ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.711.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 711/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání obviněného O. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 6 To 611/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 115/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný O. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 27 T 115/2005, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle §261 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 2. 2. 2005 v N., okres O., kolem 18:00 až 18:15 hod. v motorestu na benzinové čerpací stanici H. za přítomnosti více hostů, v době, kdy seděl u stolu, řekl, že Adolf Hitler je jeho příbuzný a následně se postavil, zdvihl nataženou pravou paži a opakovaně vykřiknul „sieg heil“ a poté v prostoru před motorestem na benzinové čerpací stanici H. napadl R. V. tak, že mu nejprve vulgárně slovně nadával a následně opakovaně uchopil oběma rukama za oblečení a povalil jej na zem, přičemž na něj upadl, v důsledku uvedeného jednání utrpěl poškozený R. V. zranění – zlomeninu zevního hrbolu horního konce holenní kosti s vpáčením kloubní plochy s dobou léčení v trvání nejméně 4 měsíce, po uvedenou dobu byl nucen pro operační řešení utrpěného zranění chodit pouze s dopomocí berlí a s odlehčením našlapování na levou dolní končetinu a nebyl proto schopen provádět fyzicky náročnější činnost, sporty či domácí práce.
Za tyto trestné činy byl podle §221 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a deseti měsíců. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest 10.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě, jako odvolací soud z podnětu odvolání obviněného O. H. usnesením ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 6 To 611/2005, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu v Opavě zrušil ve výroku o peněžitém trestu. V ostatních výrocích ponechal uvedený rozsudek beze změny.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný O. H. prostřednictvím obhájce JUDr. V. V. z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v jehož úvodu sice konstatoval, že jím směřuje proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, avšak s ohledem na dále uplatněné argumenty je nepochybné, že ho zaměřil výhradně proti té části výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, jímž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Napadeným rozhodnutím zejména vytýkal, že tohoto trestného činu se nedopustil, neboť ve vztahu k němu nebyly dostatečně prokázány skutečnosti naplňující subjektivní stránku. V rámci takto vymezeného dovolání především zdůraznil, že v popisu skutku není jednoznačně vyjádřeno, v čem měl konkrétně spočívat úmysl způsobit poškozenému R. V. zranění, a čím je dáno jeho zavinění ve vztahu ke způsobení těžšího následku, tedy těžké újmy na zdraví.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 6 To 611/2005, i rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 27 T 115/2005, podle §265k tr. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která ve svém stanovisku po stručném shrnutí okolností, za nichž obviněný dovolání podal, zmínila, že dovolání netrpí formální nedostatky. Ve vztahu k dovolacím námitkám neshledala žádné nedostatky právní povahy a ztotožnila se s použitou s právní kvalifikací jednání obviněného. Konstatovala, že v souladu s provedenými důkazy, je závěr obou soudů, že ke zranění poškozeného došlo při pádu obviněného H. na poškozeného, a proto byl správně vzniklý následek přičítán obviněnému k tíži jako nedbalostní ve smyslu §6 písm. a) tr. zák. Úmysl obviněného spočívající v tom, že chtěl poškozenému ublížit na zdraví, dovodila z toho, že obviněný poškozeného nejprve uchopil oběma rukama za oblečení a povalil ho na zem. Závěrem zdůraznila, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a že skutková věta zcela odpovídá popsanému skutkovému ději. Státní zástupkyně dovolání obviněného označila za zjevně neopodstatněné, a navrhla, aby ho Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě zákonem určeném, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a, h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., posuzoval rovněž otázku, zda dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví.
Dovolání obviněného O. H. těmto vymezeným zákonným podmínkám odpovídá, neboť zpochybňuje závěr soudů o naplnění znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. z důvodu nedostatků v subjektivní stránce. Protože tyto námitky byly uplatněny relevantně s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo nutné, aby Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou opodstatněné.
S ohledem na obsah přezkoumávaného dovolání, je vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví a způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Jestliže výhrady obviněného jsou zaměřeny proti závěrům o subjektivní stránce, je vhodné uvést, že podle §4 tr. zák. je čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Podle §6 písm. a) tr. zák. se k okolnosti přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Těžší následek je druhem následku a představuje závažnější poruchu nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, než jaký stanoví základní skutková podstata trestného činu, za splnění podmínky, že s tím zákon spojuje použití vyšší trestní sazby nebo to posuzuje jako přitěžující okolnost [např. těžká újma na zdraví v §221 odst. 2 písm. c)].
Nejvyšší soud s ohledem na takto obecně vymezené zásady poukazuje na zjištění učiněné odvolacím soudem, který v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k zavinění obviněného vyjádřil, že se ztotožňuje se závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně, který, jak je uvedeno na straně 9 jeho rozsudku, shledal po subjektivní stránce naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. s tím, že vzniklý následek přičítá k tíži obviněného pouze jako nedbalostní ve smyslu §6 písm. a) tr. zák.
Takto stručně vyjádřený závěr koresponduje s okolnostmi, za nichž ke způsobení zranění poškozeného došlo a odpovídá i výsledkům provedeného dokazování, především znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, kde je popsán mechanizmus, jímž ke zranění poškozeného došlo, s výpovědí poškozeného a není v rozporu ani s tím, jak průběh činu popsal sám obviněný.
Nejvyšší soud, který shledal závěry soudu prvního i druhého stupně vztahující se k subjektivní stránce předmětného činu za správné, považuje pro úplnost za vhodné doplnit, že jestliže z výsledků provedeného dokazování, zejména výpovědi poškozeného bylo zjištěno, že obviněný poškozenému dal nejprve neočekávaně dvě nebo tři rány do obličeje zespodu do brady a vzápětí na to jej chytil za ramena a shodil jej na zem, je toto jednání obviněného nutné považovat za konkrétní aktivní konání směřující vůči tělesné integritě poškozeného. Jde o takový druh útoku, při něm obvykle dochází ke vzniku méně závažných zranění. Zejména rány do obličeje, obzvláště vedené zespoda do brady, jestliže je poškozený nečeká, můžou vést ke vzniku různých zranění nejen v oblasti brady, ale i jiných částí hlavy a v jejich důsledku může napadenému vzniknout újma na zdraví.
V rámci těchto skutkových zjištění je rovněž zřejmé, že takto vedené rány jsou cíleným jednáním vedeným proti konkrétní části těla poškozeného a jsou tudíž útokem, při němž obviněný musí přinejmenším počítat s tím, že poškozenému způsobí zranění. Obviněný možnost byť nechtěného, ale zřejmě hrozícího zranění znásobil v těchto souvislostech tím, že poškozeného uchopením za ramena shodil na zem. Při takovém průběhu události nelze pominout, že jak z provedeného dokazování vyplynulo, k činu došlo před restaurací na sněhovém povrchu, což zvýšilo možnost vzniku hrozícího následku, neboť sněhem pokrytá zem za určitých okolností může být kluzkým podkladem, na kterém se zvýší nestabilita těla, do něhož druhá osoba strčí, čímž je dána zvýšená možnost jeho pádu na zem. O všech těchto okolnostech obviněný věděl. Byl proto srozuměn i s tím, že když poškozený v důsledku popsaného jednání spadne na zem, může utrpět zranění.
Takto zjištěné skutečnosti svědčí pro závěr, že i když obviněný proti tělu poškozeného vyvinul násilí menší intenzity, s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti byl srozuměn s tím, že poškozenému může způsobit zranění. Jednal tudíž v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.
Pokud jde o následek v podobě zlomeniny zevního hrbolu horního konce holenní kosti s vpáčením kloubní plochy, k němuž došlo v příčinné souvislosti s popsaným chováním obviněného vůči poškozenému, vykazuje znaky těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., jak správně dovodil soud prvního stupně (viz strana 8, 9 odůvodnění jeho rozhodnutí), neboť poškozený při pádu na zem utrpěl zlomeninu zevního hrbolu horního konce holenní kosti s vpáčením kloubní plochy s dobou léčení nejméně 4 měsíců. Ke vzniku tohoto zranění podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství došlo tím, že při nataženém koleni bylo na boční stranu levého kolenního kloubu poškozeného přímo působeno velkou intenzitou tupým násilím, při němž byla kloubní plocha zevního hrbolu holenní kosti vklíněna a stlačována působením zevního hrbolu stehenní kosti. Takto popsanému mechanizmu vedoucímu ke vzniklému následku odpovídá, že obviněný při strčení do těla poškozeného, sám neudržel rovnováhu a padal společně s jeho tělem tak, že při dokončování vzájemného pádu, obviněný dopadl na oblast levé dolní končetiny poškozeného v oblasti kolene, a tím mu vzniklé zranění způsobil.
S ohledem na uvedená zjištění bylo prokázáno, že obviněný nevěděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl. Není totiž pochyb o tom, že obviněný nemohl vědět, že když uchopí poškozeného za ramena a povalí ho na zem, sám sebe přivede rovněž k pádu a spadne na poškozeného a způsobí mu tak popsané zranění kolene. Mohl však předpokládat, že poškozenému, pobývajícímu venku, kde zem byla pokryta sněhem, může při tom, když ho povalí na tento povrch, přivodit těžké zranění (obvykle při tomto mechanizmu dochází k vážném zlomeninám končetin nebo komplikovaným úrazům hlavy atd.). Takový následek mohl obviněný předvídat i s ohledem na vlastní nestabilitu způsobenou v důsledku podnapilosti. Na základě takto prokázaných okolností je zřejmé, že uvedený těžší následek způsobený poškozenému v příčinné souvislosti s jednáním obviněného je pokryt jeho zaviněním, a to ve formě nevědomé nedbalosti podle §6 písm. b) tr. zák.
Ze všech rozvedených skutečností je nepochybné, že soudy nižšího stupně v jednání obviněného správně shledaly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm c) tr. zák. a dospěly ke přesvědčivým závěrům i z hlediska zavinění obviněného, jak je výše popsáno. Tato právní kvalifikace trestného jednání, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 27 T 115/2005, v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 6 To 611/2005, byla posouzena jako odpovídající zákonu i všem zjištěným skutečnostem.
Nejvyšší soud na podkladě takto vyjádřených úvah shledal, že výhrady, které obviněný uplatnil v nyní podaném dovolání, nejsou opodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová