ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.41.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 41/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. června 2007 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 202 Ls 306 Js 44652/05, a to pro trestný čin žhářství podle §306a odst. 1 č. 1, odst. 2, §223 odst. 1, §224 odst. 1 č. 5, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 4 (čtyř) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 30. května 2006, byl V. Š. uznán vinným trestným činem žhářství podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že dne 20. června 2005 v 21.55 hod. ve vězeňském prostoru, věznice L., zapálil pomocí plynového zapalovače postel a matraci z pěnové hmoty, od které se oheň rozšířil i na okno vězeňského prostoru. Hustý dým způsobil dýchací potíže čtyřem vězňům a zaměstnanci věznice, který oheň práškovým hasícím přístrojem hasil, tento byl následně hospitalizován a až do 20. července 2005 byl v pracovní neschopnosti. Na zařízení věznice způsobil odsouzený škodu přinejmenším ve výši 188 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky (v návrhu je sice uvedeno, že se jedná o odsouzení Zemským soudem v Lipsku, ale z obsahu návrhu je zřejmé, že navrhovatel měl ve skutečnosti na mysli výše označený rozsudek Obvodového soudu v Lipsku).
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. Š. svým jednáním úmyslně ohrozil zdraví spoluvězňů a zaměstnanců věznice a způsobil i nikoliv nepatrnou škodu na zařízení věznice. K vážným následkům přitom nedošlo pouze proto, že se zaměstnanci věznice podařilo oheň uhasit, než došlo k jeho většímu rozšíření. Odsouzený nadto již byl ve Spolkové republice Německo v minulosti několikrát odsouzen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2004, sp. zn. 11 Tcu 91/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2005, sp. zn. 11 Tcu 124/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2006, sp. zn. 11 Tcu 88/2006). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík