ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.10.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 10/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. února 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Obvodového soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 24 Ds 106 Js 1971/05, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, a to se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Bayreuthu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 Ls 252 Js 10266/04.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 3. 5. 2005, byl J. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce čtrnácti měsíců, a to se zahrnutím trestu z dřívějšího rozsudku Obvodového soudu v Bayreuthu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 Ls 252 Js 10266/04.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že v noci z 15. na 16. 7. 2004, rozbil postranní a trojúhelníkové okno na levé straně osobního vozidla značky Volkswagen, kde odcizil autorádio, čímž způsobil škodu ve výši 250 EUR a dále škodu na osobním vozidle ve výši 800 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 2. 2007 podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 tr. zák.). Podmínka oboustranné trestnosti činu byla Nejvyšším soudem shledána splněnou i ohledně trestné činnosti, pro kterou byl J. P. pravomocně odsouzen výše označeným předchozím rozsudkem německého soudu, když v dřívější věci uložený trest byl zahrnut do celkového úhrnného trestu uloženého v nyní předložené věci. Trestná činnost obviněného spočívala v podstatě v tom, že dne 6. 8. 2004 v době mezi 1.15 a 1.30 hod. na armádním parkovišti společně s dalšími dvěma odsouzenými násilím vnikl do zaparkovaného osobního vozidla značky Opel -Vectra, kde odcizil CD-autorádio a jeden pár sportovních bot, čímž způsobil škodu v přibližné výši 200 EUR a dále škodu na osobním vozidle ve výši 877 EUR. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. P. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil nikoli malou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho jednání je rovněž zvyšována způsobem provedení činu, tj. vloupáním. Jeho trestnou činnost lze proto pokládat za závažnou ve smyslu požadavku §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Pro úplnost je dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud na základě dřívějšího návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky již dne 30. října 2006, pod sp. zn. 11 Tcu 130/2006, rozhodl zaznamenat do evidence Rejstříku trestů údaje o odsouzení J. P. výše již uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 Ls 252 Js 10266/04, tedy včetně údaje o uložení trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Jedná se přitom o trest, který byl nyní zaznamenávaným odsouzením, jak to vyplývá z výroku tohoto usnesení, zahrnut do celkové výše úhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Proto v tomto směru nelze k záznamu tohoto dřívějšího trestu v evidenci Rejstříku trestů na podkladě usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2006, sp. zn. 11 Tcu 130/2006, již přihlížet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík