ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.53.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky M. W. , roz. P. , rozsudkem Obvodového soudu Nürnberg, Spolková republika Německo, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 50 Ls 202 Js 17553/05, a to pro trestný čin podvodu podle §263 odst. 1, odst. 3 věta 2 č. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Nürnberg, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2006, byla M. W. , roz. P. , uznána vinnou trestným činem podvodu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění soudu tím, že:
A. v době od 23. 7. 2004 do 2. 7. 2005 přiměla několik především českých státních příslušníku, aby přijeli do N., aby se ve vědomé a chtěné součinnosti podvodným způsobem odsouzená dostala ke zboží, aniž za ně zaplatila, a to tím způsobem, že čeští státní příslušníci nakupovali z podnětu odsouzené v různých obchodech v N. zboží, přičemž namísto zaplacení kupní ceny uzavírali smlouvy o splátkovém financování, přestože jak kupující tak i odsouzená věděli, že nejsou schopni hradit příslušné splátky. Přitom kupující z podnětu odsouzené uváděli vždy čísla účtů odsouzené u poštovní banky a spořitelny, případně čísla účtů nově otevřených odsouzenou. Prodávající vydali těmto kupujícím zboží, neboť se mylně domnívali, že kupující, případně příslušní majitelé účtu (ve většině případů to byla odsouzená) budou splátky uhrazovat. Úvěrové splátky však nebyly uhrazovány, jak to ostatně od samého počátku odsouzená a rovněž příslušní kupující zamýšleli, čímž vznikla CC–B. , K. , M. škoda ve výši 40 988,05 €, C. , H. –E. –P. , D. škoda ve výši 11 925,05 €,
se stejným úmyslem a stejným způsobem jako v předchozích případech si odsouzená nakoupila zboží také pro sebe a k jeho finančnímu krytí uzavřela odpovídající úvěrové smlouvy, přičemž jí bylo známo, že není schopna splácet příslušné splátky, čímž vznikla CC–B., K., M. škoda ve výši 2 150,86 € a K. , I. G. , D. škoda ve výši 2 200 €.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 1. 6. 2007, pod sp. zn. 402/2007–MO–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 6. 6. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená M. W., roz. P. , je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., resp. účastenství na tomto trestném činu podle §10 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená M. W. , roz. P. , se pro finanční prospěch dopustila úmyslného majetkového trestného činu, přičemž jednala v takovém rozsahu (celková způsobená škoda přesáhla hranici značné škody), že již lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Nelze rovněž přehlédnout, že byla odsouzená na území Spolkové republiky Německo již v minulosti opakovaně odsouzena pro jinou majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch