ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.177.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 177/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. ledna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. V ., rozsudkem Obvodového soudu Berlin–Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. (281) 68 Js 155/04 Ls (56/04), a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců a trestný čin ublížení na zdraví podle §92 odst. 1 č. 6, §92a odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §223, §224 odst. 1 č. 5, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Berlin–Tiergarten, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2005, byl R. V. uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců a trestným činem ublížení na zdraví podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že poté, co se stal členem převaděčské organizace, která převáděla vietnamské státní příslušníky nemající potřebná povolení ke vstupu a pobytu na území,
1. dne 4. 4. 2004 na jednom parkovišti naložil do zavazadlového prostoru (o objemu 427 litrů) osobního vozu tov. zn. Mazda 323, tři vietnamské státní příslušníky, za účelem ohlášení příjezdu převzal mobilní telefon tov. zn. Nokia, převezl bez zastávky převážené cizince do F. n. M., kde je převzala další osoba, přičemž mu bylo zřejmé, že převážení cizinci nemají potřebná povolení ke vstupu a pobytu. Za tuto cestu obdržel odsouzený odměnu ve výši 5 000 Kč a byly mu uhrazeny náklady na pohonné hmoty,
2. dne 14. 4. 2004 naložil tři vietnamské státní příslušníky do zavazadlového prostoru osobního vozu tov. zn. Mazda 323, a převezl je přes státní hranici do H., kde je převzal neznámý muž, přičemž si byl odsouzený vědom, že převážení cizinci nemají potřebná povolení ke vstupu a pobytu. Za tuto cestu obdržel odsouzený opět odměnu ve výši 5 000 Kč a byly mu uhrazeny náklady na pohonné hmoty,
3. – 5. dne 19. 4. 2004 převezl stejným způsobem jako v předchozím bodě tři vietnamské státní příslušníky do S., dále pak dne 21. 4. 2004 převezl stejným způsobem čtyři vietnamské státní příslušníky do B. a dne 23. 4. 2004 tři vietnamské státní příslušníky do F. n. M., přičemž pokaždé věděl, že převážení cizinci nemají potřebná povolení ke vstupu a pobytu. Za každou cestu obdržel odsouzený odměnu ve výši 5 000 Kč a náhradu nákladů na pohonné hmoty,
6. dne 26. 4. 2004 v 05:00 hod. naložil v D. do zavazadlového prostoru osobního vozu tov. zn. Mazda 323 tři muže a jednu ženu vietnamského původu, aby je dopravil do B. Převážení cizinci leželi během cesty v zavazadlovém prostoru namačkáni bez dostatečného přísunu čerstvého vzduchu, trpěli dýchacími potížemi a strachem z udušení. Do B. dorazil odsouzený kolem 11:00 hod. a zaparkoval. Zde čekal na muže, který měl převážené vietnamské státní příslušníky převzít. Ten se však nedostavil a tak se odsouzený rozhodl kolem 13:00 hod. z místa setkání odjet a najít vhodné místo, kde by mohl převážené cizince vysadit. Byl však ještě v S. zadržen policií. Po otevření zavazadlového prostoru policií byli převážení cizinci nalezeni při vědomí. Byli cítit potem a močí a vlastními silami nebyli schopni zavazadlový prostor opustit, přičemž dávali najevo, že mají strašnou žízeň. I za tuto cestu měl odsouzený obdržet odměnu ve výši 5 000 Kč a náhradu nákladů na pohonné hmoty.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 23. 11. 2006, pod sp. zn. 1818/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 28. 11. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. V. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (v šesti případech se podílel na převedení celkem devatenácti cizinců), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona.
Závažnost jeho jednání je zvyšována rovněž skutečností, že odsouzený přepravoval převáděné osoby ve velmi stísněných podmínkách bez dostatečného přísunu vzduchu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch