ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.847.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 847/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 o dovolání obviněného Mgr. P. Č., proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 6 To 559/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 46/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. P. Č. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 3 T 46/2005, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 6. 4. 2004 v době kolem 9.00 hod. v P., poblíž zastávky MHD cíleně kopl do oblasti pravého předního blatníku projíždějícího osobního motorového vozidla zn. Renault Laguna, majitele D. D., čímž jmenovanému poškozenému způsobil škodu ve výši 10.700,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Bylo také rozhodnuto o náhradě škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně obviněný Mgr. P. Č. napadl odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 6 To 559/2005, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný Mgr. P. Č. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Mgr. J. N., Ph.D. dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku podle §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím řízení odvolacímu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že nalézací soud čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nesprávně posoudil jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a to přesto, že obviněný jednal za podmínek nutné obrany podle §13 tr. zák. Obviněný dále namítal nedostatky ohledně subjektivní stránky, které spatřoval v tom, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou uvedeny skutečnosti svědčící o tom, že se soudy touto problematikou v potřebné míře zabývaly a za nesprávné považoval, pokud ve vztahu k zavinění připustily, že tuto otázku ve svém posudku hodnotil znalec, na jehož úvahy soud prvního stupně pouze odkázal. Obviněný též zpochybnil výši škody a neztotožnil se s ní proto, že znalec při jejím určení vycházel z cen nových součástí vozu a nepřihlédl ke stáří a opotřebení vozu, což je v rozporu s §89 odst. 12 tr. zák.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu a obviněného zprostil obžaloby.
Dovolání obviněného bylo dne 16. 6. 2006 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud neměl ke dni rozhodnutí o dovolání k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Významné je rovněž to, že tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku.
Ve vztahu k podanému dovolání je nutné uvést, že obviněný v souladu s dovolacím důvodem podle §265b ost. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil své výhrady jen částečně. Mimo tento, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod zákonem vyjádřený v ustanovení §265b tr. ř. uplatnil výhrady proti učiněným skutkovým zjištěním, když poukázal na svou vlastní verzi průběhu skutkového děje, že se bránil vozidlu poškozeného, které najíždělo na přechod plný lidí. V souvislosti s tímto svým tvrzením uváděl, že do vozidla nekopl, pouze nastavil nohu, aby jeho nájezd na své tělo odvrátil. Tím se dožadoval, aby jeho jednání bylo považováno za obranu a aby bylo posouzeno jako spáchané za podmínek nutné obrany podle §13 tr. zák. I když obviněný v této souvislosti poukázal na ustanovení §13 tr. zák., které patří mezi hmotně právní normy, činí tak až následně, neboť prvotně požaduje změnit skutková zjištění a vybudovat je na zcela jiném základě, než který je popsán ve výroku o vině. Obviněný tak zásadně požaduje, aby byla do úvahy vzata jeho obhajoba, která s popsanými skutkovými zjištěními nekoresponduje. Pod označený dovolací důvod nelze rovněž podřadit námitky, jimiž obviněný vytýká nedostatky v obsahových náležitostech znaleckého posudku zpracovaného znalcem z oboru silniční dopravy, neboť se domáhá jiného způsobu hodnocení tohoto důkazu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Tato problematika má procesní a nikoliv hmotně právní povahu a nelze ji v rámci podaného dovolání účinně uplatňovat. V případě námitky obviněného, že soud měl za zjištěného skutkového stavu přistoupit k aplikaci zásady „in dubio pro reo“, jde rovněž o institut procesního práva, který na označený dovolací důvod nedopadá. Protože obviněný tyto námitky uplatnil, v rozporu se zákonem vymezenými dovolacími důvody, nemohl je Nejvyšší soud ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumávat.
Dovolatel však ve svém dovolání v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl nedostatky v subjektivní stránce činu a ve vztahu k výši způsobené škody, a protože byly uplatněny v souladu s tímto dovolacím důvodem, Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou opodstatněné.
Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve uvést, že trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Jde o trestný čin úmyslný.
Trestný čin je podle §4 tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý) nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, jsou tyto znaky naplněny tím, že obviněný „…cíleně kopl do oblasti pravého předního blatníku projíždějícího osobního motorového vozidla…, čímž jmenovanému poškozenému způsobil škodu ve výši 10.700,- Kč“.
Pokud jde o výhrady, které obviněný ve vztahu k subjektivní stránce uplatnil, lze poukázat na odůvodnění soudu prvního stupně, kde se touto problematikou zabýval, a zmínil znalecký posudek vypracovaný z oboru dopravy, ekonomika a strojírenství znalcem Ing. J. Ť., a svůj závěr odůvodnil tím, že „…znalec dovodil úmysl obviněného kopnout do vozidla,…“ . Takto vyjádřenou formulaci lze chápat jako závěr, který učinil sám znalec. S ohledem na obsah znaleckého posudku znalce Ing. J. Ť. je však nutné uvést, že takový závěr v obsahu znaleckého posudku uveden není. Nelze ho proto znalci přisuzovat. Nejvyšší soud proto ve vztahu k této formulaci soudem v odůvodnění rozhodnutí použité shledal, že se jedná o závěr, který na podkladě znaleckého posudku učinil sám soud prvního stupně, a nevhodně jej pouze v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že z popisu skutkových zjištění plyne, že obviněný chtěl do vozidla poškozeného kopnout, tedy v této části svého jednání konal v přímém úmyslu. S ohledem na obsah provedeného dokazování však vyplývá, že obviněný ve vztahu k vzniklému následku jednal v úmyslu nepřímém (§4 písm. b) tr. zák.), neboť rozsah poškození, které na vozidle poškozeného způsobil, byl vedle jednání obviněného závislý i na charakteru jízdy poškozeného a na tom, jak se bude pohyb nohy obviněného při kopnutí odvíjet. Obviněný však musel počítat s tím, že při kopnutí nohou do karoserie vozidla dojde k jejímu poškození. Obviněný tudíž věděl, že kopnutím může způsobit škodu na vozidle a musel počítat i s tím, že automobily mají vysokou hodnotu a u vozidla zn. Renault Laguna s metalízou, jde o vozidlo cenově vyšší kategorie. Byl tudíž srozuměn s tím, že tato škoda může být i vyšší než je 5.000,- Kč.
Nejvyšší soud tak v souladu se závěry soudy obou stupňů shledal, že obviněný se činu dopustil úmyslně a na uvedené úvahy doplňuje, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu, a proto považoval za správné, pokud oba soudy shledaly, že obviněný po subjektivní stránce naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Obviněný v dovolání zpochybnil i způsob stanovení výše škody. Těžiště námitek obviněného je třeba spatřovat v otázce, zda vzniklá škoda byla spolehlivě zjištěna a zda její výše naplňuje znak skutkové podstaty podle §257 odst. 1 tr. zák. škody nikoliv nepatrné.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Toto ustanovení je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (srov. č. 39/2002 Sb. rozh. tr.).
V daném případě bylo nutno vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav. Uvedení věci v předešlý stav je alternativou ve vztahu k obstarání stejné nebo obdobné věci, avšak v konkrétním případě použití těchto alternativ nepřicházelo v úvahu. Při stanovení výše škody měl soud prvního stupně k dispozici odborné vyjádření vypracované společností L. znalecká kancelář, Ing. P. H., ze kterého vyplývá, že výše škody na vozidle Renault Laguna, byla v uvedeném případu rovna nákladům na opravu a činila ke dni 6. 4. 2004, po zaokrouhlení včetně daně z přidané hodnoty částku 10.700,- Kč.
Ve vztahu k dokazování, které bylo v této trestní věci provedeno, je třeba zdůraznit, že bylo zjištěno, že znalec při určení výše škody nevycházel z cen nových součástí vozu, jak namítal obviněný, ale poškozené součásti automobilu, a to pravý přední blatník a kapota, byly opraveny tak, že byly vyrovnány a poté nově přelakovány. Do výše škody tak byly zahrnuty toliko náklady na vynaloženou práci a na použitý materiál a nikoliv hodnota nových dílů.
Nejvyšší soud na základě těchto zjištění shledal, že soud prvního stupně nepochybil, pokud vycházel z částky, kterou je podle znaleckého posudku nutno vynaložit na uvedení vozidla v předešlý stav. Tato částka je bezesporu v konkrétní věci představována výší nákladů, které bylo opodstatněně nutné vynaložit, což je plně v souladu s požadavky, jak jsou v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák vyjádřeny.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny shora rozvedené úvahy shledal, že soudy obou stupňů v souladu se zákonem posoudily všechny znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a dospěly k přesvědčivým závěrům o vině obviněného, jak je výše popsáno. Proto použitá právní kvalifikace trestného jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, byla posouzena jako odpovídající všem zjištěným skutečnostem a dovolání obviněného v této části bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný taktéž uplatnil, je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro tento postup byly splněny.
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř., neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním je zjevné, že dovolání podané z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Z uvedeného vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě výše uvedených řádných opravných prostředků věcně a vzhledem k tomu, že neshledal opravný prostředek podaný obviněným důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř., lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatelem uplatněné ovšem z části nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., jak již bylo výše řečeno a námitky, které pod zmiňované dovolací důvody podřadit lze, jsou neopodstatněné.
Nejvyšší soud na podkladě takto vyjádřených úvah shledal, že výhrady, které obviněný uplatnil, nemají opodstatnění, a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. července 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová