ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.126.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 126/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. Ch. rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 6 Ls 510 Js 22234/05, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 5a Ns 510 Js 22234/05, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců podle §96 odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo, §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a jednoho měsíce.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, byl R. Ch. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a dvou měsíců.
Této trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že
1. v době mezi 2. 12. 2004 a 3. 12. 2004 přicestovali z Č. r. do N. přes nezjištěný hraniční přechod 4 moldavští státní příslušníci; tyto moldavské občany si na nádraží v D.–N. převzal zvlášť stíhaný A. Ch. a přivezl je do I. do M. Odsouzený a rovněž jeho bratranec A. Ch. věděli, že dotyční 4 moldavští státní příslušníci nemají žádné povolení k přicestování ani k pobytu na území S. r. N. Odsouzený si pronajal osobní vůz tov. zn. Škoda a pověřil A. Ch. transportem dotyčných Moldavanů. Udržoval s ním kontakt a nasměroval ho k nádraží D.–N. Po svém návratu měl A. Ch. obdržet jako odměnu za tuto jízdu 500 EUR, k čemuž však nedošlo. Rovněž odsouzenému byl za jeho napomáhání při této akci přislíben majetkový prospěch v nezjištěné výši,
2. dne 20. 12. 2004 v 18:00 hod. přicestovali přes hraniční přechod (po turistické stezce) E./J., který v té době spolková policie nekontrolovala, 4 ukrajinští státní příslušníci a 2 moldavští státní příslušníci; dotyční občané přišli do N. z Č. r. Tito cizinci nevlastnili žádné povolení nutné pro přicestování a pobyt ve S. r. N.; tato skutečnost byla odsouzenému známa. O tom všem věděla také tehdejší švagrová odsouzeného A. L. Ta převedla těchto 6 cizinců přes hranici k nádraží v E., odkud měli jet dál vlakem. Odsouzený dovezl A. L. z P. až na hranici, přičemž mu bylo známo, co je jejím úkolem. Dotyční cizinci se dostali k hranici jiným způsobem (do vozidla odsouzeného by se nevešli). Ten měl jako odměnu dostat od švagrové 1000 Kč,
3. dne 27. 12. 2004 ve 14:00 hod. přicestovali do N. přes hraniční přechod moldavští státní příslušníci zmínění bod bodem 2. a A. Ch. je dovedl směrem k nádraží v E. Odsouzený předtím přivezl A. Ch. a 3 Moldavany osobním autem z P. na hranici v J. A. Ch. měl tyto osoby dovést k vlaku a doprovázet je vlakem až do D.–N. Odsouzenému byl za jeho napomáhání při této akci slíben majetkový prospěch v nezjištěné výši,
4. dne 17. 3. 2005 ve 13:00 hod. přicestovali do N. přes shora jmenovaný hraniční přechod v E. 3 moldavští státní příslušnici a zdržovali se zde až do svého zadržení. Tyto osoby neměly žádné povolení opravňující je k přicestování ani k pobytu na území S. r. N. O této skutečnosti věděli jak Moldavané, tak také spoluúčastníci činu K. M. a D. N.; rovněž odsouzený o všem věděl. Ten přivezl zmíněné Moldavany z P. do R. a zde je předal rumburského taxikáři D. N., který pověřil jiného taxikáře jménem K. M., aby cizince převezl přes hranice k nádraží v E. Odsouzený měl za svoji pomoc při této akci přislíben majetkový prospěch v nezjištěné výši,
5. dne 11. 9. 2005 v 21:00 hod. přicestovali odsouzený, jeho strýc L. Ch. jako spolujezdec a 3 moldavští státní příslušníci z Č. r. přes hraniční přechod do R. Potom odsouzený jel po dálnici na S. a dále směrem na M., přičemž shora uvedené osoby vezl autem s sebou. Krátce po příjezdu do S. r. N. se odsouzený podrobil dopravní kontrole a při ní bylo konstatováno, že dva ze tří Moldavanů nemají povolení potřebné k přicestování ani k pobytu na území S. r. N. Cílem odsouzeného bylo dovézt tyto cizince do V. v I., za což mu byl slíben majetkový prospěch ve výši 21 000 Kč.
Proti citovanému rozsudku Obvodového soudu Görlitz podal R. Ch. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Zemský soud Görlitz, Spolková republika Německo, rozsudkem ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 5a Ns 510 Js 22234/05 tak, že odsouzenému snížil trest odnětí svobody na výměru dvou let a jednoho měsíce, přičemž v ostatních částech odvolání odsouzeného zamítl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 5. 11. 2007, pod sp. zn. 2795/2005–MO–M/28, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 7. 11. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. Ch. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. Ch. se úmyslně podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (ve vícero případech se podílel na nelegálním převodu většího počtu cizinců přes stání hranici), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch