ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.19.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 19/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. března 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Zemského soudu Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 2 KLs 510 Js 25608/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců a trestný čin řízení bez řidičského oprávnění podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §2, §52, §53, §74 odst. 1 a 2 č. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo a §21 odst. 1 č. 1 silničního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, a to se zahrnutím trestu uloženého mu trestním příkazem Obvodového soudu Strausberg, Spolková republika Německo, ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. Cs 280 Js 22992/04.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Zwickau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 16. března 2005, byl J. S. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců a trestným činem řízení bez řidičského oprávnění podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, a to se zahrnutím trestu z dřívějšího trestního příkazu Obvodového soudu Strausberg, Spolková republika Německo.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se ve čtyřech případech, přibližně v období od 7. 5. 2004 do 18. 6. 2004, v prostoru hraničního přechodu, se podílel na nezákonném převedení přinejmenším 25 cizích státních příslušníků, mimo jiné též vietnamské a čínské státní příslušnosti, tak, že je, poté co byli pěšky převedeni jinak odsouzeným V. D., odvezl osobním vozidlem (značky Volkswagen Passat TDI) nebo dodávkou (značky Volskwagen Passat T 4), k jejichž řízení neměl řidičské oprávnění, dál do B., kde je předal blíže nezjištěné osobě, přičemž věděl, že se jedná o osoby nemající povolení ke vstupu. Odsouzený tak získal finanční odměnu ve výši přinejmenším 75 000,- Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.).
Pro úplnost lze v této souvislosti poznamenat, že pokud by odsouzený výše popsaný čin spáchal po účinnosti zákona č. 411/2005 Sb., jímž se mění trestní zákon (tj. od 1. července 2006), pak by z hlediska naplnění podmínky oboustranné trestnosti činu vyžadované ustanovením §4 odst. 2 tr. zák. přicházelo v úvahu též jeho posouzení jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Splnění této zákonné podmínky (tj. že odsouzení občana České republiky cizozemským soudem se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky) je nutno vztahovat k době spáchání skutku. To znamená, že čin, jehož se týká odsouzení cizozemským soudem, musí již v době, kdy jej odsouzený spáchal, vykazovat zákonné znaky některé ze skutkových podstat trestných činů uvedených v právním řádu České republiky, tedy v platném a účinném trestním zákoně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2006, sp. zn. 11 Tcu 157/2006).
Podmínka oboustranné trestnosti činu je dále splněna i v případě trestného činu z trestního příkazu Obvodového soudu Strausberg, Spolková republika Německo, ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. Cs 280 Js 22992/04, jenž také vykazuje znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Odsouzený se jej dopustil v podstatě tím, že dne 21. 5. 2004 naložil do svého auta 5 vietnamců, kteří ilegálně přicestovali s tím, že je převeze do B. za slib odměny 15.000 Kč, ačkoliv věděl, že se zdržují na území bez povolení. Tím jsou tedy splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. S. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. V tomto směru přitom zaznamenání cizozemského odsouzení nebrání ani ta skutečnost, že odsouzenému byl dřívějším trestním příkazem Obvodového soudu Strausberg, Spolková republika Německo, ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. Cs 280 Js 22992/04, uložen trest podmíněný, neboť, pokud jde o druh a závažnost uloženého trestu, Nejvyšší soud posuzuje naplnění těchto podmínek ve vztahu ke konečnému (celkovému) trestu, který byl odsouzenému uložen, tj. v posuzovaném případě k trestu uloženému rozsudkem Zemského soudu Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 2 KLs 510 Js 25608/04 (tj. k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku), nikoliv ve vztahu k jednotlivým zahrnutým trestům.
Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík