smlouvy uzavřené údajně mezi společností S. p., a. s., a společností P. j., spol. s r. o., 5. 7. 2001 a fiktivní faktury k této kupní smlouvy č. 1../02 z 5. 7. 2001 na částku 2.257.000,- Kč jako dokladů o údajném vlastnictví uvedeného stroje, ačkoliv věděl, že předmětná věc nikdy zakoupena nebyla, čímž vědomě uvedl v omyl V. V., s nímž vedl jednání o uzavření výše uvedené smlouvy, přičemž společnosti S. p., a. s., byla společností CB L. a. s. vyplacena 17. 7. 2001 částka 1.579.900,- Kč bezhotovostním převodem na účet a částka 677.100,- Kč zaplacena zápočtem,
4) téhož dne pod č. 12../2001 smlouvu o pronájmu hmotného majetku s následnou koupí formou tzv. zpětného leasingu na kolíkovací stroj a širokopásmovou brusku po předložení fiktivní kupní smlouvy uzavřené údajně mezi společností S. p., a. s., a společností P. j., spol. s r. o., z 5. 7. 2001 a faktury k této smlouvě č. 1../02 z 5. 7. 2001 na částku 1.171.200,- Kč jako dokladů o údajném vlastnictví strojů, ačkoliv věděl, že předmětné věci zakoupeny nebyly, čímž vědomě uvedl v omyl V. V., s nímž vedl jednání o uzavření výše uvedené smlouvy, přičemž společnosti S. p., a. s., byla společností CB L. a. s. vyplacena 17. 7. 2001 částka 819.840,- Kč převodem na účet a částka 351.360,- Kč zaplacena zápočtem,
čímž způsobil společnosti CB L. a. s. škodu ve výši 10.746.200,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. T. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež zaměřil proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že skutky nemohou být posouzeny jako trestný čin podvodu, poněvadž poškozenému tímto jednáním fakticky žádná škoda nevznikla a nemělo dojít a ani nedošlo k obohacení jiného subjektu. Vytkl, že soudy obou stupňů oddělují striktně uzavření jednotlivých leasingových smluv, resp. odkup předmětných strojů leasingovou společností a následně uzavření leasingových smluv od úkonů, které s leasingy přímo souvisely, tedy smluv o finanční výpomoci a převodů cenných papírů, ač jediným smyslem zpětného leasingu byly finanční výpomoci či poskytnutí finančních prostředků formálním odkupem cenných papírů pro CB L. a. s. Uvedl, že tato akciová společnost disponovala (vyjma DPH) s veškerými peněžními prostředky vyplacenými za odkup předmětných strojů a není pochyb o tom, že v době uzavírání leasingových smluv tak činila výhradně proto, aby jí byly vyplacené peněžní prostředky následně ihned poskytnuty s tím, že je již nebude nikdy vracet, protože dojde k formálnímu vypořádání vzájemných závazků formou zápočtu. Soudy obou stupňů docházejí k závěru, že podvod byl dokonán v okamžiku, kdy peníze byly na účtu a v moci O. T., a. s., resp. S. p., a. s., avšak zcela podle něj pomíjejí, že celý obchod, který byl domluven jako celek, byl ve své právní fázi dokončen až v okamžiku, kdy peněžní prostředky opět držela CB L. a. s. Krátkodobé ovládání těchto peněžních prostředků nemůže být podle jeho názoru kvalifikováno jako obohacení. Obviněný nesouhlasil ani s argumentem, že obchodní společnosti, za něž jednal, se obohatily vzniklou pohledávkou na vrácení finanční výpomoci či vlastnictvím cenných papírů. Připomněl, že pohledávka existovala pouze formálně, když proti ní vznikl závazek na úhradu leasingových splátek a CB L. a. s. mohla kdykoliv provést zápočet, což se též dělo. Vlastnictví cenných papírů bylo pouze formální, k předání cenných papírů nikdy nedošlo a navíc neměly ani žádnou faktickou hodnotu. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že uzavření smluv o odkupu předmětných strojů ve spojení s uzavřením leasingových smluv, tedy tzv. zpětný leasing, a následné předání vyplacených finančních prostředků zpět CB L. a. s. na základě smluv o finančních výpomocích či smluv o převodu cenných papírů za současného uzavření dohod o zpětném odkupu těchto cenných papírů musí být chápáno jako celek. Nesouhlasil s tím, bylo-li následné poskytnutí peněžních prostředků CB L. a. s. posouzeno jen jako následné zcela nezávislé jednání, které nemůže mít vliv na úvahy soudu o škodě. Výše skutečné škody způsobené CB L. a. s. prokázána nebyla a podle něj ani žádná škoda způsobena nebyla.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v části, která se ho týká, zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslal, že skutková zjištění vylíčená v tzv. skutkové větě sama o sobě obsahují okolnosti odpovídající všem formálním znakům uvedeným v právní větě. V odůvodnění napadeného rozsudku ovšem odvolací soud připustil, že ve dnech 26. 7. 2000 a 20. 7. 2001, tj. v časové návaznosti na uzavření smluv o koupi a pronájmu hmotného majetku ze dne 21. 7. 2000 a dvou takových smluv ze dne 11. 7. 2001, byly uzavřeny smlouvy o finanční výpomoci (půjčce), na jejichž základě byla blíže nespecifikovaná část finančních prostředků vyplacena zpět CB L. a. s. (str. 8). Na jiném místě pak odvolací soud k osobě ředitele této akciové společnosti V. V. uvedl, že motivem uzavření předmětných smluv byla z jeho strany „nepochybně snaha dosáhnout ve vztahu k Č. s., která poskytla společnosti CB L. a. s. úvěr pouze na bezhotovostní krytí leasingových obchodů, finanční plnění, které by dalším plánovaným postupem bylo z prostředků složených na účtu společnosti O. T., a. s. nebo S. p., a. s., částečně zapůjčeno společnosti CB L. a. s. v hotovosti, a dále možnost uplatnit odpočet DPH na vstupu s částečným nerovnoměrným placením DPH na výstupu“ (str. 7). Poznamenal, že v souvislosti s úvahami o právní kvalifikaci odvolací soud mimo jiné též uvedl, že ve prospěch obviněného je třeba hodnotit okolnost, že chování samotného zástupce poškozeného bylo v rozporu s dobrými mravy, část zisku byla vnesena zpět do poškozené společnosti. Zrekapituloval, že odvolací soud vyšel z názoru, že ke vzniku škody na straně poškozeného a současně k obohacení pachatele došlo již okamžikem zaplacení kupní ceny za neexistující věc nebo věc, která prodávajícímu nepatřila; následně uzavřené smlouvy o finanční výpomoci nemají podle něj formální souvislost se smlouvami o zpětném leasingu, o částky vyplacené na jejich základě nelze škodu snížit a skutečnost, že došlo k poskytnutí půjčky, je podle odvolacího soudu významná pouze pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Dodal, že obdobně již soud prvního stupně považoval následné platby a zápočty, k nimž došlo až po spáchání trestné činnosti ve prospěch CB L. a. s., za významné toliko z pohledu částečné úhrady již způsobené škody.
Podle státního zástupce skutkové okolnosti uvedené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu svědčí o tom, že u transakcí popsaných v tzv. skutkových větách bylo přinejmenším z části od počátku plánováno, že finanční prostředky se vrátí zpět do dispozice společnosti CB L. a. s. a že skutečným smyslem těchto transakcí bylo získání úvěru od Č. s., a. s., popř. „daňová optimalizace“ na straně této obchodní společnosti. V části, ve které finanční prostředky neměly zůstat v trvalé dispozici obviněného či obchodních společností, za něž jednal, nelze pak jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin podvodu, a to pro absenci úmyslu směřujícího k obohacení pachatele nebo jiné osoby a ke způsobení škody na cizím majetku. Dodal, že soudy se blíže nezabývaly charakterem a obsahem smluv o půjčkách, resp. finančních výpomocích a z napadeného rozsudku ani nevyplývá, jak velká část finančních prostředků fakticky zůstala k dispozici CB L. a. s., přičemž absenci tohoto skutkového zjištění pokládal za důsledek nesprávného právního názoru soudu, který nepovažoval tuto okolnost z hlediska právního posouzení za relevantní. Uzavřel, že skutek podle jeho názoru v celém rozsahu znaky trestného činu podvodu nevykazuje, ale nelze vyloučit, že jednání obviněného by bylo možné posoudit jako jiný majetkový či daňový trestný čin nebo účastenství na něm; pak by bylo třeba pečlivě zvažovat, zda je dána totožnost skutku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání jsou významné otázky, zda skutek obviněného v jeho úplnosti a především v návaznosti na smlouvy o finanční výpomoci a smlouvy o koupi cenných papírů vykazuje znaky trestného činu podvodu, zda a kdo byl jeho spácháním obohacen a zda a jaká škoda byla způsobena obchodní společnosti CB L. a. s.
V této souvislosti je vhodné poznamenat, že výklad důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vychází ze zásady, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Lze tak namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Obviněný uplatněnými námitkami limity tohoto výkladu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřekročil, poněvadž skutkové okolnosti, na něž poukázal a jichž se dovolával ku podpoře své argumentace, že se nedopustil trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. v podobě zjištěné v tzv. skutkových větách rozsudků soudů obou stupňů, mají oporu ve skutkových zjištěních zmíněných a doplněných odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozsudku. Odvolací soud existenci smluv o finanční výpomoci ze dne 26. 7. 2000 a 20. 7. 2001 učinil součástí svých skutkových zjištění a připustil i plánovaný pohyb finančních prostředků ve prospěch společnosti CB L. a. s. ze společností O. T., a. s., a S. p., a. s.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu značnou nebo jiný zvlášť závažný následek.
Skutková část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu obsahuje konkrétní skutková zjištění, která evidentně formálně naplňují zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spočívající v tom, že obviněný ke škodě cizího majetku jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil takovým činem značnou škodu.
Tato zjištění vyjadřují vedle následku - škody na majetku poškozené obchodní společnosti CB L. a. s., především podvodné jednání obviněného vůči poškozené obchodní společnosti, které směřovalo k tomu, aby jiného obohatil. Podvodné jednání je v podstatě vymezeno tak, že obviněný jako člen představenstva obchodní společnosti O. T., a. s., a jako člen představenstva obchodní společnosti S. p., a. s., ve snaze získat neoprávněný prospěch uzavřel jako zástupce těchto společností se společností CB L. a. s. v době od 21. 7. 2000 do 11. 7. 2001 smlouvy o koupi a pronájmu hmotného majetku s následnou koupí formou tzv. zpětného leasingu na vyjmenované stroje, a to po předložení fiktivních dokladů o údajném vlastnictví strojů, ač věděl, že je obchodní společnosti, jež zastupoval, nevlastní, čímž vědomě uvedl v omyl V. V., s nímž vedl jednání o uzavření smluv, přičemž kupní cena strojů byla zaplacena (převodem či zápočtem), a obchodní společnosti CB L. tak byla způsobena škoda v celkové výši 10.746.200,- Kč. Tato škoda sice formálně představuje škodu velkého rozsahu (§89 odst. 11 tr. zák.), avšak odvolací soud vyložil, jakými úvahami byl veden, aplikoval-li ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., a vyvodil, že jsou splněny podmínky pro použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §250 odst. 3 písm. b) tr. zák., tj. škody značné.
Podle soudu prvního stupně podstata dokazování spočívala v zjištění, zda obviněný věděl v době, kdy prodával strojní zařízení společnosti CB L. a. s., tedy v době, kdy s touto společností jednali též o uzavření leasingových smluv, že společnosti O. T., a. s., ani S. p., a. s., nejsou vlastníky tohoto strojního zařízení, tedy jestli vědomě uváděli zástupce CB L. a. s. v omyl, a způsobili tak této obchodní společnosti škodu (strana 8). Proto také nepokládal za relevantní zaměřit dokazování ke společnosti CB L. a. s. a „následné zápočty, k nimž došlo až po spáchání trestné činnosti, a to platby či zápočty, které byly prováděny ve prospěch CB L. a. s. nebyly skutečnostmi, které by ve svém důsledku mohly vést k závěru, že škoda způsobená trestnou činností byla nižší, ale jedná se o částečnou úhradu již způsobené škody, k níž došlo spáchání trestné činnosti“ (strana 33).
Přestože odvolací soud označil tento postup soudu prvního stupně za správný a ztotožnil se s ním i potud, že další dokazování vedené směrem k hospodaření CB L. a. s. by nemohlo vést k objasnění skutkového stavu, který je předmětem tohoto trestního řízení, existenci smluv o finanční výpomoci ze dne 26. 7. 2000 a 20. 7. 2001 nezpochybnil. Uvedl však, že tyto smlouvy nemají formální souvislost se smlouvami o tzv. zpětném leasingu a že o částky vyplacené jako vratné půjčky nelze celkovou škodu způsobenou trestnou činností obviněného snížit. Skutečnost, že k poskytnutí půjčky došlo, je podle něj významná pro určení stupně nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost (strana 8 rozsudku). V těchto souvislostech pak konkrétně zmínil, že „chování samotného zástupce poškozeného bylo v rozporu s dobrými mravy, část zisku byla vnesena zpět do poškozené společnosti“ (strana 9). Stran výpovědi svědka V. V., zástupce CB L. a. s., odvolací soud poznamenal, že byla-li tato výpověď soudem prvního stupně hodnocena jako věrohodná, nemá k takovému hodnocení zásadní námitky, neboť nebylo zjištěno nic, co by zpochybňovalo pravdivost svědkovy výpovědi v jejích podstatných bodech. Nad rámec odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně však konstatoval, že je třeba doplnit důvody, které tohoto svědka vedly k rozhodnutí předmětné smlouvy uzavřít i k plánování vzniku obdobných smluv dalších. Podle odvolacího soudu to byla nepochybně snaha dosáhnout ve vztahu k Č. s., a. s., která poskytla společnosti CB L. a. s. úvěr pouze na bezhotovostní krytí leasingových obchodů, finanční plnění, které by dalším plánovaným postupem bylo z prostředků složených na účtu společností O. T., a. s., nebo S. p., a. s., částečně zapůjčeno společnosti CB L. a. s. v hotovosti, a dále možnost uplatnit odpočet DPH na vstupu s následným nerovnoměrným placením DPH na výstupu. Dodal ale, že toto jednání není předmětem tohoto trestního řízení (strana 7 rozsudku).
I odvolací soud proto vyšel z úvahy, že ke vzniku škody a současnému obohacení jiného (nepřesně a v rozporu s právní větou uvádí pachatele) došlo v okamžiku zaplacení kupní ceny za neexistující věc, nebo věc, která prodávajícímu nepatřila, ať již převodem na účet nebo započtením pohledávky.
Obviněný namítl, že soudy nesprávně oddělily uzavření jednotlivých smluv o odkupu předmětných strojů ve spojení s uzavřením leasingových smluv od smluv o finanční výpomoci a převodů cenných papírů. Společnost CB L. a. s. disponovala (až na DPH) s veškerými peněžními prostředky vyplacenými za odkup strojů a leasingové smlouvy uzavírala jen proto, aby jí byly vyplacené peněžní prostředky následně ihned poskytnuty s tím, že je nebude už vracet, a dojde jen k formálnímu vypořádání vzájemných závazků formou zápočtu. Krátkodobé ovládání těchto peněžních prostředků společnostmi O. T., a. s., či S. p., a. s., nelze podle něj kvalifikovat jako obohacení a k obohacení těchto společností nemohlo dojít ani vzniklou pohledávkou na vrácení finanční výpomoci či vlastnictvím cenných papírů. Zdůraznil, že pohledávka existovala pouze formálně a formální bylo taktéž vlastnictví cenných papírů, neboť k jejich předání nikdy nedošlo.
Námitky obviněného jsou logické a nelze je bez dalšího odmítnout.
V obecné rovině platí, že trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. je spáchán v momentě, kdy jsou naplněny všechny znaky této skutkové podstaty, a to jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Spočívá-li podstata podvodného jednání ve vylákání finančních prostředků, je ve vztahu ke vzniku škody relevantní okamžik jejich převedení do majetkové sféry pachatele nebo jiné obohacené osoby. To ovšem za předpokladu, že je současně dán úmysl pachatele směřující k obohacení sebe nebo jiného; trestný čin podvodu je trestným činem úmyslným (§3 odst. 3 tr. zák.), zavinění ve formě úmyslu se proto musí vztahovat ke všem znakům jeho skutkové podstaty. Úmysl obohatit sebe nebo jiného vyžaduje úmysl pachatele směřující k trvalému, časově neomezenému neoprávněnému rozmnožení majetku jeho nebo někoho jiného na úkor majetku poškozeného (obohacení se ale nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému). Jako trestný čin podvodu by nebylo možno posoudit účast pachatele na takových obchodních transakcích, které jsou objektivně nekalé a popř. mají i podvodný charakter, nesměřují-li k trvalému obohacení pachatele nebo jiné osoby na úkor poškozeného, jak výstižně uvedl i státní zástupce ve svém vyjádření. Obdobně též není trestným činem podvodu, jestliže obohacení již nastalo jinou majetkovou trestnou činností a podvodné jednání již směřuje jen k jeho zakrytí.
V posuzované věci nelze ponechat bez povšimnutí „rámcovou smlouvu“ ze dne 7. 6. 2000 uzavřenou mezi společnostmi CB L. a. s. zastoupenou V. V. a O. T., a. s., zastoupenou M. T., jež předpokládá i další aktivitu společnosti S. p., a. s. Ve smyslu této smlouvy (č. l. 1498), jejíž existence byla potvrzena výpověďmi obviněného i svědka V. V. (č. l. 1506), bylo ujednáno, že O. T., a. s., poskytne společnosti CB L. a. s. hmotný a nehmotný majetek pro realizace zpětného leasingu. Prostředky získané zpětným leasingem měly být obratem vráceny společnosti CB L. a. s. formou finanční výpomoci, což mělo být zajištěno vlastní směnkou. Součástí smlouvy byla i dohoda o úročení smluv, vzájemných zápočtech jakož i příslib společnosti CB L. a. s. poskytnout za obvyklých podmínek v budoucnu finanční leasing na vybavení kuchyně penzionu společnosti O. T., a. s. Obviněný M. T., spoluobviněný Ing. D. U. (č. l. 1146, 1147) i svědek V. V. (č. l. 1152-1158) v zásadě shodně vyložily, za jakých okolností byly uzavírány smlouvy o pronájmu hmotného a nehmotného majetku s následnou koupí (finanční leasing) i na ně alespoň parciálně bezprostředně navazující smlouvy o finanční výpomoci ze dne 26. 7. 2000 a 20. 7. 2001 (č. l. 560-561, 563-564); z jejich výpovědí – v souladu s vyzněním citované rámcové smlouvy – vyplývalo, že se jednalo o finanční operace předem dohodnuté, nepostrádající smysl, byť ve svých důsledcích nekorektní, jak přiléhavě vystihl odvolací soud.
Tyto skutkové okolnosti jakož i skutkové okolnosti uvedené na různých místech odůvodnění rozsudku odvolacího soudu svědčí o tom, že u transakcí popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině bylo přinejmenším z části od počátku plánováno, že finanční prostředky se vrátí zpět do dispozice společnosti CB L. a. s. a že skutečným smyslem těchto transakcí bylo získání úvěru od Č. s., a. s. (úvěr poskytnutý Č. s., a. s., byl poskytnut na předměty leasingu, peněžní prostředky na hotovosti čerpat neumožňoval, přičemž „vrácené peněžní prostředky“ cestou smluv o finanční výpomoci sloužily jako „provozní kapitál“), popř. určité úpravy daňových povinností a výhod společnosti CB L. a. s. Lze přisvědčit názoru státního zástupce, že v části, ve které finanční prostředky podle předem uzavřené dohody neměly zůstat v trvalé dispozici obviněného, resp. společností O. T., a. s., a S. p., a. s., nelze skutek obviněného kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. Na tom nic nemění ani skutečnost, že obviněný informoval ředitele CB L. a. s. V. V. nepravdivě o vlastnictví společností, jež zastupoval, k předmětům leasingu. Úmysl pachatele trestného činu podvodu se totiž musí vztahovat nejen k uvedení jiného v omyl, ale též k obohacení pachatele nebo jiné osoby a ke způsobení škody na cizím majetku.
Z těchto důvodů pokládá Nejvyšší soud závěry soudů obou stupňů, odmítly-li zabývat se povahou a účelem smluv o finanční výpomoci ze dne 26. 7. 2000 a 20. 7. 2001 jakož i dalšími na ně navazujícími majetkovými dispozicemi mezi obchodními společnostmi O. T., a. s., a S. p., a. s., na straně jedné a společností CB L. a. s. na straně druhé, za nesprávné. Závěr, že tyto smlouvy a majetkové dispozice nemají se smlouvami o koupi a pronájmu hmotného majetku s následnou koupí formou tzv. zpětného leasingu a podmínkami, za nichž došlo k jejich uzavření a posléze vyplacení kupní ceny, žádnou souvislost a jsou tak mimo vymezený předmět řízení, je přinejmenším předčasný. Na soudu prvního stupně proto bude, aby se obhajobou obviněného zabýval, aby svoji pozornost soustředil na vyhodnocení povahy, smyslu a účelu smluv o finanční výpomoci i smluv o koupi cenných papírů jakož i dalších finančních operací souvisejících s uzavřením těchto smluv a jejich vazbu na smlouvy o pronájmu hmotného a nehmotného majetku s následnou koupí (finanční leasing) specifikovaných ve výroku o vině. Aniž by dovolací soud jakkoliv předjímal výsledek dalšího řízení, zřetelná souvislost se nabízí mezi smlouvou o pronájmu hmotného a nehmotného majetku (finanční leasing) ze dne 21. 7. 2000 a smlouvou o finanční výpomoci ze dne 26. 7. 2000 a též mezi smlouvami o pronájmu hmotného a nehmotného majetku ze dne 11. 7. 2001 a smlouvou o finanční výpomoci ze dne 20. 7. 2001. Bude-li to vzhledem k dalším výsledkům dokazování nezbytné, nelze vyloučit ani opatření znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví peněžnictví.
Teprve poté bude možno spolehlivěji než dosud konstatovat, zda jednání popsané ve výroku o vině napadeného rozsudku je imanentní součástí jednání realizujícího předem pojatý záměr - převedení vyplacených peněžních prostředků zpět na společnost CB L. a. s. a pouze formální vypořádání závazků - se všemi důsledky pro stanovení výše škody, popř. samotnou trestnost činu, jak to namítá obviněný, či zda jde skutečně o izolované podvodné jednání, které s dalšími postupy obchodních společností nemá žádnou souvislost.
Pro úplnost a nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že bude-li zjištěna vzájemná propojenost podvodného jednání obviněného popsaného ve výroku o vině rozsudků soudů obou stupňů a jednání, jež ve svých důsledcích primárně směřovalo k jiným majetkovým či daňovým trestným činům zástupců ať již společností O. T., a. s., či S. p., a. s., nebo CB L. a. s., není vyloučena jeho trestní odpovědnost jako pachatele či účastníka na těchto trestných činech. Důležité a zásadní však bude objasnění otázky totožnosti skutku s nezbytným požadavkem jejího zachování.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze coby odvolacího soudu zrušil a jako vadnou část předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozhodl jako soud prvního stupně, a to v části týkající se dovolatele. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková