ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.120.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 120/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Obvodového soudu Erding, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 1 Ls 39 Js 6965/05, a to pro trestný čin řízení bez řidičského oprávnění a trestný čin krádeže podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích Spolkové republiky Německo, §242 odst. 1, §69, §69a, §53 a §21 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a k zákazu činnosti, a to zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Obvodového soudu Erding, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 1 Ls 39 Js 6965/05, a to pro trestný čin zneužití tísňového volání podle §145 odst. 1 č. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Erding, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2007, byl L. V. uznán vinným trestným činem řízení bez řidičského oprávnění, trestným činem krádeže a trestným činem zneužití tísňového volání podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a tří měsíců a k trestu zákazu činnosti, a to zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
Této trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že:
1. v době mezi 7. 6. 2004 a 7. 10. 2004 jako zaměstnanec dopravní firmy B.–Z., uskutečnil z pověření D. P. jízd s kamionem tov. zn. MAN, z dopisového centra na letišti k příslušným expedičním místům a zpět, i když si byl vědom, že k tomu nemá potřebné řidičské oprávnění, neboť mu rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 962 Ds 265 Js 206759/02, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2003, byl uložen zákaz řízení motorových vozidel do 19. 6. 2005,
2. dne 6. 10. 2005 v době mezi 17:00 hod. a 21:29 hod. odcizil v S., mobilní telefon poškozeného M. H. v ceně kolem 30 EUR spolu s předplacenou částkou 6,78 EUR a rovněž mobilní telefon poškozené S. S. v hodnotě kolem 150 EUR spolu s předplacenou částkou 6 EUR, aby si tyto předměty ponechal,
3. dne 6. 10. 2005 kolem 21:29 hod. odsouzený zavolal odcizeným mobilním telefonem poškozeného H. na tísňovou linku policejního oddělení W.–T. a žádal policii, aby okamžitě zkontrolovala jistou B. M., protože se mu tato žena měla svěřit se sebevražednými úmysly a v domě se mělo dále nacházet jeden rok staré dítě. Ve skutečnosti se B. M. odsouzenému nikdy se sebevražednými úmysly nesvěřovala a z místního šetření uskutečněného policií vyplynulo, že B. M. sama sebe neohrožovala na životě. Odsouzený uvedené skutečnosti v rozporu s pravdou předstíral, aby přivodil zásah policie.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 25. 10. 2007, pod sp. zn. 1047/2005–MO–M/14, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 29. 10. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Rovněž je třeba připomenout, že je–li předmětem cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4 odst. 2 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající část trestu. V takovém případě se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají pouze ty údaje z cizozemského rozsudku, které se týkají skutků, u nichž je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna včetně jim odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažností skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený L. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, z nichž některé vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Je tomu tak v případě skutku uvedeného pod bodem 1., který vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák., a v případě skutku uvedeného pod bodem 2., který vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Naproti tomu formální podmínky nejsou splněny u skutku shora popsaného pod bodem 3., který byl německým soudem kvalifikován jako trestný čin zneužití tísňového volání podle §145 odst. 1 č. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tento skutek, tak jak byl popsán německým soudem, totiž nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně tohoto skutku zamítl.
Nejvyšší soud dále zkoumal u těch částí odsouzení, u nichž jsou splněny formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy a shledal, že tomu tak je. Odsouzený L. V. se předně dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na řádném výkonu úředních rozhodnutí. Jednal přitom v takovém rozsahu (uskutečnil celkem 104 jízd motorovým vozidlem, ač mu byla tato činnost rozhodnutím soudu zakázána), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. V případě jeho majetkové trestné činnosti je její závažnost zvyšována zejména tou okolností, že byl odsouzený již pro shodnou trestnou činnost v minulosti opakovaně na území Spolkové republiky odsouzen.
Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody, spojený navíc s trestem zákazu činnosti. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání cizozemského odsouzení do evidence Rejstříku trestů vyhověl ohledně ve výroku tohoto rozhodnutí uvedených trestných činů a jim odpovídající části trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let. Bylo přitom nutno přihlédnout k tomu, že do celkové výměry trestu odnětí svobody uloženého německým soudem ve výměře dvou let a tří měsíců se promítlo i odsouzení za trestný čin zneužití tísňového volání, ohledně kterého však nebyl splněn předpoklad oboustranné trestnosti činu. Za této situace Nejvyšší soud stanovil odpovídající část trestu za trestné činy zaznamenávané do evidence Rejstříku trestů po srovnání závažnosti těchto trestných činů a závažnosti trestného činu, u něhož podmínky pro zaznamenání splněny nebyly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch