ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.115.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 115/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Zemského soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 5/12 KLs 89 Js 8229.4/00.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2000, byl J. K. uznán vinným trestným činem nezákonného dovozu a obchodování s omamnými látkami podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §33 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a §73, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let a k trestu propadnutí věci, a to propadnutí 1950 g heroinu a hotovosti ve výši 37 800 DEM.
Shora popsané trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Frankfurt am Main společně s O. K. a zvlášť stíhaným E. K. následujícím způsobem:
Zvlášť stíhaný E. K., který organizoval obchod s heroinem na nádraží F. a. M. a pro nějž K. pracoval jako spojka, očekával dodávku heroinu od neznámého dodavatele z České republiky. K dodávce mělo dojít dne 20. 1. 2000. Jelikož však K. zásoba heroinu předčasně došla, domluvil se se svým dodavatelem z České republiky na dřívější dodávce.
Za tímto účelem předala dosud neznámá osoba dne 17. 1. 2000 v České republice odsouzenému K. plastikový sáček o celkové váze 2,3 kg s pokynem tento sáček dovézt do F. a. M. Za to měl odsouzený K. obdržet minimálně 1 000 DEM, přičemž počítal s tím, že se jedná o dovoz heroinu. Zmíněný plastikový sáček byl uložen v aktovce, nacházející se v kufru osobního auta. V tomto sáčku bylo ve čtyřech jednotlivých balíčcích celkem 1959 g heroinové směsi, tři další balíčky pak obsahovaly barvící prášek. Heroinová směs obsahovala podíl heroinhydrochloridu o váze 659,1 g.
Dne 18. 1. 2000 jel odsouzený K. osobním vozem tov. zn. M. B. , české r. z. TPL 18–63, registrovaným na manželku K., přes hraniční přechod Z. z České republiky do F. a. M., Spolková republika Německo, k parkovišti hotelu I. Na území Spolkové republiky Německo mu zavolal objednatel z České republiky a sdělil mu, že po příjezdu musí telefonicky uvědomit zvlášť stíhaného K. Toho již předtím objednatel z České republiky telefonicky informoval, že má kurýra očekávat asi během jedné hodiny.
Když odsouzený K. zavolal, pověřil K. společně stíhaného K. a zvlášť stíhaného E. a ještě jednu další osobu jménem T., „aby pro něho něco převzali“, přičemž stíhanému K. bylo zřejmé, že se jedná o očekávanou dodávku heroinu. Za převzetí heroinu měl K. obdržet odměnu ve výši 1 000 DEM. V jedné pizzerii pak K. předal obviněnému K. 37 800 DEM a přikázal mu, aby jel na parkoviště k hotelu I. Tam se měl poohlédnout po motorovém vozidle s českou registrační značkou. K. společně s E. a T. jel k parkovišti hotelu I. Komárek vytáhl mezitím pytlík s heroinovou směsí z aktovky v kufru auta a dal ho k sobě dovnitř auta. K. vystoupil a se sáčkem obsahujícím peníze šel ke K. vozidlu. Obžalovaní si vyměnili plastikové sáčky. Poté, co se K. vrátil ke svému autu, sedl si na sedadlo spolujezdce a obdržený pytlík s heroinovou směsí si dal mezi svoje nohy. Měl za úkol přivézt tento pytlík do bytu ke K. v C. S. Byl však zadržen policií. Droga nalezená v prostoru u nohou spolujezdce byla zabavena. Odsouzený K. jel po předání drogy z F. a. M. zpět do České republiky. Byl přitom zadržen na dálničním odpočívadle W. policejními orgány. V zavazadlovém prostoru byl v aktovce nalezen sáček s hotovostí ve výši 37 800 DEM.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 12. 10. 2007, pod sp. zn. 1053/2005–MO–M/18, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 18. 10. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je třeba uvést, že podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud příslušný podle zvláštního právního předpisu, tj. bylo–li rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí postupem podle §449 a násl. tr. ř. Rovněž je nutné připomenout, že pokud soud příslušný pro uznání cizozemského rozhodnutí rozhodne o uznání tohoto rozhodnutí nebo Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Zemského soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 5/12 KLs 89 Js 8229.4/00, byl na území České republiky již pravomocně uznán, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 11 Tcu 48/2001. Vzhledem ke shora popsaným právním následkům uznání cizozemského rozhodnutí již za této situace zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení shora jmenovaného občana podle §4 odst. 2 zákona shodným cizozemským rozhodnutím nepřipadá v úvahu.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch