ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.3.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. ledna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. L., rozsudkem Soudu v Anconě, Italská republika, ze dne 12. 2. 2004, č. 160/04, a to pro trestný čin praní špinavých peněz, trestný čin přechovávání kradených věcí a trestný čin použití falešných listin podle čl. 648 bis, čl. 648, čl. 489 trestního zákoníku Italské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a k peněžitému trestu ve výměře 1 200 €.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Anconě, Italská republika, jenž nabyl právní moci dne 17. 7. 2004, byl J. L. uznán vinným trestným činem praní špinavých peněz, trestným činem přechovávání kradených věcí a trestným činem použití falešných listin podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Italské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a k peněžitému trestu ve výměře 1 200 €.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil tím, že s úmyslem znesnadnit znovunalezení motorového vozidla Volkswagen Passat 1.9 TDI, v době, kdy se u přístavu A. s tímto motorovým vozidlem naloďoval na loď směřující mimo italské území a byl kontrolován hlídkou policie, předložil padělané doklady k vozu a padělanou pojišťovací kartu obsahující nepravé číslo karoserie a nepravé číslo registrační značky, přičemž bylo zjištěno, že motorové vozidlo mělo vyměněny původní registrační značky, a že původní číslo karoserie bylo vybroušeno a nahrazeno kovovou destičkou s číslem odpovídajícím vozidlu registrovanému v R. r.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 5. 1. 2007, pod sp. zn. 1972/2005–MO–M/9, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 10. 1. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, jenž vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák., popř. též trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. L. se dopustil poměrně závažné úmyslné trestné činnosti směřující proti důvěře v pravost a pravdivost veřejných listin, spojené navíc s trestnou činností proti majetku.
Uvedené trestné činnosti se přitom odsouzený dopustil za takových okolností (snaha znesnadnění znovunalezení motorového vozidla získaného trestnou činností), že již lze jednání odsouzeného označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody spojený s peněžitým trestem. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch