ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.27.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 27/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. dubna 2007 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. L., rozsudkem Zemského soudu Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 110 KLs 103 Js 800/04, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek a pomoc k trestnému činu obchodování s omamnými látkami podle §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2, §1, §3, §33 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §27, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Kleve, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 17. března 2005, byl T. L. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek a pomocí k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že dne 5. listopadu 2004 převezl osobním vozidlem drogy určené k prodeji – balíček kokainu o celkové hmotnosti 994 g s obsahem účinné látky přibližně 49,7 %, tj. přibližně 494,4 g cocainhydrochloridu, který ukryl pod sedadlem spolujezdce. Odsouzený tím získal finanční prospěch v blíže nezjištěné výši.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. L. se pro svůj osobní prospěch podílel na obchodování s velkým množstvím drogy. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík