Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2007, sp. zn. 11 Tcu 128/2007 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.128.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.128.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 128/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M. rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 1 Ls 142 Js 66859/05 Erw., a to pro trestný čin překupnictví a trestný čin nelegálního převádění cizinců podle §259 odst. 1, §260a odst. 1, 2, §4 odst. 1 věta 1, §14 odst. 1 č. 2, §95 odst. 1 č. 2, 3, §96 odst. 1 č. 1 zákona o pobytu cizinců Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců. Odůvodnění: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2006, byl J. M. uznán vinným trestným činem překupnictví a trestným činem nelegálního převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců. Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že 1. se v květnu 2005 spojil se zvlášť stíhanými S. J. a K.–J. B., aby převezli motorová vozidla ukradená ve S. r. N. do v. E. a tam je prodali. Odsouzený jednal s úmyslem opatřit si opakovaným pácháním trestného činu trvalý zdroj příjmu. Konkrétně se odsouzený dopustil následujících jednání: a) dne 16. nebo 17. 5. 2005 jel vozem tov. zn. Kia Carnival, předtím odcizeným v E., D. S., před firmou A. R., z H., kde ho převzal od zvlášť stíhaného B., mimo hraniční přechod v obvodu obce S. do Č. r., kde vozidlo předal zvlášť stíhanému J. Dostal za to odměnu ve výši 200 EUR, b) dne 13. 6. 2005 jel odsouzený vozem tov. zn. Audi A6, předtím odcizeným v H.–U. v areálu firmy A. L. und K., z B. přes totéž místo mimo hraniční přechod do Č. r., kde vozidlo převzal zvlášť stíhaný J. a neznámá osoba. Odsouzený za to od J. dostal odměnu ve výši 300 EUR, c) dne 20. 6. 2005 jel odsouzený vozem tov. zn. Opel Astra, který byl krátce předtím odcizen v H., E. D., v areálu firmy A. A. A. GmbH, na stejném místě mimo hraniční přechod do České republiky, kde vozidlo převzali zvlášť stíhaní J. a P. M. Za to byla odsouzenému přislíbena odměna ve výši 200 EUR až 300 EUR. K jejímu vyplacení však nedošlo, protože odsouzený a zvlášť stíhaní J. a M. byli orgány české policie u H. kontrolováni a vozidlo bylo zajištěno, 2. na objednávku zvlášť stíhaného J. vyzvedl odsouzený zvlášť stíhaného S. A. ráno dne 8. 12. 2005 se svým vozidlem v penzionu „K.“ v D., Č. r. a jel s ním do H. Tam překročili na přívozu L. a tím č.–n. státní hranici. Potom chtěl odsouzený zvlášť stíhaného A. doprovázet v rychlodráze z S. do D., odkud měl jet dále do B. K tomu však nedošlo, protože oba byli na nádraží S. kontrolováni a zadrženi orgány spolkové policie. Oba si přitom byli vědomi, že zvlášť stíhaný A. jako m. státní příslušník potřeboval ke vstupu do S. r. N. povolení k pobytu, a že ho neměl. Přesto chtěl odsouzený A. s využitím svých místních a jazykových znalostí při nedovoleném vstupu do země podporovat, protože měl za to od zvlášť stíhaného J. dostat odměnu, jejíž výše v dané době nebyla ještě jistá. Očekával odměnu mezi 100 až 200 EUR. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 11. 2007, pod sp. zn. 234/2007–MO–T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 12. 11. 2007. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák. a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. M. se pro finanční prospěch dopustil jednak úmyslné trestné činnosti směřující k vývozu a prodeji odcizených osobních automobilů v zahraničí a dále se podílel na nelegálním převodu cizince přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (ve třech případech vyvezl odcizené osobní automobily do zahraničí a dále se podílel na nelegálním převodu jedné osoby přes státní hranici), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. listopadu 2007 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/28/2007
Spisová značka:11 Tcu 128/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.128.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28