ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.110.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 110/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. října 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. M. rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. 28 Hv 143/06y, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 21. 5. 2007, a to pro trestný čin nezákonného převaděčství podle §114 odst. 2, 4 první případ, odst. 5 první případ zákona o cizinecké policii Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou a půl let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, byl R. M. uznán vinným trestným činem nezákonného převaděčství podle §114 odst. 2, 4 první případ, odst. 5 první případ zákona o cizinecké policii Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož část ve výměře 16 měsíců byla stanovena jako podmíněná při současném stanovení zkušební doby v délce trvání tří let.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Linz se odsouzený shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že jako člen zločinecké organizace v noci z 21. 9. na 22. 9. 2006 v rakouském W. a na jiných místech z výdělečných důvodů podporoval protiprávní vstup cizinců do členského státu Evropské unie anebo průjezd se záměrem nezákonně sebe nebo třetí osobu takto získanou odměnou obohatit, když ve vědomé a záměrné součinnosti s dalšími šesti dosud neznámými příslušníky zločinecké organizace dopravil dodávkou tov. zn. Fiat Ducato, z P., Č. r., až k rakouské hranici devět egyptských státních příslušníků známých pod jmény D. M. D. H., H. T. E. S., R. A. A. F., D. H. A. M., K. M. I. M., A.–M. M. B. M., A.–E. H. F., E. E. E. E. a I. B. M. B., a ty pak v doprovodu dosud neznámého spolupachatele (pěšího převaděče) nechal pěšky přejít přes tzv. „zelenou hranici“ do R. r., aby je zde podle dohody znovu s dodávkou vyzvedl a přepravil přes S. do I., přičemž za každého nezákonně převedeného měla organizace obdržet částku v rozpětí 1 000 až 1 500 EUR, z níž odsouzený M. obdržel odměnu 200 EUR za přepravu z P. až k hranici, a měl obdržet dalších 200 EUR za přepravu do I.
Proti citovanému rozsudku podalo Státní zastupitelství Linz odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní zemský soud Linz, Rakouská republika, rozsudkem ze dne 21. 5. 2007 tak, že zrušil uložený trest odnětí svobody a nově uložil R. M. nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání dvou a půl let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 10. 2007, pod sp. zn. 924/2007–MO–T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 5. 10. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. M. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (umožnil nelegální překročení státní hranice celkem devíti cizincům), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch