ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.35.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky T. K., rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. JK I KLs 606 Js 39140/95.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 2. května 1996, byl T. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §223 odst. 1, §223a odst. 1, §249 odst. 1, §250 odst. 1 č. 2, odst. 2, §25 odst. 2, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- přibližně v 14.20 hod dne 7. července 1995, v parku společně s M. L. a Z. T., vstříkl poškozenému V. F. sedícímu na lavičce do obličeje slzný plyn, a poté mu z kapsy kalhot odcizil koženou peněženku, v níž se nacházelo přinejmenším 8 DM, 1 000 HUF, 60 VEB, 20 SEK, bezpečnostní klíč, použitá telefonní karta a osobní doklady, a aktovku s obchodními podklady, tužkami, časopisy, termínovým kalendářem a třemi plechovkami piva, kterou měl poškozený položenou na jízdním kole.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Vzhledem k značné době, která uplynula jak od doby spáchání předmětného trestného činu, tak od právní moci odsuzujícího cizozemského rozsudku (rozsudek ze dne 14. 2. 1996 nabyl právní moci dne 2. května 1996, tj. uplynulo více než jedenáct let) má Nejvyšší soud za to, že pro takový časový odstup již nyní nejsou dány věcné důvody pro evidování tohoto odsouzení v Rejstříku trestů, a to ani s ohledem na povahu spáchané trestné činnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti též uvážil, že T. K. se trestného činu dopustil ve věku blízkém věku mladistvých (ve Spolkové republice Německo byl projednáván a odsouzen jako mladistvý) a dále skutečnost, že k výkonu uloženého trestu odnětí svobody v důsledku promlčení u něj vůbec nedošlo. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík