ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.795.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 795/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2006 o dovolání obviněného Z. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 3 To 119/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 179/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 10 T 179/2005 uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 18. 7. 2005 ve 21:47 hod. v Č. K., při vyjíždění z parkoviště „J.“ se nejprve snažil bez zaplacení parkovného rukama zdvihnout výjezdovou závoru, což se mu však nezdařilo a závora spadla zpět, následně pak nasedl do svého vozidla zn. VW Golf, na závoru najel, vyvrátil ji a z místa odjel, tímto jednáním poškozenému Č. r. f., s. r. o., způsobil škodu ve výši nejméně 5.593,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rozsudek obsahuje též výrok, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. z další trestné činnosti, z níž byl též obžalován, a k němu se vztahující výrok o náhradě škody.
Uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný Z. B. napadl odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 3 To 119/2006, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. F. P. dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku shledal v tom, že jak soud nalézací, tak i soud odvolací nesprávně zjistily výši škody, která měla být poškozené organizaci obviněným způsobena a tím jednání, které by jinak zřejmě mohlo být jiným orgánem posouzeno jako přestupek, nesprávně kvalifikovaly jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 tr. zák. Za nesprávné označil, že do výše způsobené škody soudy zahrnuly i daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Obviněný poukázal na to, že poškozený, který je plátcem DPH, zadal provedení opravy závory opravárenské organizaci D., s. r. o., která je právnickou osobou a rovněž plátcem této daně. Po provedení opravy vystavila tato opravárenská organizace poškozenému fakturu na částku 5.593,- Kč, včetně 19% DPH. Poškozený tuto fakturu zaplatil. Opravárenská organizace tedy daň z přidané hodnoty ve smyslu příslušného zákona odvedla finančnímu úřadu a poškozený následně tuto daň uplatnil u finančního úřadu a byla mu v celém rozsahu vrácena. Obviněný proto konstatoval, že pro posouzení výše způsobené škody v trestním řízení je podstatné zjištění, v jakém rozsahu, respektive v jaké výši byl zmenšen majetek poškozeného trestným jednáním pachatele. V předmětné věci zmenšení majetku, tedy to, co musel poškozený vynaložit na uvedení věci v předešlý stav, představuje vynaložení nákladů na opravu zařízení, které obviněný poškodil, avšak bez daně z přidané hodnoty.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v celém rozsahu a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatoval, že sice konkrétní výhrada uvedená v dovolání vyhovuje deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak nelze jí přisvědčit a dovolání obviněného Z. B. není možno označit za důvodné, neboť dovolatel zaměnil zjišťování výše škody podle §89 odst. 11 tr. zák. s eventuálním rozhodováním o náhradě škody. Poukázal na to, že výše škody stanovená na základě ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. musí zahrnovat též částku připadající na DPH, neboť věc (v daném případě službu) je možno pořídit vždy jen za cenu včetně DPH. Pouze v případě rozhodování o výši náhrady způsobené škody by bylo možné brát do úvahy skutečnost, že finanční úřad poškozenému vrátil DPH zaplacenou na vstupu, aby poškozenému částka odpovídající výši DPH nebyla uhrazena dvakrát, a to finančním úřadem a pachatelem. Tyto okolnosti však nejsou rozhodné z hlediska stanovení výše způsobené škody podle §89 odst. 12 tr. zák., a proto byla v ceně způsobeného poškození správně DPH zahrnuta.
Postup soudů při stanovení způsobené škody shledal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství jako správný a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Nejvyšší soud vycházel z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný s napadeným rozhodnutím nesouhlasí proto, že soud prvního stupně nesprávně zjistil výši způsobené škody, když do ní zahrnul i DPH. Protože dovolatel vytýká nedostatky v jiném nesprávném právním posouzení, byla tato námitka uplatněna v souladu s označeným dovolacím důvodem.
K obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve uvést, že trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Pro stanovení výše škody se vychází z ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. podle něhož se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
Soud prvního stupně se předmětnou otázkou podrobně zabýval a v odůvodnění svého rozsudku na straně 9 dostatečně vysvětlil, že v daném případě škodu nebylo možné určit jako obvyklou prodejní cenu dané věci, tedy jako rozdíl ceny závorového systému před a po poškození, ale podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, tedy její opravou. Za výši způsobné škody proto považoval cenu opravy, kterou zajistila společnost D., s. r. o., a to včetně DPH. Vzhledem k tomu, že v rámci provedeného dokazování se výše celkových nákladů, které bylo nutné na opravu závory vynaložit, různila (z předběžného vyčíslení škody vedoucím provozního úseku Š. K. byla cena břemene stanovena na 5.410,- Kč, podle vyčíslení poškozené organizace činila včetně dopravy a instalace 8.713,- Kč), soud tyto pochybnosti vyřešil podle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a vycházel z varianty pro obžalovaného nejpříznivější. Za tuto považoval částku 5.593, Kč, což je cena opravy závory, kterou poškozený Č. r. f., s. r. o., dodavatelské společnosti uhradil a představuje částku 4.700,- Kč navýšenou o 893,- Kč tvořenou 19% sazby DPH. Takto určená výše škody je minimální, neboť v ní nejsou zahrnuty náklady na vynaloženou práci, montáž a dopravu.
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení na straně 3 poukázal na správnost závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se ohledně stanovení výše způsobené škody ztotožnil a v zásadě na konkrétní úvahy nalézacího soudu odkázal.
Nejvyšší soud uvedené závěry soudů obou stupňů považuje za správné a odpovídající jak obsahu spisu a provedeným důkazům, tak i způsobu, jakým se ve smyslu ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. výše škody stanoví. Je zcela zřejmé, že závora, resp. v daném případě břevno tvořící závoru, kterou obviněný úmyslně poškodil, není věcí, která by se na trhu běžně prodávala, a proto nebylo možné její hodnotu stanovit podle 1. varianty citovaného ustanovení, tedy podle ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, v případě poškození takové věci stanovením rozdílu ceny závory před poškozením a po jejím poškození. Bylo proto zcela v souladu s druhou a třetí alternativou postupováno z účelně vynaložených nákladů na uvedení této věci v předešlý stav. Jednalo se tak o stanovení finanční částky, která musela být vynaložena na to, aby zničená závora mohla být zpět zabudována tak, aby nadále plnila funkci výjezdové závory.
Soud prvního stupně a v návaznosti na jeho rozhodnutí i odvolací soud tudíž nepochybily, pokud vycházely pro své závěry o výši škody z podkladů dokládající náklady na tuto opravu. Vzhledem k různosti výše dokladovaných částek soudy pro své rozhodnutí vycházely z výpovědi svědka Ing. M. R. (č. l. 126 spisu), ředitele poškozené organizace a z dokladu o úhradě škody (č. l. 10 II) představující částku vynaloženou na opravu závorového břevna znějící na 4.700,- Kč, k níž připočítaly výši 19% sazby DPH v částce 893,- Kč. Tento postup plně koresponduje se zásadami pro výpočet DPH, jak jej upravuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, účinný v době spáchání předmětného trestného činu, neboť obě společnosti, a to jak poškozený Č. r. f., s. r. o., tak i D., s. r. o., jakožto opravárenská firma, jsou plátci daně z přidané hodnoty a tuto daň též v rámci vzájemného vyúčtování fakturovaly.
Na základě takto zjištěných skutečností, je nutné považovat za výši škody cenu, kterou tvoří vedle vlastní hodnoty opravy poškozené věci i DPH, protože v daném případě je rozhodná částka, kterou na opravu opravárenská organizace vynaložila, a to včetně DPH, kterou na výstupu odběrateli, poškozenému Č. r. f., s. r. o., účtovala, což bylo její povinností vyplývající ze zák. č. 588/1992 Sb. Tuto částku byla totiž D., s. r. o., povinna odvést za příslušné zdaňovací období podle data uskutečnění zdanitelného plnění příslušnému finančnímu úřadu. Není proto pochyb, že i v případě provedení prací, které jsou spojeny s uvedením věci v předešlý stav, je nutné při zachování podmínek pro určení výše škody podle §89 odst. 12 tr. zák. a při splnění pravidel vyplývajících ze zák. č. 588/1992 Sb. do výše způsobené škody zahrnout i DPH (srov. rozhodnutí č. 25/2004 Sb. rozh. tr.).
Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že poškozený, pokud na obviněném požadoval náhradu škody, do požadované částky již nezahrnul výši DPH, protože v souvislosti s její náhradou již poškozený Č. r. f., s. r. o., který firmě D., s. r. o. zaplatil cenu celou, včetně DPH, měl v rámci odpočtu této daně předmětnou částku zpětně od státu uhrazenu.
Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, právní posouzení skutku, jímž byl obviněný Z. B. uznán vinným na základě rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 10 T 179/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 3 To 119/2006, za správné a odpovídající zákonu. Pro tento závěr svědčí, že oba soudy nižšího stupně v souladu se zákonem vyložily všechny pojmy relevantní z hlediska jimi použité právní kvalifikace a v jednání obviněného zcela správně shledaly naplněné všechny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Soud druhého stupně posoudil otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné. S ohledem na všechny uvedené a rozvedené právní úvahy a názory Nejvyšší soud shledal způsob, podle něhož byla škoda na poškozené věci zjištěna, zcela správným a provedeným v souladu se zásadami upravenými v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Po přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu se logicky vypořádal s námitkami obviněného uplatněnými v odvolacím řízení, a to i ve vztahu k tomu, že neshledal za existující podmínky pro vyloučení skutečnosti, že obviněný způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, jako znaku objektivní stránky trestného činu podle §257 odst. 1 tr. zák. Dovolací soud pro úplnost dodává, že výhrady, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou v podstatě opakováním jeho obhajoby z řízení před oběma soudy nižšího stupně, na jejichž rozhodnutí tak v podrobnostech odkazuje.
Z těchto důvodů dovolací soud považoval námitky obviněného uvedené v dovolání za zcela neopodstatněné, a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová