ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.111.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 111/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. října 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. B., rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 3 Ls 5 Js 5569/05, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92b odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §96 odst. 1 č. 1, 2, §97 odst. 2, §95 odst. 1 č. 1, 3 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců, při současném zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Bruchsal, Spolková republika Německo, ze dne 1. 7. 2005, sp. zn. 7 Ds 460 Js 7627/05.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2006, byl P. B. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců, při současném zahrnutí trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku, uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Bruchsal, Spolková republika Německo, ze dne 1. 7. 2005, sp. zn. 7 Ds 460 Js 7627/05.
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným citovaným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., se dopustil podle jmenovaného soudu tím, že se dal v listopadu 2004 najmout zvlášť stíhaným M. R., aby přes státní hranici nelegálně převáděl čínské státní občany, kteří neměli příslušná povolení ke vstupu a k pobytu na území S. r. N. Odsouzený měl za tímto účelem opatřit vozidlo, v jehož kufru měl převést přes hraniční přechod W. vždy 2 až 3 cizince, přičemž mu byla za každou jízdu slíbena odměna ve výši 15 000 Kč, pokud převážené cizince dopraví do F. nebo C. Odsouzený s tímto plánem souhlasil a společně s P. H. a M. A. provedl uvedeným způsobem celkem šest převaděčských akcí. Konkrétně šlo o následující události:
1. v nezjištěné době bezprostředně po 8. 12. 2004 převezl odsouzený jednoho čínského státního příslušníka do F., z celkem šesti čínských státních příslušníků,
2. mezi vánocemi 2004 a Novým rokem 2005 převezl tři nelegální migranty z celkem deseti osob,
3. dne 11. 1. 2005 převezl přes hraniční přechod W. do F. celkem tři čínské státní příslušníky z celkem devíti osob,
4. dne 27. 1. 2005 převezl odsouzený tři čínské státní příslušníky z celkem deseti osob,
5. dne 6. 2. 2005 převezl odsouzený tři čínské státní příslušníky z celkem šesti osob,
6. dne 15. 2. 2005 převezl odsouzený, společně s M. A., ve dvou osobních automobilech do F. celkem pět osob, z nichž odsouzený převezl tři osoby.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil s úmyslem si opatřovat převaděčskými akcemi dlouhodobý zdroj příjmů.
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným citovaným rozsudkem Obvodového soudu Bruchsal, se dopustil podle jmenovaného soudu tím, že za finanční odměnu jako člen organizované převaděčské skupiny, a podle předem smluveného plánu, převzal v blíže nezjištěné době před 1. 3. 2005 do svého osobního vozu tov. zn. Škoda, tři čínské státní příslušníky, které na pokyn P. H. odvezl dále do B., přičemž věděl, že tito cizinci nemají potřebná povolení ke vstupu a k pobytu na území S. r. N., a že předtím nelegálně překročili státní hranici.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 10. 2007, pod sp. zn. 270/2007–MO–T/11, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 5. 10. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. B. je občanem České republiky, který byl ve dvou případech odsouzen cizozemským soudem, přičemž se obě odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou ohledně obou odsouzení splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. B. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (ve vícero případech se podílel na nelegálním překročení státní hranice většího počtu cizinců), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch