ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.55.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 55/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K ., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 6 Ls 540 Js 23907/00, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2005, byl R. K. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že v několika případech poté, co jej opakovaně kontaktovali cizinci, kteří se chtěli dostat přes státní hranici do S. r. N., vždy tyto cizince zavedl v oblasti hraničního přechod ke státní hranici a ukázal jim cestu k blízkému parkovišti, kde byl vždy připraven řidič s osobním vozem, aby cizince odvezl dále do vnitrozemí. Konkrétně šlo o následující případy:
1. dne 28. 1. 1997 kolem 14:30 hod. přicestovali uvedeným způsobem čtyři cizí státní příslušníci s vízovou povinností, kde byli vyzvednuti zvlášť stíhanou Š. R., a to s cílem dopravit je do B., za což jmenované odsouzený K. slíbil vyplatit odměnu ve výši 500 DEM, přičemž jemu samotnému byl za jeho činnost přislíben finanční prospěch,
2. dne 20. 3. 2000 před 19:20 hod. přicestovali uvedeným způsobem dva vietnamští státní příslušníci s vízovou povinností. Zde byli vyzvednuti M. S. za účelem jejich dopravení do D. Také v tomto případě byl odsouzenému za jeho pomoc přislíben finanční prospěch,
3. dne 18. 2. 2004 kolem 13:20 hod. přicestovali uvedeným způsobem na témže místě dva libanonští státní příslušníci s vízovou povinností. Na německé straně byli poté vyzvednuti V. S. s osobním vozem tov. zn. Škoda za účelem jejich další dopravy do vnitrozemí. Odsouzený měl za pomoc obdržet částku ve výši 500 EUR,
4. dne 5. 3. 2003 před 15:25 hod. přicestovali uvedeným způsobem na témže místě tři cizinci s vízovou povinností. Byli zde vyzvednuti A. H. s osobním vozidlem tov. zn. Škoda, kterým měli být dopraveni dále do vnitrozemí. Odsouzenému byla za jeho činnost přislíbena odměna ve výši 800 EUR,
5. dne 5. 5. 2003 kolem 12:20 hod. přicestovali uvedeným způsobem v témže místě dva čínští státní příslušníci s vízovou povinností. Na německé straně byli vyzvednuti J. H. s osobním vozem tov. zn. Ford Escort, přičemž H. byl pouze spolujezdec a vozidlo řídila do věci nezasvěcená I. S. Číňané měli být dopraveni dále do vnitrozemí. Odsouzenému byla za to uhrazena blíže nezjištěná finanční částka,
6. dne 27. 8. 2004 před 16:20 hod. přicestovali uvedeným způsobem čtyři ruští státní příslušníci dagestánské národnosti, přičemž byli dále převedeni M. D., a to nejen přes hranici, ale dál až do Z. k nádraží, aby pokračovali v cestě do D. Odsouzený se předtím seznámil s D., který si chtěl vydělat peníze, a to společně se svým známým z D. Tento pak sám obstaral ony čtyři Dagestánce, kteří měli zájem o převedení. Odsouzený K. vysvětlil D. cestu a udržoval s ním po celou dobu převádění telefonický kontakt. Také v tomto případě byl odsouzenému přinejmenším přislíben finanční prospěch.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 1. 6. 2007, pod sp. zn. 323/2006–MO–M/12, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 6. 6. 2007.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. K. se pro finanční prospěch dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují státní hranice, a kontrole nelegálního přistěhovalectví, popř. mezinárodního zločinu. Jednal přitom v takovém rozsahu (v šesti případech se podílel na nelegálním převodu celkem sedmnácti cizinců přes stání hranice), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch