ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.92.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 92/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2006 o dovolání obviněného T. Z. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 67 To 64/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 201/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 2 T 201/2004, byl obviněný T. Z. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 35.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Tímtéž rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. B. a M. P.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podílnictví dopustil tím, že v době od listopadu 2003 do začátku března 2004 v P., v bazaru, který provozuje na základě své živnosti, vykoupil od obviněných D. B. a M. P. odcizené hasicí přístroje v počtu minimálně 88 ks a části kompletů hydrantů za částky 100,- až 200,- Kč za kus, ač si byl vědom toho, že věci byly získány trestným činem, z těchto hasicích přístrojů odstranil identifikační štítky, které označovaly výrobní číslo přístroje včetně provedených zkoušek, a tyto následně prodával dalším osobám za částky od 300,- do 400,- Kč za kus.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný T. Z. odvoláním. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 67 To 64/2005, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně tohoto obviněného zrušen pouze ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, 3 tr. zák. k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři týdny. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že odvolací soud svůj závěr o tom, že věděl o původu hasicích přístrojů, žádným relevantním způsobem neodůvodnil a z odůvodnění rozsudků obou stupňů podle něj vyplývá, že neexistuje důkaz, který by takový závěr podpořil. Vyvozoval, že subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, nebyla naplněna, poněvadž nebylo prokázáno, že by věděl o tom, že věci prodávané spoluobviněnými byly získány trestným činem, nebo že ze skutkových okolností by mohl alespoň předpokládat získání těchto věcí trestným činem. Zdůraznil, že v jeho jednání nelze proto spatřovat žádnou z forem úmyslného zavinění. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného rozvedla, že samotná námitka nedostatku subjektivní stránky trestného činu je způsobilá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, avšak v konkrétním případě je zjevně neopodstatněná. Soudy obou stupňů podle ní jednoznačně vyvodily v jednání obviněného přímý úmysl podle §4 písm. a) tr. zák., třebaže postačí i úmysl eventuální, a dodala, že odvolací soud se řádně vypořádal se všemi námitkami a návrhy obviněného. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Skutková část výroku o vině tohoto rozsudku ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Skutková zjištění vyjadřují, že obviněný od spoluobviněných D. B. a M. P. v bazaru, který provozoval na základě své živnosti, vykoupil minimálně 88 kusů odcizených hasicích přístrojů a části kompletů hydrantů za částky 100,- až 200,- Kč (tj. tyto věci na sebe převedl), ač si byl vědom, že byly získány trestným činem spoluobviněných, a po odstranění identifikačních štítků je prodával dalším osobám za částky od 300,- do 400,-Kč za kus.
Nutno připustit, že skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou bezvadná, je-li v nich uvedeno, že obviněný vykoupil odcizené věci, „ač si byl vědom, že věci byly získány trestným činem“. V této části tzv. skutkové věty totiž nejde o skutkové zjištění, ale citaci zákonného textu §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Soud prvního stupně měl správně ve skutkové části výroku o vině uvést konkrétní skutkové zjištění, které naplňuje uvedený zákonný znak. Jde však jen o určitou nepřesnost či neúplnost popisu skutku. Rozsudek tím sice nevyhovuje požadavkům ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., ale nejedná se o nesprávné právní posouzení skutku. Z odůvodnění rozsudku jasně vyplývá, že soud prvního stupně zjistil, že obviněný vykoupil hasicí přístroje a protipožární hadice, které byly odcizeny spoluobviněnými, o čemž evidentně věděl a byl s tím srozuměn. Závěr, že věci byly odcizeny a obviněný musel vědět, že jím odkupované hasicí přístroje jsou kradené, konstatoval ve svém rozsudku i odvolací soud (strana 3).
Takto rozvedená skutková zjištění soudů byla opodstatněně subsumována pod právní závěr, že obviněný úmyslně na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Námitky obviněného vůči závěrům o jeho zavinění nejsou opodstatněné.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů úmyslné zavinění evidentně vyplývá.
Trestný čin je podle §4 písm. a) tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto způsobem (úmysl přímý). Podle §4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Obviněný podle zjištění soudu prvního stupně věděl, že hasicí přístroje, které vykoupil od spoluobviněných D. B. a M. P. v bazaru, který provozoval, jsou odcizeny; své závěry opřel nejen o množství vykupovaných předmětů v relativně krátkém období, ale i o způsob, jakým posléze obviněný nakládal s identifikačními štítky na těchto předmětech (strany 5, 6 rozsudku). S námitkou, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu podílnictví, se v odůvodnění napadeného rozsudku zevrubně vypořádal i odvolací soud. Ten se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že jejich správnost je podporována i okolnostmi, za jakých obviněný zboží vykupoval. Poukázal na to, že obviněný vykupoval funkční hasicí přístroje od spoluobviněných, kteří je nosili v taškách vždy po několika kusech, přičemž se evidentně nejednalo o jednorázové výkupy; spoluobvinění je do bazaru nosili po dobu nejméně čtyř měsíců a v některých případech i třikrát denně. Obhajoba obviněného, že neznal původ vykupovaných věcí, je podle něj vyvrácena i tím, že podkladní doklady nevystavoval hned, ale po určité době najednou na více vykoupených hasicích přístrojů (strana 3).
Zjištění soudů spolehlivě vyjadřují úmyslnou povahu jednání obviněného. Vyplývá z nich, že obviněný byl nejméně srozuměn s tím, že spoluobvinění nemohli hasicí přístroje a další komponenty v množství, v jakém je přinášeli k výkupu do bazaru, nabýt legálním způsobem, přesto je od nich výrazně pod cenou vykupoval. Pro úplnost a nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že ač odvolací soud hovoří o úmyslu nepřímém, skutková zjištění soudů obou stupňů spíše nasvědčují tomu, že přiléhavěji by bylo na místě hovořit o úmyslu přímém. Z pohledu právního posouzení skutku obviněného tato nejasnost ale není relevantní, poněvadž k naplnění skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. postačí i zavinění ve formě úmyslu nepřímého a z této formy zavinění vycházel i dovolací soud, maje na zřeteli respektování zásady zákazu reformace in peius.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková