ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.40.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. D., rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 824 Ds 380 Js 41720/05, ve spojení s rozhodnutím Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Ns 380 Js 41720/05, a to pro trestný čin nelegálního převádění cizinců podle §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §4 odst. 1 věta 1, §14 odst. 1 č. 2, §95 odst. 1 č. 2 a 3, §96 odst. 1 č. 1 a 2 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2006, byl M. D. uznán vinným trestným činem nelegálního převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Proti citovanému rozsudku podal odsouzený odvolání, na jehož podkladě rozhodl Zemský soud München I, Spolková republika Německo, shora uvedeným rozhodnutím tak, že napadený rozsudek změnil ve výroku o trestu, když M. D. odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že se v době mezi 29. 12. 2004 a 3. 3. 2005 podílel ve vědomé a chtěné spolupráci se zvlášť stíhaným německým státním příslušníkem K. L. a jedním blíže neznámým Ukrajincem, zvaným „O.“, ve čtyřech případech na nedovoleném přicestování vždy tří osob ukrajinské státní příslušnosti. Odsouzený přitom postupoval při současné dělbě práce s ostatními osobami tak, že „O.“ vyhledával zájemce o ilegální převedení, vybíral od nich odměnu a dával jim pokyny, aby se vydali osobním vozem nebo autobusem do B., kde byli vždy vyzvednuti odsouzeným a pěšky dopraveni přes hranici. Tam byli ukrajinští státní příslušníci vždy zvlášť stíhaným K. L. vyzvednuti osobním vozem a dopraveni do I., přičemž odsouzený M. D. jel osobním vozem napřed a vyhledával trasu bez policejních kontrol. Přitom mu bylo ve všech případech známo, že nelegálně převádění Ukrajinci nemají pro přicestování a pro pobyt potřebné povolení. Konkrétně šlo o následující případy:
1. dne 29. 12. 2004 dopravil odsouzený ve vědomé a chtěné spolupráci se shora uvedenými osobami tři ukrajinské státními příslušníky přes hranici až do B.,
2. v blíže neznámé době kolem 10. 1. 2005 dopravil odsouzený ve vědomé a chtěné spolupráci se shora uvedenými osobami tři ukrajinské státní příslušníky přes hranici do B.,
3. v blíže nezjištěné době dne 15. nebo 16. 2. 2005 dopravil odsouzený shora vylíčeným způsobem opětovně tři blíže neznámé ukrajinské státní příslušníky z B. do M.,
4. dne 3. 3. 2005 dopravil odsouzený ve spolupráci se shora uvedenými osobami opětovně tři ukrajinské státní příslušníky z B. na spolkového území. Převáděnými cizinci byli: G. K., Y. G., a G. Ch. Ilegálně převedená G. K. zaplatila odsouzenému a jeho spolupachatelům za provedení převedení částku 1 500 EUR, převedená G. Ch. slíbila odsouzenému a jeho spolupachatelům za převedení částku 2 100 EUR, přičemž jim předem dala částku 400 EUR a zbývající částka měla být zaplacena v I. po provedení nelegálního převedení. I v tomto případě jel odsouzený osobním vozem tov. zn. Honda, před vozem zvlášť stíhaného K. L., aby ho případně varoval před policejní kontrolou. Dne 3. 3. 2005 kolem 18:15 hod. byli zvlášť stíhaný K. L. a tři jím ilegálně převádění ukrajinští státní příslušníci na dálnici, na odpočívadle, podrobeni kontrole policistů a následně zadrženi. V této době parkoval odsouzený se svým vozem cca 20 metrů před vozem K. L.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 29. 5. 2007, pod sp. zn. 275/2007–MO–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 1. 6. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. D. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. D. se pro finanční prospěch dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují státní hranice, a kontrole nelegálního přistěhovalectví, popř. mezinárodního zločinu. Jednal přitom v takovém rozsahu (ve čtyřech případech se podílel na nelegálním převodu celkem dvanáct cizinců přes stání hranice), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Nelze rovněž přehlédnout, že svoji trestnou činnost páchal organizovaným způsobem. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch