ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.39.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 39/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. , rozsudkem Obvodového soudu Weiden, Spolková republika Německo, ze dne 24. 8. 1999, sp. zn. 1 Ds 5 Js 2766/99, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, ve spojení s §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 24. srpna 1999, byl J. K. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že
- se dne 2. listopadu 1998, na objednávku blíže nezjištěné organizované skupiny, podílel (spolu s jinak stíhanými P. L. a D. S. ) na převedení skupiny tří cizinců blíže nezjištěné státní příslušnosti na území Spolkové republiky Německo, a dál do N. tak, že je svým osobním vozidlem přivezl na česko-německou hranici v oblasti P. , Spolková republika Německo, kde je předal jinak stíhanému D. S. , který s nimi pěšky překročil státní hranice, a opět je převzal na smluveném místě v oblasti B. , Spolková republika Německo a odvezl je dále do N. Odsouzený tak získal finanční prospěch ve výši 150 DM za jednu převezenou osobu.
- se dne 30. listopadu 1998 podílel na převedení skupiny čtyř státních příslušníků bývalé Jugoslávie na území Spolkové republiky Německo, a dál do vnitrozemí tak, že je svým osobním vozidlem přivezl na česko-německou hranici v oblasti P. , Spolková republika Německo, kde je předal jinak stíhanému S. K. , aby s nimi pěšky překročil státní hranice, a pokračoval dále do oblasti B. , Spolková republika Německo, aby tam ukázal cestu jinak stíhaným V. S. a V. L. (kteří měli cizince převést dále do vnitrozemí), k čemuž však již nedošlo, neboť převádění cizinci byly spolu se S. K. zadrženi. Odsouzenému byl přislíben finanční prospěch v podobě prominutí dvou měsíčních nájmu za parkovací místo pro nákladní vozidlo v hodnotě 1 000 Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst.
2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky
(§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík