ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.763.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 763/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2006 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 To 31/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 15/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Š. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 To 31/2006, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 3. 2. 2006, sp. zn. 9 T 15/2005, který rozhodl tak, že obviněného M. Š. odsoudil za trestné činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. a nedovolené ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 9 T 2/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 To 50/2005, při nedotčenosti výroku o vině usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „ Nejvyšší soud“) ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1218/2005-I., podle §219 odst. 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí a pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006 doručenému obviněnému dne 13. 4. 2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 3. 2. 2006 sp. zn. 9 T 15/2005, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. T. dne 2. 6. 2006 z důvodu §256b odst. 2 tr. ř. dovolání. V jeho odůvodnění dovolatel vysvětlil, že s rozhodnutím odvolacího soudu a v souvislosti s ním i s rozsudkem soudu prvního stupně nesouhlasí, pokud rozhodl, že byla naplněna zákonná hlediska pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí podle §29 odst. 3 písm. b) tr. zák. Dovolatel se s napadeným rozhodnutím neztotožnil v tom, že dovodil existenci skutečností naplňujících kriteria zákonem stanovená pro variantu, že uložení takového trestu vyžaduje „účinná ochrana společnosti“. Za nesprávné označil, že odvolací soud pro závěr, že projednávaný trestný čin hluboce ovlivnil širokou veřejnost a že byl touto veřejností „široce“ diskutován, vycházel na z výpisu internetových stránek jednoho portálu internetu „S.“ a dále ze zpráv televizních stanic. Obviněný tyto závěry soudu druhého stupně zpochybnil tím, že výpis z internetového portálu „S.“ nemá žádnou oporu v provedeném dokazování a takové diskuse se účastní velmi omezený okruh lidí, který nelze označit za „reprezentativní vzorek společnosti“. Údaj o počtu příspěvků nevypovídá nic o počtu diskutujících osob, neboť jeden z diskutujících předkládá doplňující názory či repliky, které jsou ovšem vyhodnoceny jako další příspěvek, čímž je ovlivněna statistika uplatněných názorů. Počet příspěvků tedy nelze vydávat za názory reprezentující širokou veřejnost, a to že trestný čin byl široce diskutován v tom smyslu, v jakém byl tento termín použit ve zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu. Obviněný nesouhlasil ani s tvrzením odvolacího soudu, že „celostátní vysílání všech tří televizních stanic má a musí mít dopad na širokou veřejnost“. Současně též vyjádřil, že takový vliv na diváka nelze vydávat za ovlivnění společnosti daným skutkem ve smyslu požadovaném zákonem a zdůraznil, že nebylo prokázáno naplnění prvé z alternativních podmínek ustanovení §29 odst. 3 písm. b) tr. zák. (uložení výjimečného trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti), a ve spojení s názorem odvolacího soudu, který konstatoval na rozdíl od soudu prvního stupně, že nebyla naplněna druhá tam vymezená podmínka (není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let), nelze dojít ke spolehlivému a spravedlivému závěru, který by korespondoval s názory vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1218/2005-I., a který by splňoval všechna kritéria, jak je vyžaduje ustanovení §29 odst. 3 písm. b) tr. zák.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 To 31/2006, jakož i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 3. 2. 2006, sp. zn. 9 T 15/2005, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., v rámci svého vyjádření označila dovolání za přípustné a konstatovala, že se plně ztotožňuje se závěry soudu druhého stupně, který ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem ve smyslu zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu rozebral naplnění podmínky §29 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí. Na základě dokazování provedeného jak soudem prvého, tak i druhého stupně shledala dostatečně prokázaným, že v daném případě uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a že pachatele není možno napravit trestem odnětí svobody od 15 do 25 let. Za této situace dovolání obviněného M. Š. považovala za zjevně neopodstatněné, a proto navrhla, aby je jako takové Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolací soud též shledal, že obviněným uplatněné argumenty jsou v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 2 tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí.
Pro úplnost je nejprve nutné uvést, že nyní dovoláním napadeným rozhodnutím předcházelo rozhodnutí Nejvyššího soudu, který jako dovolací soud usnesením ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1218/2005, zrušil předchozí rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 To 50/2005, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 9 T 2/2005-I., ve výroku o trestu a Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikázal, aby věc v rozsahu zrušení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Výrok o vině zůstal nedotčen a předmětem nového řízení po tomto zrušení obou rozhodnutí, bylo znovu rozhodnout o uložení trestu.
I přes okolnost, že výrok o vině je již pravomocný na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 9 T 2/2005-I., v návaznosti na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 To 50/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1218/2005, je pro přehlednost a ve vztahu k namítaným argumentům i řešeným otázkám vhodné zopakovat, že obviněný M. Š. byl uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že „v T., v okrese T., v místě trvalého bydliště svých rodičů, dne 22. 11. 2004 v době od 17.15 hod. do 17.46 hod. v krátkém časovém sledu úmyslně usmrtil výstřely z devítiranného revolveru zn. Brno Arms, který si opatřil krátce před činem z vlastnictví svého otce v uvedeném domě, svou nejbližší rodinu, otce M. Š., matku M. Š., a bratra D. Š., a to tak, že:
- v obytné části rodinného domu v průběhu slovní rozepře výstřelem z bezprostřední blízkosti
do hlavy nad levým ušním boltcem zasáhl svého otce M. Š. s cílem umlčet ho při jeho výtkách proti němu, přičemž střela pronikla do dutiny lební a mozkem, takže poškozený v důsledku zakrvácení komor mozkových a zhmoždění mozku při střelném poranění hlavy na místě zemřel, a smrti se nedalo zabránit sebevčasnější a sebekvalifikovanější lékařskou pomocí,
- vzápětí v témž prostoru výstřelem z bezprostřední blízkosti do hlavy – týlní krajiny vlevo dole úmyslně usmrtil výstřelem z výše popsané nelegálně držené střelné zbraně do hlavy svou matku M. Š., a to rovněž v reagenci na její výtky, se kterými se připojila k jeho otci, a nepochybně při střelbě do jejího týlu ve snaze zbavit se jí jako svědka předcházející střelby, střela pronikla do dutiny lební a mozkem, v důsledku čehož při zhmoždění mozku a zakrvácení komor mozkových při střelném poranění hlavy jmenovaná na místě zemřela, a smrti se nedalo zabránit sebevčasnější a sebekvalifikovanější lékařskou pomocí,
- v témž časovém rozpětí poté, co jeho bratr D. Š. po registraci popsané střelby utíkal z obytného prostoru pryč, pronásledoval ho až do sklepních prostor rodinného domu, kde v úmyslu jej usmrtit z již popsané zbraně, dvěma výstřely ho zasáhl do hlavy, jedním výstřelem směřujícím kolmo na pravý spánek a druhým směřujícím v předozadním směru na týlní krajinu vlevo, a to ve snaze rovněž se ho zbavit jako svědka výše popsané události a zcela nepochybně i z nenávisti vůči němu, přičemž po pádu jmenovaného na zem v době, kdy ještě žil, jej škrtil rukama a poté šusťákovými kalhotami, které mu uvázal kolem krku, takže nakonec v důsledku zakrvácení komor mozkových a zhmoždění mozku při dvojitém zástřelu hlavy poškozený na místě zemřel a smrti se nedalo zabránit sebevčasnější a sebekvalifikovanější lékařskou pomocí, tělo zemřelého pak zahrabal do uhlí,
po takovémto jednání se pak ještě zmocnil peněžní hotovosti z vlastnictví jeho otce a matky v přesně nezjištěné výši, pohybující se však řádově v několika desítkách tisíc Kč, a popsaný revolver z majetku otce, který použil ke spáchání činu, a který měl neoprávněně v držení, dne 23. 11. 2004 v ranních hodinách vhodil do H. rybníku v okrese T.“.
K dovolacím námitkám, jak jsou v obsahu dovolání rozvedeny, mají takto vyjádřené okolnosti, za nichž byl čin spáchán, význam potud, že podmínka, proti níž obviněný vznáší své výhrady, že uložení trestu odnětí svobody na doživotí si v jeho případě vyžaduje „účinná ochrana společnosti“ [§29 odst. 3 písm. b), alternativa první tr. zák.] z nich vychází a bezprostředně na ně navazuje. Nejvyšší soud se ve vztahu k uvedené zákonné podmínce, jakož i k ostatním, které musejí být nezbytně pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí ve smyslu §29 odst. 3 tr. zák. splněny, v této obecné rovině podrobně vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1218/2005-I., a pro stručnost na ně toliko odkazuje. V návaznosti na tam rozvedené právní úvahy a s ohledem na nyní v dovolání uplatněné námitky, lze však zdůraznit, že požadavek generální prevence, který je ve zmiňované alternativě zastoupen, bude naplněn a uložení trestu odnětí svobody na doživotí bude na místě tehdy, když jiné prostředky, a zejména i nejcitelnější jiné tresty nebudou s to účinně ochránit společnost před nejnebezpečnější kriminalitou, která velmi negativním a často nenahraditelným způsobem poškozuje základní společenské hodnoty. Přesné vymezení tohoto zákonného hlediska právní teorie nedefinuje, ale soudní praxe uvádí na příkladech, za jakých okolností může být naplněno a uvádí, že tomu může být za předpokladu, jestliže nastane mimořádné ohrožení společnosti např. v důsledku hrozby spáchání některého z trestných činů uvedených v návětí §29 odst. 3 tr. zák., který se bude častěji vyskytovat, nebo takové trestné činy budou zaměřeny proti některým kategoriím osob, jež jsou jimi ohroženy (např. dětí, veřejných činitelů), dojde k hlubokému znepokojení široké veřejnosti apod. (srov. rozhodnutí č. 23/1975 Sb. rozh. tr.). Je tedy zřejmé, že v každé trestní věci je nutné z pohledu uvedených obecných zásad posuzovat, jak dalece čin, za který má být trest odnětí svobody na doživotí ukládán, na veřejnost - obyvatele naší společnosti - zapůsobil. Ve smyslu uvedené zásady je nezbytné, aby se jednalo o případ, který veřejným míněním otřásl nebo veřejnost ohromil či vzbudil velký ohlas v podobě výrazného odsudku anebo vyvolal znepokojení.
Tato odezva je samozřejmě podmíněna charakterem, závažností a provedením činu, za nějž je tento výjimečný trest ukládán, neboť právě jeho mimořádné okolnosti, na základě kterých se stal, určují míru jeho dopadu na vnímání a chápání širokou veřejností.
Aby bylo možné zodpovědně posoudit, jakým způsobem byla společnost ovlivněna, je nutné prokazovat, tedy na základě provedených důkazů zjistit, jakou odezvu čin na společnost měl, a podle výsledků takto zaměřeného dokazování posoudit, zda předmětné zákonné kritérium je naplněno. Není právními předpisy stanoveno ani určeno, jakými prostředky lze uvedené skutečnosti objasnit a do jaké šíře je nutné zmíněné ohlasy na předmětný čin zkoumat a ověřovat.
V této souvislosti lze vyjít ze zásady (§89 odst. 2 tr. ř.), že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Poznatky, které jsou předmětem dokazování, jsou čerpány z informací, které přinášejí jako prameny důkazů buď osoby nebo věci. Má-li však být zjištěn ohlas veřejnosti, jde o specifický důkaz, který předpokládá, že nejprve občané své názory projeví. Pro takové případy slouží zřejmě různými institucemi prováděné ankety či konkrétně zaměřené průzkumy, které dávají nejobjektivnější obraz o zjišťovaném názoru na zkoumanou otázku. Je nutné však mít na zřeteli, že v tomto případě je výsledek ovlivněn počtem oslovených osob. Vedle tohoto prostředku však existují i další způsoby, jimiž lze ověřit, jaký dopad měla na společnost určitá událost. Jejich obecná využitelnost je však závislá na rozvoji informační techniky a na vyspělosti obyvatelstva, pokud jde o jeho schopnosti této techniky využívat. Za obvyklé a tradiční prostředky lze rozhodně považovat denní tisk, kde v podobě novinových článků mohou být zjišťovány bezprostřední reakce občanů na proběhlé události ve společnosti. Mohou za ně být považovány též rozhlasové či televizní relace, kde občané své názory veřejně diskutují a vyjadřují své názory na dění ve společnosti.
Je však nutné připustit, že ne vždy existuje dostatek podkladů svědčících o konání anket či průzkumu, a nebo lze stanovit, v jakých rozhlasových či televizních relacích a na jakých stanicích probíhalo uveřejňování ohlasů posluchačů či diváků. Obtížnost tohoto zmapování názorů se zvyšuje i pro dlouhý časový odstup od spáchání činu.
S ohledem na celoplošného využití počítačové techniky v posledním desetiletí, lze za jeden z nejrozšířenějších pramenů důkazů považovat i Internet, který není ani ryze hmotným předmětem, tedy věcí, jak je chápána v základních právních normách, ale jedná se o informační a komunikační systém, který se skládá z různých subjektů a objektů právních vztahů. S ohledem na rozvoj počítačových informačních a komunikačních technologií má Internet kromě jiného i povahu prostředku, jehož prostřednictvím lze veřejně šířit informace. S ohledem na celosvětovou propojenost a rozšířenost počítačových médií je virtuální svět Internetu považován za veřejný prostředek, neboť lze již považovat za notorietu, že je používán právě pro zveřejňování a šíření informací (srov. Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001).
S odkazem na tyto obecné úvahy Nejvyšší soud shledal dovoláním napadené rozhodnutí vrchního soudu za správné. V intencích těchto právních názorů jsou závěry, které odvolací soud vyjádřil v odůvodnění svého usnesení (str. 7-8), kde velice pečlivě a obšírně rozvedl, že podkladem pro závěr, že je naplněno hledisko „účinné ochrany společnosti“ vycházel z výpisu z internetových stránek jako jednoho z nejfrekventovanějších portálů internetu „S.“, z reakce představitelů zákonem požadované veřejnosti v podobě příspěvků zpravodajských článků a odkázal též na televizní relace, do nichž byly opakovaně zařazovány v rámci hlavních zpravodajství informace o vývoji vyšetřování a o stavu řízení před soudy všech stupňů. Ze všech těchto podkladů soud druhého stupně opodstatněně dovodil, že jde o mimořádný a závažný případ, který byl společností široce veřejně diskutován a na veřejnost velmi zapůsobil. Mimořádnost tohoto činu shledal též s ohledem na okolnosti činu, za nichž byl spáchán, které též podrobně rozvedl s tím, že jde o mnohonásobně závažnější čin, než v případě vražd, které jsou obvykle páchány (na podporu této úvahy lze poukázat i na vyjádření znalců v této věci zpracovávající znalecké posudky z odvětví psychiatrie a psychologie, kteří konstatovali, že se ve své praxi doposud s pachatelem, který usmrtil v jedné projednávané věci tři osoby, nesetkali). Do skupiny těchto podkladů objasňujících dopad činu obviněného M. Š. na veřejnost, zapadá i vyjádření svědka K., starosty obce T., který čin obviněného označil za naprosto neuvěřitelnou věc. Tyto i další úvahy, které odvolací soud pro odůvodnění svých závěrů o naplnění znaku „účinné ochrany společnosti“ ve smyslu §29 odst. 3 písm. b) tr. zák. ve svém rozhodnutí vyjádřil, plně korespondují se zákonem uvedenými podmínkami i s požadavky, které ve vztahu k tomuto znaku požadoval objasnit a vyhodnotit Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1218/2005-I.
Nejvyšší soud s ohledem na tyto úvahy a názory shledal, že právní závěr o naplnění znaku „účinné ochrany společnosti“ ve smyslu §29 odst. 3 písm. b) tr. zák. jako jedné z podmínek vyžadovaných zákonem pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí, je naplněn i v případě, je-li dostatečný podklad o tom, že občané na internetových stránkách vyjádřili, že čin, za nějž má být trest odnětí svobody na doživotí ukládán, jimi silně otřásl a měl na ně i jiný negativní dopad. V této projednávané věci tak byl uvedený zákonný požadavek dostatečně prokázán. Bylo především z ohlasů, které jsou vyjadřovány ve stovkách respondentů, objasněno, že se občané pohoršovali nejenom nad činem, který obviněný M. Š. spáchal, ale především ve svých projevených názorech nad ním vyjadřovali svůj odsudek. Některá vyjádření jsou konkrétní, jiná jen na sdělené a čin odsuzující názory pouze ve stejném duchu reagují. V každém případě však z drtivé většiny z nich vyplývají projevy hlubokého znepokojení a vyjadřují se k hrůznosti a neobvyklosti činu. Zvýšenou nevoli respondenti vyjádřili především s ohledem na skutečnost, že se jedná o čin, při kterém byly ve velice krátkém časovém úseku usmrceny tři osoby, což bylo důvodem, že obviněného v této souvislosti označují za hromadného vraha. Nejvyšší soud k této okolnosti považuje za vhodné poznamenat, že to jsou právě hromadní vrazi, před kterými se obyvatelé cítí vysoce ohroženi, a proto je také tato skutečnost jednou z okolností, pro níž čin veřejností otřásl do té míry, že v této souvislosti byla vysokým počtem osob znovu otevřena otázka účelnosti a vhodnosti ukládání trestu smrti právě v případě hromadných vražd. Takto vyjadřované „diskusní příspěvky“ odrážejí mimo jiné i obavy z pachatelů vražd více osob, jak tomu bylo v tomto případě.
Nejvyšší soud považuje právě takto vyjádřené názory představované velkým množstvím vyjadřujících se osob za významné pro závěr, že byl naplněn znak „účinné ochrany společnosti“, neboť bylo dostatečně prokázáno, že společnost byla jednáním obviněného hluboce znepokojena, že trestné činy hromadných vrahů, za kterého je obviněný některými respondenty považován, nejsou v naší společnosti ojedinělé a občané se jimi cítí ohroženi. Na základě takto vyjádřených skutečností má i Nejvyšší soud za to, že požadavek generální prevence, který je v hledisku „účinné ochrany společnosti“ zdůrazněn, byl nyní dostatečně objasněn a prokázán.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal napadená rozhodnutí, jimiž byl obviněnému M. Š. uložen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 a §29 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. úhrnný výjimečný trest odnětí svobody na doživotí za správná a odpovídající všem zákonným hlediskům. Dovolání obviněného proto shledal jako zjevně neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jej odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová