ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.182.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 182/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 21. listopadu 2005, sp. zn. 505 Hv 52/05z, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 14. února 2006, sp. zn. 20 Bs 8/06g, pro trestný čin falšování obzvlášť chráněné listiny podle §223 odst. 2, §224 trestního zákona Rakouské republiky, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 21. listopadu 2005, sp. zn. 505 Hv 52/05z, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 14. února 2006, sp. zn. 20 Bs 8/06g, pro trestný čin krádeže podle §127, §130 případ 1 trestního zákona Rakouské republiky, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, právní moci dne 14. 2. 2006, byl L. V. uznán vinným trestným činem falšování obzvlášť chráněné listiny a trestným činem výdělečné krádeže podle §223 odst. 2, §224, §127, §130 případ 1 trestního zákona Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tím, že:
- se dne 20. listopadu 2001 přibližně v 18.20 hod., pokusil přes trvající zákaz pobytu na území Rakouské republiky, vstoupit na území Rakouské republiky, přičemž se při hraniční kontrole v K., prokázal českým cestovním pasem znějícím na jméno Ing. P. M., ve kterém byla provedena výměna fotografie,
- dne 10. října 2005 mezi 12.00 a 13.10 hod. postupně odcizil v prodejně společnosti B. tři kusy kleští na vodní čerpadlo, čímž způsobil škodu ve výši 91,77 EUR, v prodejně společnosti B. sadu nástrčných klíčů, čímž způsobil škodu ve výši 33,90 EUR a v prodejně společnosti E. dvě láhve whisky, čímž způsobil škodu ve výši 31,98 EUR. Odsouzený tak způsobil škodu v celkové výši 157,65 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že L. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u obviněného L. V. spatřován trestný čin výdělečné krádeže podle §127, §130 případ 1 trestního zákona Rakouské republiky, když tento skutek spočívá v tom, že dne 10. října 2005 postupně odcizil z prodejen společnosti B. a E. zboží v celkové hodnotě 157,65 EUR.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., tak podle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení musí být činem způsobena škoda nikoli nepatrná, za kterou je ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. považována škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč. Obviněný svým jednáním způsobil škodu v celkové výši přibližně 4 662 Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 10. října 2005). Z obsahu spisu dále není zřejmé, že by obviněný svým jednáním naplnil některé z jiných zákonných ustanovení §247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák., proto trestný čin krádeže podle právního řádu České republiky v jednání obviněného spatřovat nelze.
Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
Pokud jde o skutek, ve kterém je spatřován trestný čin falšování obzvlášť chráněné listiny, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák.). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. L. V. se v úmyslu vstoupit na cizí státní území, kam mu byl navíc zakázán vstup, prokázal na státních hranicích pozměněným cestovním dokladem a dopustil se tak závažné trestné činnosti, kterou ohrozil zájem společnosti na důvěře v pravost a pravdivost veřejných listin. Z obsahu spisu dále vyplývá, že na území Rakouska se již v minulosti dopustil úmyslné trestné činnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 11 Tcu 151/2002). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu L. V. odpovídající rozsahu zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů činí trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík