ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.29.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 29/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. dubna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. R., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 4 Ds 520 Js 13593/04, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců a trestný čin nezákonného vcestování a nezákonného pobytu podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, odst. 2 č. 1a a 1b, §92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 17. listopadu 2004, byl P. R. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců a trestným činem nezákonného vcestování a nezákonného pobytu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 1. července 2004, přibližně v 16.50 hod., v oblasti N.-S., Spolková republika Německo, převezl za slíbenou finanční odměnu ve výši 400 EUR, osobním vozidlem značky O., na území Spolkové republiky Německo, skupinu čtyř vietnamských státních příslušníků. Odsouzený tak učinil přesto, že byl dne 13. července 1997 Zemským úřadem v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze Spolkové republiky Německo vyhoštěn.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že P. R. je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. R. se podílel na ilegálním převedení cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený tak jednal přesto, že byl dne 13. července 1997 rozhodnutím Zemského úřadu v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze Spolkové republiky Německo vyhoštěn a na její území mu tak byl úředně zakázán vstup. Odsouzený navíc již byl pro obdobné jednání ve Spolkové republice Německo odsouzen (rozsudkem Obvodového soudu v Budyšíně ze dne 17. června 1997 a rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 5. srpna 1999). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík