ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.159.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 159/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2006 o dovolání obviněného M. N. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 To 2/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 26/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 2 T 26/2004, byl obviněný M. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou odvoláním podaným v neprospěch obviněného, směřujícím proti výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 To 2/2005, byl z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný M. N. byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu zpronevěry dopustil tím, že jako zaměstnanec obchodní společnosti V. – L. – P., a. s., divize V., odštěpný závod H. K., s místem výkonu práce v R. n. K., z titulu svého pracovního zařazení inzertního poradce pro oblast okresu R. n. K. sjednával inzerci a přijímal od inzerentů za objednanou inzerci peníze, jež byl povinen svému zaměstnavateli odvádět, v době od 19. 3. 2002 do 19. 12. 2002 na různých místech okresu R. n. K. takto přijal od inzerentů jménem obchodní společnosti V. – L. – P., a. s., v 61 případech hotovost v celkové výši 222.336,90 Kč, v rozporu se svými pracovními povinnostmi svěřenou hotovost v uvedeném objemu do skončení svého pracovního poměru ke dni 31. 12. 2002 v místě svého pracoviště v R. n. K. ani jinde obchodní společnosti V. – L. – P., a. s., neodvedl, nýbrž ji průběžně použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil obchodní společnosti V. – L. – P., a. s., divize V., odštěpný závod H. K., škodu ve výši 222.336,90 Kč.
Proti označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové jakožto soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které zaměřil do výroku o trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že výrok o trestu vybočuje ze zásad pro ukládání trestů podle §31 a násl. tr. zák. Pochybení odvolacího soudu spatřoval v nesprávném zhodnocení předchozích odsouzení jakožto přitěžující okolnosti podle §34 tr. zák. a v nedocenění jeho snahy splatit způsobenou škodu. Dostatečně podle něj nebylo přihlédnuto k tomu, že se k činu doznal, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a že trestná činnost, pro niž byl odsouzen v minulosti, byla zcela jiného charakteru. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 To 2/2005, zrušil, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se zřetelem ke konkrétním námitkám obviněného je třeba uzavřít, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Upozornil, že mu byl uložen přípustný druh trestu (trest odnětí svobody) v rámci příslušné trestní sazby, a proto důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nepřichází v úvahu. Dovolatelovy námitky směřující proti výroku o trestu založené na jeho tvrzení o porušení ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1, 2 tr. zák., nelze podle něj podřadit nejen pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, je trestem nepřiměřeným, vybočujícím ze zásad pro ukládání trestů uvedených v §31 a násl. tr. zák.
Námitky obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku (obviněný nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin) a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. O to se však v posuzovaném případě nejednalo.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že mu byl uložen trest v rozporu se zásadami pro ukládání trestů uvedených v §31 a násl. tr. zák.
Pro úplnost a nad rámec řečeného Nejvyšší soud dodává, že pachatele trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. lze podle §248 odst. 2 tr. zák. potrestat odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Trest, který byl obviněnému uložen, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Námitky směřující výlučně proti přiměřenosti trestu nelze relevantně uplatnit nejen prostřednictvím dovolacích důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., ale ani s ohledem na další důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková