ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.292.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 292/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2006 o dovolání obviněného MUDr. P. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 8 To 209/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 66/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 2 T 66/2003, byl obviněný MUDr. P. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, jež směřovalo do výroku o vině i o trestu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 8 To 209/2005, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že po modifikaci skutkových zjištění byl obviněný uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva týdny.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu pojistného podvodu dopustil tím, že dne 7. 11. 2002 v P., u A. p., a. s., uplatnil plnění z pojistné smlouvy ve věci ztráty zavazadel, ke které došlo dne 14. 9. 2002 při návratu ze zájezdu ze S. leteckou společností T. S., kdy měly být odcizeny tři kufry Samsonite s oblečením, osobními a dalšími potřebami a pytel s dvěma rybářskými pruty, které doložil nepravdivými a neúplnými doklady o nákupu zboží v celkové výši 40.412,- Kč, a to u položek č. 14, 19, 20, 26, 41, 54, 61, 64 – 67, 79, 80, 83 – 85, 90, 99 z předloženého seznamu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Zdůraznil, že trestný čin, jímž byl uznán vinným, je úmyslným trestným činem, avšak z jeho jednání nevyplývá vědomost o možném porušení chráněných zájmů ani srozumění s tímto dějem. Vyjádřil přesvědčení, že samo předložení nesprávných účtenek není způsobilé k naplnění podstaty úmyslu ve smyslu trestního zákona a že jednal jednoznačně v dobré víře v existující pojištění jako ochraně jeho majetku, kdy po odcizení kufrů, jejichž obsah nebyl nikdy zpochybněn, řádně uplatnil pojistnou událost na plnění za skutečnou ztrátu. Absence úmyslu, a to i nepřímého, k vylákání dalšího pojistného plnění je podle něj doložena jeho seznámením s limitem plnění ještě před odjezdem na dovolenou. Připomněl, že pojišťovně předložil seznam odcizených věcí v celkové hodnotě 312.110,- Kč a bylo prokázáno, že k předmětům v celkové hodnotě 271.698,- Kč doložil správné účtenky. Možné zavinění je podle něho vylučováno i charakterem a obsahem „inkriminovaných účtenek“ na zboží v celkové hodnotě 40.412,- Kč, přičemž z žádné z těchto účtenek není patrno označení zboží, na které byla účtenka vydána. Obviněný dovozoval, že ani při vynaložení veškerého úsilí nemohl rozpoznat správnost daných účtenek a při jejich předkládání jednal v dobré víře dle data nákupu a výše ceny, které odpovídaly době nákupu a ceně ztracených předmětů. Dovolatel argumentoval též tím, že k naplnění skutkové podstaty pojistného podvodu je nezbytné, aby byl srozuměn s následkem, tj. vyplacením pojistného plnění, přičemž by musel bez závažných důvodů spoléhat, že nedojde k přerušení procesu vyplácení pojišťovnou. Protože výši pojistného limitu znal předem, k přerušení tohoto procesu by podle něj nedošlo, proces by dokonce ani nezačal, poněvadž pojišťovna by hradila jen do výše pojistného limitu a sporné účtenky by ani nebyly brány v potaz. Připustil, že by mu mohla být kladena za vinu určitá nedbalost při dokládání účtenek, nikoliv však lhostejnost ve smyslu relevantním pro úmyslné zavinění, a proto shledával nesprávným vyvození jeho trestní odpovědnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám aby jej zprostil obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že část námitek, a to i ve vztahu k formě zavinění, směřovala proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení provedených důkazů, na jejichž podkladě se obviněný domáhal změny právního posouzení. Takové námitky však nelze pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. podřadit. Námitku absence zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. shledala neopodstatněnou, neboť soudy podle ní dostatečně rozvedly úvahy týkající se naplnění subjektivní stránky, když uzavřely, že obviněný byl srozuměn s tím, že uplatnil nárok na plnění z pojistné smlouvy, ačkoliv věděl, že obsahuje i údaje, které nebyly pravdivé. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich úvahami při hodnocení důkazů existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz zejména strany 6 - 8 rozsudku soudu prvního stupně, strany 8, 9 napadeného rozsudku odvolacího soudu); svévolné hodnocení důkazů provedené bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu obviněný ostatně ani nevytýkal.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutek, jak byl zjištěn a popsán odvolacím soudem, naplňuje znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., zejména zda je dána úmyslná forma zavinění.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
Z právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu pojistného podvodu, které spočívají v tom, že obviněný „při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje“.
Uplatněním nároku na plnění z pojistné smlouvy se ve smyslu §250a odst. 1 tr. zák. rozumí jednání osoby, která je účastníkem pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (soukromého pojištění). Uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy tak představuje úkon pojistníka jakožto smluvní strany a dále pojištěného a každé další osoby, které ze soukromého pojištění vzniklo právo nebo povinnost, jímž tato osoba projevuje vůli směřující k tomu, aby jí bylo plnění poskytnuto, přičemž jde o úkon adresovaný pojišťovně.
Obecně dále platí, že za nepravdivé údaje se považují takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti rozhodné pro plnění z pojistné smlouvy ze strany pojistitele. Za hrubě zkreslené údaje pak lze považovat takové údaje, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, což může pak vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro plnění z pojistné smlouvy. Důležité je přitom uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů pachatelem, a proto není třeba prokazovat, že druhá strana jednala v omylu, tedy že uvedené skutečnosti jí nebyly známé.
Skutková část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Ze skutkové věty výroku o vině napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud spatřoval podvodné jednání obviněného v tom, že při uplatnění plnění z pojistné smlouvy ve věci ztráty zavazadel doložil pojistnou událost nepravdivými a neúplnými doklady o nákupu zboží v celkové výši 40.412,- Kč.
Tato zjištění obviněný v dovolání nezpochybnil. Vytkl však, že nebylo prokázáno, že „nesprávné účtenky“ předložil úmyslně, a tak naplnil subjektivní stránku trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., který je trestným činem úmyslným.
Námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu jsou nepřípadné, poněvadž ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která evidentně naplňují zákonné znaky nejméně úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák., jak uvádí odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku.
Lze předeslat, že najít jasnou hranici mezi zaviněním v podobě úmyslu nepřímého a nedbalostí vědomou, jak ji obviněný naznačuje v dovolání, nebývá vždy jednoduchou záležitostí. Nelze totiž pominout, že eventuální úmysl podle §4 písm. b) tr. zák. se shoduje s vědomou nedbalostí podle §5 písm. a) tr. zák. v intelektuální složce, ale oproti eventuálnímu úmyslu u vědomé nedbalosti chybí volní složka vyjádřená srozuměním. Pokud tedy pachatel jedná v úmyslu nepřímém, srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Způsobení takového následku ale není jeho přímým cílem, ani jeho nevyhnutelným prostředkem, poněvadž pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i nezávadným. Přitom je však vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení, byť vedlejšího, následku významného pro trestní právo. Na takové srozumění se pak usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Naopak vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákonem. Při vědomé nedbalosti pachatel ví, že může způsobit následek trestného činu, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takový následek nezpůsobí. Nechce ho způsobit, ani s ním není srozuměn. Spoléhá, že ho nezpůsobí, přičemž nejde o spoléhání se na náhodu. Jinými slovy, při posuzování mezí vědomé nedbalosti na straně jedné a nepřímého úmyslu na straně druhé je třeba hodnotit, zda důvody, pro které pachatel spoléhá, že následek nezpůsobí, mají charakter dostatečných důvodů, a to v případě obviněného shledáno nebylo.
Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se způsobem, jakým se soud prvního stupně vypořádal s obhajobou týkající se naplnění subjektivní stránky a ve shodě s ním stručně zrekapituloval, že obviněný uplatnil nárok na plnění z pojistné smlouvy, při jeho uplatnění uvedl i nepravdivé údaje, tj. takové, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace. Konkrétně předložil v případech uvedených ve skutkové větě účtenky, o nichž nevěděl, zda k věcem, k nimž je připojil, patří, a musel být a i byl srozuměn s tím, že se mohou vztahovat ke zcela jinému zboží, což ostatně vzhledem k označení na předmětných účtenkách připustil i ve své obhajobě (strana 9). Na jiném místě svého rozhodnutí (strana 8) k tomu dodal, že vzhledem ke vzdělání a postavení obviněného lze u něho předpokládat, že pokud si nebyl jist, že se skutečně jedná o doklady potvrzující nákup předmětné věci ve shora uvedených případech, tak jak i sám připustil ve své obhajobě, neměl je jako pravý doklad předkládat, popř. měl upozornit, že se pouze domnívá, že se o takový doklad jedná.
Dovolací soud závěry soudů vztahující se k formě úmyslného zavinění sdílí, má je za přiléhavé.
Soudy v tomto ohledu zcela správně uvedly okolnosti, ze kterých je zřejmé, že znaky úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. byly naplněny. Z jimi zjištěných skutečností plyne, že obviněný byl přinejmenším srozuměn s tím, že některé z předkládaných účtenek nemusí náležet k předmětům, za něž obviněný nárokoval pojistné plnění v rámci uplatnění pojistné události. V daných souvislostech není bez významu, že z výpovědi svědka J. K. se podává, že obviněný k dotazu pojišťovny vysvětloval, že jde o pravé doklady (č. l. 242). Obviněný v předchozím řízení i v rámci dovolání uváděl, že buď se jednalo o účtenky bez výslovného označení zboží, přičemž se jednalo o nesrozumitelné shluky čísel a písmen či cizojazyčná jména bez určení druhu zboží či značky, nebo o účtenky obsahující obecné označení druhu oděvu „triko“, „kalhoty“ apod., v důsledku čehož nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí rozpoznat správnost daných účtenek. Z jeho výpovědí též plyne, že údaje na účtenkách neprověřoval (č. l. 224). Nebyl-li si jist údaji na předkládaných účtenkách, ač nesoulad jejich obsahu s údaji, jež měly doložit, je v případech vypočtených v napadeném rozsudku zjevný, měl je prověřit nebo je bez upozornění na možné neshody se skutečným stavem neměl předkládat vůbec.
Přitakat nelze ani námitce obviněného, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. musí být pachatel prokazatelně srozuměn i s následkem, tj. s vyplacením pojistného plnění, kdy by musel bez závažných důvodů spoléhat, že nedojde k přerušení procesu vyplácení pojišťovnou.
K trestní odpovědnosti za trestný čin podle §250a odst. 1 tr. zák. - na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. - není třeba vznik škody (a to jak majetkové, tak i případně nemajetkové povahy). Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě, spočívající zejména ve vylákání pojistného plnění, směřovat. Podmínkou trestní odpovědnosti pachatele za tento trestný čin ani není, aby pojistitel jednal v omylu, resp. aby jednání pachatele vedlo k omylu pojišťovny, na základě kterého by poskytla pojistné plnění. Plně postačí, jestliže pachatel uvede či zkreslí údaje, které jsou způsobilé takový omyl vyvolat a právě takové údaje obviněný uvedl (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 6 Tdo 876/2002). Ani vědomost o existenci limitů pojistného plnění není pro posouzení věci rozhodná; limity jsou významné pouze z hlediska stanovení výše škody, která by byla jednáním obviněného způsobena pro případ, že by peněžitá částka byla pojistitelem coby pojistné plnění skutečně vyplacena.
Čin obviněného byl správně posouzen jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., a Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková