ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1381.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1381/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2006 o dovolání podaném obviněným V. A., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 14 To 47/2006, jako soudu druhého stupně ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 4 T 109/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného V. A. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 4 T 109/2005, byl obviněný V. A. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců se zařazením podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné H. B. a o náhradě škody.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obvinění V. A. a H. B. odvolání, která shodně zaměřili výlučně do výroku o trestu napadeného rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 14 To 47/2006, obě odvolání jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl již jen obviněný V. A. prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. dovoláním, jež vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod s poukazem na to, že soudy obou stupňů hodnotily nesprávně a v jeho neprospěch svědecké výpovědi M. L., V. K. a J. Z., a že v důsledku těchto pochybení dospěly k chybnému závěru o jeho vině a trestu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň požádal, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odložení výkonu napadeného rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. zaujal názor, že dovolání obviněného směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby tak učinil podle 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání přitom podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Z toho je patrno, že dovolání je přípustné tehdy, pokud dovolatel soudu druhého stupně vytkne, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý ze zákonem vymezených důvodů dovolání, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.
V posuzovaném případě podali odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně oba výše jmenovaní obvinění, a to v rozsahu odpovídajícím toliko (a výlučně) výroku o trestu napadeného rozsudku; měli za to, že soudem prvního stupně uložené tresty jsou nepřiměřeně přísné.
Právě rozsah a důvody citovaných odvolání vymezily (v dané věci zejména ve vztahu k obviněnému V. A.) podmínky odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Bylo tomu tak proto, že odvolací řízení spočívá podle §254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. To znamená, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.), např. i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami uvedenými v §254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.
Přitom současně platí, že podle §254 odst. 2 tr. ř. jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Stejně tak nejde o situaci předvídanou ustanovením §254 odst. 3 tr. ř.
Zmíněné zásady pro rozhodovací činnost odvolacího soudu bylo nutno zmínit proto, že jsou významné i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolatel(tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) totiž může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a to z hlediska ustanovení §254 odst. 1 až 3 tr. ř. V tomto rozsahu se totiž jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že odvolání obou obviněných směřovala v projednávaném případě pouze do výroku o trestu, přičemž nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu podle §254 odst. 2 tr. ř. (a zároveň nešlo ani o případ upravený ustanovením §254 odst. 3 tr. ř.), byla tím přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) limitována výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející. Z tohoto důvodu a za situace, kdy obviněný V. A. v dovolání neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (a to ani povahou uplatněné argumentace), mohl tento obviněný uplatnit své pozdější dovolací námitky výhradně proti tomuto výroku (tj. výroku o trestu), případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo.
Pominout nelze ani to, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádný zákonný dovolací důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu [tj. důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Své dovolání naopak opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž namítl, že soud chybně zhodnotil výpovědi v dovolání jmenovitě uvedených svědků.
Pokud tedy dovolatel napadl rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, které směřovalo výhradně proti výroku o vině, Nejvyšší soud musel z důvodů výše rozvedených uzavřít, že takové dovolání není přípustné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného V. A. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Zcela na závěr je třeba uvést, že ačkoli obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku požádal, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, dovolací soud se takovým podnětem nemohl zabývat, neboť předseda senátu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil. Pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a