ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.175.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 175/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. ledna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. Z., rozsudkem Obvodového soudu v Euskirchen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 5 Ls 63 Js 144/00 (28/00), a to pro trestný čin krádeže, trestný čin žhářství, trestný čin ohrožení silničního provozu, trestný čin ublížení na zdraví, trestný čin nedovoleného opuštění místa nehody, trestný čin opilosti v silničním provozu a trestný čin řízení bez řidičského oprávnění podle §142 odst. 1 č. 1, §229, §230, §242 odst. 1, §306 odst. 1 č. 4, §315c odst. 1, 3, §316 odst. 1, 2, §21 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a §21 zákona o provozu na pozemních komunikacích, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a tří měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Bonnu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 79 Ds 83 Js 1159/99 (80/00).
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Euskirchen, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2001, byl K. Z. uznán vinným trestným činem krádeže, trestným činem žhářství, trestným činem ohrožení silničního provozu, trestným činem ublížení na zdraví, trestným činem nedovoleného opuštění místa nehody, trestným činem opilosti v silničním provozu a trestným činem řízení bez řidičského oprávnění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a tří měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Bonnu.
Trestné činnosti, pro kterou byl K. Z. uznán vinným citovaným rozsudkem Obvodového soudu v Euskirchen, se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
1. v noci ze dne 11. na 12. 7. 1999 odcizil, před domem z tam zaparkovaného osobního vozu tov. zn. Peugeot 106, patřícímu poškozenému L., obě registrační značky, které později dne 4. 3. 2000 použil na nezjištěném vozidle,
2. dne 26. 1. 2000 kolem 22:55 hod. jel osobním vozem, ačkoliv věděl, že v důsledku předchozí konzumace alkoholu není schopen vozidlo bezpečně řídit (krevní zkouška provedená dne 27. 1. 2000 v 00:16 hod prokázala množství alkoholu v krvi 1,98 ‰) a rovněž věděl, že nemá k řízení tohoto vozidla potřebné řidičské oprávnění. V úrovni domu najel zezadu na osobní vůz tov. zn. Renault, jedoucí před ním a způsobil tak na něm věcnou škodu ve výši 500 DEM a řidičce tohoto vozu, N. N., způsobil poranění krční páteře. Po krátkém rozhovoru s poškozenou však z místa nehody ujel,
3. večer dne 5. 3. 2000 jel navštívit své přátele. Protože je však nezastihl, navštívil několik hospod, kde značně holdoval alkoholu. Kolem 02:00 hod. se vydal do garáží, kde ve dvou nákladních autech tov. zn. Mercedes, založil v kabině řidiče oheň, přičemž byl jeden vůz zničen zcela a druhý částečně.
Trestné činnosti, pro kterou byl K. Z. uznán vinným uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Bonnu, se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že dne 25. 9. 1999 kolem 00:42 hod. poté, co na dálničním sjezdu na dálnici vstoupil do jízdní dráhy hlídkujícímu policejnímu vozidlu, které v důsledku toho muselo prudce zabrzdit, byl naložen do policejního vozu a dopraven na místo, kde bylo možno bezpečně zastavit a tam policisty vyzván, aby prokázal svoji totožnost a předložil předměty, které měl při sobě a poté, co se jej policisté pokusili po neuposlechnutí výzvy prohledat, čemuž odsouzený chtěl fyzicky zabránit, agresivním způsobem kopl jednoho z policistů a zároveň se chytil stěrače zadního okna policejního vozu, přičemž se stěrače nepustil ani poté, co k tomu byl policisty vyzván. Krátce poté byl přes fyzický odpor naložen zpět do auta a odvezen k odběru krve. Přitom mu bylo naměřeno kolem 02:15 hod. 1,76 ‰ alkoholu v krvi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 24. 11. 2006, pod sp. zn. 735/2005–MO–M/13, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 28. 11. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda trestnost nebo závažnost jeho jednání není dána okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost stejné povahy, páchanou před tím. Z opisu evidence Rejstříku trestů vyplynulo, že byl K. Z. rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 5. 1997, sp. zn. 25 T 56/96 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl ve dvou případech odsouzen cizozemským soudem, přičemž se obě odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle §257 tr. zák. a trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. Z. se jednak dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, dále ohrozil život a zdraví lidí a majetkové hodnoty, když řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, způsobil dopravní nehodu a tím i újmu na zdraví a škodu na cizím majetku, i svým dalším jednáním způsobil škodu na cizím majetku, kterou nelze označit za bagatelní a konečně se dopustil násilného jednání proti veřejnému činiteli. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch