ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.121.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 121/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. F., rozsudkem Zemského soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 5–3 KLs 5150 Js 224606/06 K, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek a trestný čin napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými látkami podle §1, §3, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4, §33 odst. 2 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a §27 odst. 1, §52, §54 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a deseti měsíců a trestu propadnutí věci, a to 1 970, 4 g kokainového prášku a jízdenky Frankfurt am Main–Praha.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2006, byl J. F. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek a trestným činem napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými látkami podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a deseti měsíců a trestu propadnutí věci, a to 1 970, 4 g kokainového prášku a jízdenky Frankfurt am Main–Praha.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu poté, co se v H. počátkem června 2006 seznámil v jednom baru s jistým „K.“, který se ho zeptal, zda by nechtěl absolvovat dovolenou v K. spojenou s přepravou zboží a dále odsouzenému přislíbil odměnu ve výši 50 000 Kč tím, že počátkem července 2006 odjel do P., kde se na hlavním nádraží sešel s jedním Slovákem, který mu obstaral vlakovou jízdenku P.–F.–P. a zaslal do K. fotografii odsouzeného, aby ho tam mohli poznat. Odsouzený téhož dne odjel vlakem do stanice F.–L., vyzvedl si tam uloženou letenku a 3. 7. 2006 odletěl do K. V S. J. ho vyzvedl jistý „S.“ a společně se pak odebrali do jeho prostorného domu s bazénem poblíž P. J., kde „S.“ se svou ženou a dítětem bydlel, a kde odsouzený týden zůstal. V den odletu odsouzený od „S.“ obdržel kufr, do kterého si odsouzený uložil své svršky. Po příletu do F. n. M. měl odsouzený ještě téhož dne odjet vlakem zpět do P. a kufr předat „K.“. Když dne 11. 7. 2006 přiletěl na letiště, prošel celní kontrolou, přičemž byly v jeho zavazadle ve dvojitém dnu nalezeny balíčky kokainu o celkové hmotnosti 1970,4 g kokainu. Obsah kokainhydrochloridu činil 87,9 %, což znamená, že se jednalo nejméně o 1647,5 g kokainhydrochloridu. Odsouzený si byl po celou dobu vědom toho, a že dovolená v K. není nic nevinného, že odměnu ve výši 50 000 Kč má dostat za přepravu kokainu, který je určen k dalšímu prodeji.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 25. 10. 2007, pod sp. zn. 338/2007–MO–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 29. 10. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. F. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. F. se pro finanční prospěch dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na ochraně společnosti a jednotlivců před riziky vyplývajícími z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. Jednal přitom v takovém rozsahu (dovezl na území S. r. N. velké množství omamné látky), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody, spojený navíc s trestem propadnutí věci. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch