ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.54.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 54/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. R., rozsudkem Obvodového soudu v Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3600 Js 10100/04 HW - 53 Ls, a to pro trestný čin loupeže, trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, trestný čin těžkého ublížení na zdraví, trestný čin vyhrožování a trestný čin krádeže podle §224, §243, §241, §249, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 zákona o silniční dopravě Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky R. R., rozsudkem Obvodového soudu v Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3600 Js 10100/04 HW - 53 Ls, a to pro pokus trestného činu krádeže, trestný čin porušování domovní svobody, trestný čin poškozování cizí věci a trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle §22, §23, §123, §242, §303 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §29 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, a těmto trestným činům odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Hanau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 31. května 2006, byl R. R. uznán vinným trestným činem loupeže, trestným činem řízení bez řidičského oprávnění, trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, trestným činem porušování domovní svobody, trestným činem poškozování cizí věci, trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými prostředky, trestným činem těžkého ublížení na zdraví a trestným činem vyhrožování podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- dne 15. května 2004, v blízkosti restaurace, společně s osobou jménem „J.“, přistoupil k poškozenému D., zkroutil mu ruce za zády a proti jeho vůli mu z kapsy oděvu odcizil mobilní telefon. Odsouzený poté odjel pryč na skútru, aniž by k jeho řízení disponoval potřebným řidičským oprávněním,
- ve večerních hodinách dne 29. června 2004, se společně s osobou jménem „A.“ pokusil zmocnit horského kola z balkonu jednoho domu, k čemuž nedošlo, protože se mu nepodařilo rozlomit zámek, jímž bylo kolo zajištěno. Odsouzený byl poté zadržen hlídkou policie,
- přibližně ve 2.00 hod ráno dne 25. června 2005, vnikl spolu s větší skupinou lidí na pozemek v té době zavřených městských lázní, aby si zde zaplaval,
- kolem půlnoci dne 10. července 2005, rozbil pěstí okenní tabulku restaurace,
- v nočních hodinách dne 10. srpna 2004, společně s osobou jménem „B.“, A. R. a R. R., přiměl pomocí pistole poškozeného M. S. k nastoupení do jeho osobního vozidla, kde jej A. R. několikrát uhodil ocelovou tyčí, a poté poškozeného, který ležel na zemi společně bili. Poškozený přitom utrpěl zranění nosu, a dále též několik hematomů na hlavě a nohou. Odsouzený poté přítomné J. B. pohrozil slovy „Budeš držet hubu, jinak budeš mrtvá!“.
- blíže nezjištěného dne, nabídl tajnému prostředníkovi Zemského kriminálního úřadu, ke koupi deset tablet TOGALU, které vydával za tablety extáze, a to za cenu 5 EUR za tabletu, přičemž u sebe měl celkem 51 těchto tablet zabalených v pěti malých sáčcích,
- ve 4.30 hod dne 18. dubna 2005, společně s osobou jménem „A.“, otevřel pomocí šroubováku zadní bránu supermarketu, vnikl do garáže a z místa odcizil tři koláče. Poté byl odsouzený zpozorován a z místa činu utekl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o formální podmínku postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustrannou trestnost činu, platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutků, ve kterých je podle právního řádu Spolkové republiky Německo spatřován pokus trestného činu krádeže, trestný čin porušování domovní svobody, trestný čin poškozování cizí věci a trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle §22, §23, §123, §242, §303 trestního zákona Spolkové republiky Německo a §29 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, a které spočívaly v podstatě v tom, že:
- ve večerních hodinách dne 29. června 2004, se společně s osobou jménem „A.“ pokusil zmocnit horského kola z balkonu jednoho domu, k čemuž nedošlo, protože se mu nepodařilo rozlomit zámek, jímž bylo kolo zajištěno. Odsouzený byl poté zadržen hlídkou policie,
- přibližně ve 2.00 hod ráno dne 25. června 2005, vnikl spolu s větší skupinou lidí na pozemek v té době zavřených městských lázní, aby si zde zaplaval,
- kolem půlnoci dne 10. července 2005, rozbil pěstí okenní tabulku restaurace,
- blíže nezjištěného dne, nabídl tajnému prostředníkovi Zemského kriminálního úřadu, ke koupi deset tablet TOGALU, které vydával za tablety extáze, a to za cenu 5 EUR za tabletu, přičemž u sebe měl celkem 51 těchto tablet zabalených v pěti malých sáčcích,
Jestliže se odsouzený dopustil uvedených trestných činů, aniž se současně v jednočinném souběhu s nimi dopustil i jiného trestného činu, pak tato jednání nenaplňují obligatorní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Jestliže z obsahu spisu, pokud jde o jednání, které německý soud kvalifikoval jako pokus trestného činu krádeže a trestný čin poškozování cizí věci, vyplývá, že se odsouzený pokusil zmocnit jízdního kola z balkonu jednoho domu a dále že pěstí rozbil okenní tabulku restaurace, tedy není zřejmá výše škody, kterou odsouzený svým jednáním způsobil, potom toto jednání nenaplňuje zákonné znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se totiž dopustí pouze ten, kdo si přisvojí (pokusí se přisvojit) cizí věc nebo kdo zničí, poškodí nebo učiní nepotřebnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (tj. škodu dosahující částky nejméně 5 000 Kč - §89 odst. 11 tr. zák.). Z předloženého spisového materiálu se přitom nepodávají žádné okolnosti, které by v případě trestného činu krádeže zakládaly jeho trestnost bez ohledu na výši způsobené škody.
Ani jednání odsouzeného, které německý soud kvalifikoval jako trestný čin porušování domovní svobody, a které spočívalo v podstatě v tom, že odsouzený vnikl na pozemek v té době zavřených městských lázní, aby si zde zaplaval, nenaplňuje znaky žádné ze skutkových podstat trestného činu podle trestního zákona České republiky. Pokud jde o trestný čin porušování domovní svobody podle §238 tr. zák., tak tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo vnikne do prostor užívaných k bydlení nebo na uzavřené pozemky, které k těmto prostorám bezprostředně náleží. Objektem ochrany je zde domovní svoboda. Ve vniknutí na pozemek veřejných, byť v té době zavřených městských lázní, tak tento trestný čin spatřovat nelze.
Žádným trestným činem podle českého trestního zákona není konečně ani jednání odsouzeného, kvalifikované jako nedovolené obchodování s omamnými látkami.
Podle §187 odst. 1 tr. zák. se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Co se rozumí omamnou a psychotropní látkou stanoví přílohy č. 1 – 7 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže lék „togal“ nelze zařadit ani pod jednu z uvedených kategorií a odsouzený ve skutečnosti věděl, že nabízí tablety „togalu“, nikoli tablety extáze, nemůže být jeho jednání z pohledu českého trestního zákona kvalifikováno ani jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1, §187 odst. 1 tr. zák. V úvahu nepřichází ani právní kvalifikace jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., neboť není zřejmé, zda odsouzený svým jednáním způsobil (popřípadě chtěl způsobit) na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v této části zamítl.
Naproti tomu skutky, ve kterých je v posuzovaném rozhodnutí německého soudu spatřován trestný čin loupeže, trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, trestný čin krádeže, trestný čin těžkého ublížení na zdraví a trestný čin vyhrožování podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky, vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky. Přinejmenším je o trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1 a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. V tomto rozsahu jsou tedy splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Pro úplnost lze v této souvislosti poznamenat, že pokud by odsouzený jednání, které německý soud kvalifikoval jako trestný čin loupeže a trestný čin neoprávněného řízení bez řidičského oprávnění, a které spočívá v podstatě v tom, že dne 15. května 2004, v blízkosti restaurace, společně s osobou jménem „J.“, přistoupil k poškozenému D., zkroutil mu ruce za zády, proti jeho vůli mu z kapsy oděvu odcizil mobilní telefon, a poté odjel pryč na skútru, k jehož řízení nedisponoval potřebným řidičským oprávněním, spáchal po účinnosti zákona č. 411/2005 Sb., jímž se mění trestní zákon (tj. od 1. července 2006), pak by z hlediska naplnění podmínky oboustranné trestnosti činu vyžadované ustanovením §4 odst. 2 tr. zák. přicházelo v úvahu též jeho posouzení jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Splnění této zákonné podmínky (tj. že odsouzení občana České republiky cizozemským soudem se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky) je nutno vztahovat k době spáchání skutku. To znamená, že čin, jehož se týká odsouzení cizozemským soudem, musí již v době, kdy jej odsouzený spáchal, vykazovat zákonné znaky některé ze skutkových podstat trestných činů uvedených v právním řádu České republiky, tedy v platném a účinném trestním zákoně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2006, sp. zn. 11 Tcu 157/2006).
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy nezbytné pro zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený R. R. se na území Spolkové republiky Německo opakovaně a po delší dobu dopouštěl trestné činnosti, a to jak úmyslné majetkové trestné činnosti, tak trestné činnosti proti zájmu na ochraně života a zdraví a trestné činnosti směřující proti lidské svobodě. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu R. R. odpovídající rozsahu zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů činí trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti skutků ohledně nichž bylo rozhodnuto o jejich zaznamenání do evidence Rejstříku trestů a těch, u nichž nebyly splněny podmínky pro jejich zápis do této evidence.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík