ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.47.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 47/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. T., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 28. 9. 2001, sp. zn. 1 Ls 951 Js 1410/01, a to pro trestný čin nelegálního převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §53, §54, §55 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, a to při zahrnutí trestu uloženého mu trestním příkazem Obvodového soudu Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2001, sp. zn. 1 Cs 951 Js 17336/00.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2002, byl O. T. uznán vinným trestným činem nelegálního převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, a to při současném zahrnutí trestu uloženého mu shora citovaným trestním příkazem Obvodového soudu Zittau, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2001.
Trestné činnosti, pro kterou byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, se dopustil podle zjištění uvedeného soudu tím, že se společně se stíhanými B. a H. napojili na jistou převaděčskou organizaci působící v hraničním prostoru v oblasti obce O., přičemž úmyslem všech tří bylo opatřit si opakovanými převaděčskými akcemi trvalý zdroj příjmů, když v rámci rozdělování úkolů v této organizaci dostávali příkazy, částečně jako organizátoři (B. a H.) a částečně jako převaděč–řidič na č. území (T.), přepravovat cizince, přičemž za každou z těchto převaděčských akcí byli odměněni. V jednotlivých případech se odsouzený T. se společně stíhanými B. a H. dopustili následujícího:
1. dne 4. 1. 2001 kolem 16:00 hod. přešli tři zahraniční státní příslušníci, jejichž povinností bylo mít víza, mimo povolený hraniční přechod v oblasti obce O. a následně se tam zdržovali. V tomto případě jim odsouzený T. a společně stíhaní B. a H. poskytli pomoc tím, že:
– B. předal H. příkaz k převádění cizinců a staral se o placení,
– H. získal zvlášť stíhaného L., jakožto motorizovaného převaděče a poté, co L. vzal cizince, kteří ilegálně překročili hranice, do svého vozu, jel pak do D.,
– T. vezl cizince osobním vozem od města C. k hranici,
2. dne 13. 1. 2001 v 9:30 hod. přešlo šest cizinců, jejichž povinností bylo mít vízum pěšky mimo povolený hraniční přechod v oblasti obce O. V tomto případě jim odsouzený T. a společně stíhaní B. a H. poskytli pomoc tím, že:
– B. předal příkaz k převádění H. a měl na starosti placení,
– H., poté, co zvlášť stíhaný L. cizince po jejich nepovoleném překročení hranic vzal do svého osobního vozu, vedl L. do D. a během této převaděčské jízdy převzal rovněž do svého vozu dva z těchto cizinců, které předtím L. dopravil v kufru auta a které sám řídil,
– T. vezl cizince osobním vozem od města C. k hranici,
3. dne 16. 1. 2001 v 9:00 hod. přešli čtyři zahraniční státní příslušníci, jejichž povinností bylo mít vízum, pěšky mimo povolený hraniční přechod v oblasti obce O., a tam se pak zdržovali. V tomto případě jim odsouzený T. a společně stíhaní B. a H. poskytli pomoc tím, že:
– B. předal příkaz k převádění H. a postaral se o placení,
– H. hodlal vézt zvlášť stíhaného L., poté, co ten naložil do svého osobního vozidla cizince, kteří ilegálně překročili hranice, do D. a za tímto účelem byl připraven na místě k převzetí,
– T. vezl cizince osobním vozem z města C. na hranici.
K další přepravě cizinců do D. však již nedošlo, jelikož L. i cizince zadržela ještě na místě převzetí hlídka celního úřadu E.
Trestné činnosti, pro kterou byl odsouzený uznán vinným shora uvedeným trestním příkazem Obvodového soudu Zittau, se dopustil podle zjištění uvedeného soudu tím, že dne 21. 8. 2000 kolem 13:00 hod. poskytl záměrně pomoc při nedovoleném vstupu
a pobytu cizí státní příslušnici s vízovou povinností tím, že ji převedl přes přechod pro pěší a hned nato ji dovedl k již připravenému červenému autu tov. zn. VW Golf, patřícímu osobě jménem F. S., k přepravě do vnitrozemí. Za provedení popsaného činu byla odsouzenému přislíbena odměna ve výši 250 DEM. Odsouzený si byl rovněž vědom, že cizí státní příslušnice nevlastní potřebná povolení ke vstupu a pobytu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 31. 5. 2007, pod sp. zn. 761/2005–MO–M/11, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 5. 6. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený O. T. je občanem České republiky, který byl ve dvou případech odsouzen cizozemským soudem, přičemž se obě odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený O. T. se pro finanční prospěch opakovaně dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují státní hranice, a kontrole nelegálního přistěhovalectví, popř. mezinárodního zločinu. V obou případech přitom jednal v takovém rozsahu (v prvním případě se podílel třikrát na nelegálním převodu celkem třinácti cizinců přes státní hranice a v druhém případě pak na převodu jednoho cizince), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Nelze rovněž přehlédnout, že svoji trestnou činnost páchal organizovaným způsobem. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch