ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.107.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 107/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. října 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. P., rozsudkem Zemského soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 7. dubna 2006, sp. zn. KLs 311 Js 10977/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Passau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 7. dubna 2006, byl R. P. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se v období od 2. června 2003 do 20. srpna 2003, jako člen organizované skupiny, kde působil na pozici zprostředkovatele mezi organizátorem skupiny na straně jedné a pěšími převaděči a řidičem skupiny na straně druhé, podílel na převedení celkem 181 čínských státních příslušníků na území S. r. N., a to tak, že vždy v noci, doprovázeni pěšími převaděči, přešli až do blízkosti státních hranic, přes den se ukryli v lese a další noc po překročení státních hranic nasedli u obce S., do ložného prostoru dodávky, která je dopravila dále do K. nebo F. n. M. Odsouzený tím zpravidla získal finanční prospěch ve výši 1 000,- Kč za jednu převáděnou osobu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že R. P. je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. P. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním organizovaném převádění značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Nelze přehlédnout ani okolnosti vlastního převedení cizinců, kdy nejprve v nočních hodinách pěšky procházeli velmi náročným lesním terénem, celý den se skrývali v lese a poté opět v noci nasedli do velmi stísněného prostoru dodávky, která je dopravila dále na území S. r. N. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2007
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík